Kácet, nebo nezasahovat? Dilema v boji s kůrovcem rozděluje Poláky pečující o nejvzácnější evropský prales

Kůrovec ve dřevu (ilustrační foto)
Kůrovec ve dřevu (ilustrační foto)

Bělověžský prales na východě Polska je pravděpodobně nejméně zasažený lidskou činností v Evropě. Ani jemu se ale nevyhnula epidemie kůrovce. Reportér Vojtěch Koval se vydal zjistit, jak se tam s ní potýkají. Kvůli statusu národního parku totiž nemají mnoho možností, co se zasažený dřevem dělat.

Největší evropské zvíře se pomalu vrací do volné přírody. Ani polští zubři ale ještě nemají vyhráno

Zubr byl ve volné přírodě v Evropě vyhuben krátce po první světové válce. Jeho návrat tedy trvá už sto let

Málokterý živočišný druh zasáhla válka tak jako zubra, blízkého evropského příbuzného amerických bizonů. Zubři museli postupně ustupovat ubývajícím lesům. Zdecimovala je ale až první světová válka, kdy je lidé lovili kvůli hladu. Ve volné přírodě vyhynuli v roce 1919. Vědcům se je ale podařilo ze zajetí do lesů vrátit. Nejvíc zubrů žije v Polsku a přímo vyhlášený je jimi Bělověžský prales u běloruských hranic.

Se skupinou vědců z Evropského lesnického institutu, zástupci Polského výzkumného institutu a skupinou novinářů se jdeme podívat na stromy zasažené kůrovcem.

Jacek Hilszczański vyloupl jednoho kůrovce ze zasaženého stromu a ukazuje nám ho na dlani. Je to velmi malý brouk, měří jen kolem 4 milimetrů, a na lidské ruce vypadá spíš jako nějaké smítko. Přesto by mohl vyhubit téměř celou populaci smrků, tedy asi šestinu všech stromů v Bělověžském pralese.

Biodiverzita především

V současné době to nijak neřešíme,“ říká ředitel Polského výzkumného institutu, který Bělověžský národní park spravuje. „Lesníci jen odstraňují stromy podél hlavních cest, a to čistě z bezpečnostních důvodů. Zbytek stromů necháváme stát. V tomto lese nám jde hlavně o biodiverzitu.“

Jacek Hilszczański ukazuje novinářům kůrovce a odpovídá na jejich otázky

Kůrovec totiž skutečně může mít pozitivní vliv na rozmanitost druhův lese. Na padlých stromech se často začnou objevovat jiné druhy brouků nebo třeba houby. „Říkáme tomu druhý život stromů. Sice už kvůli kůrovci zemřeli, ale žijí dál kvůli dalším druhům, které se na nich pak objevují. A to je pro různorodost lesa opravdu důležité,“ dodává Jacek Hilszczański.

Kůrovec versus příroda

I tak by ale lesníci kalamitu raději alespoň částečně kontrolovali. „Nejlepší a pravděpodobně i jediný způsob, jak efektivně bojovat proti kůrovci, je pokácet a odtáhnout čerstvě zasažené stromy. Na stromech, které zemřely třeba před třemi lety, už žádný kůrovec není,“ upozorňuje Jacek Hilszczański.

Kácení v polském Bělověžském pralese pokračuje. Vědci i aktivisté protestují

V polském Bělověžském lese se kácí kvůli kůrovci

Otisky pásů strojů vyryté do země, hromady pokácených kmenů a cedule zakazující vstup kvůli těžbě dřeva. Tak vypadá velká část Bělověžského pralesa na západě Polska. V lesích zařazených na seznam Světového dědictví UNESCO se kácí smrky kvůli kůrovci. Soudní dvůr Evropské unie přitom těžbu dočasně zakázal a varuje před ní i UNESCO. Protestovat proti kácení se do Bělověžského pralesa sjíždějí lidé z celého Polska.

To je ale od roku 2012 v Bělověžském národním parku zakázané. Podle Jacka Hilszczańského tak lesníci boj s kůrovcem v pralese nejspíš prohráli. Zasáhnout teď už může jen sama příroda.

Prales je jako laboratoř

Podle Bogdana Jaroszewicze z Varšavské univerzity je to tak správně: „Můžeme zkusit zachránit populaci smrků nebo jiných druhů stromů v dalších polských lesích, ale Bělověžský prales je nejpůvodnější kus lesa, jaký máme. Je to místo, kde je lidský zásah vůbec nejmenší, a proto by mohl být jakousi velkou přírodní laboratoří, kde bychom mohli pozorovat, jak ekosystém a jednotlivé druhy reagují na měnící se klimatické podmínky.“

Lesníci jsou často kritizovaní, že i přes zákaz v Bělověžském národním parku kácí zdravé stromy. Jacek Hilszczański to zdůvodňuje zmiňovanou snahou o co největší rozmanitost druhů. Například rostlinám, které pro svůj život potřebují hodně světla, musí člověk pomoct tím, že pro ně vykácí paloučky, na nichž se jim bude lépe dařit.

Bělověžský prales na pomezí Polska a Běloruska je nejzachovalejším pralesem v Evropě

Prales na prvním místě

Bogdan Jaroszewicz ale upozorňuje na to, že lesníci ani vědci nevědí, jestli by si tyto druhy „neporadily“ samy: „Těmto přírodním procesům stále nerozumíme, protože neexistuje dostatečně dlouho prováděný výzkum. Nejdelší pozorování trvá od roku 1936, takže nějakých 80 let, ale životní cyklus lesa je 400 let, takže spoustu věcí stále nevíme.“

V tom, jestli byť malé zásahy do pralesa jsou skutečně nutné, se s Jackem Hilszczańskim neshodnou. Oba mají ale společný cíl – zachovat status Bělověžského národního parku coby lesa pravděpodobně nejméně zasaženého lidskou činností v celé Evropě.

Spustit audio
autoři: Vojtěch Koval, Anna Duchková|zdroj: Český rozhlas

Související