Kábulské Národní muzeum vstává z mrtvých
Před 30 lety patřily sbírky muzea v Kábulu k nejbohatším a nejcennějším v celém regionu a Národní muzeum v Kábulu se řadilo mezi přední světová muzea. Po letech bojů i bezvládí dnes doslova vstává z popela.
Národní muzeum v Kábulu stojí na samém okraji města. Hned naproti depresivní kulise rozstříleného prezidentského paláce. Před vchodem stojí obrněný transportér a vojáci se samopaly pečlivě prohlížejí každého návštěvníka. Moc práce ovšem nemají.
"Myslím, že naše muzeum by měli navštívit všichni, místní i cizinci. Je to jedno z kulturních center. Afghánistán má historii starou pět tisíc let. Tady se s ní mohou všichni seznámit," říká mi průvodce muzea Jawid.
Po tisíce let ležel Afghánistán na spojnici mezi Asií a Evropou. Byl a je pokladnicí zejména buddhistického a islámského umění. Dříve než se propadl do bezvládí a chaosu, spravovalo muzeum v Kábulu přes 100 tisíc vzácných artefaktů od prehistorie po 19. století. Jeho chloubou byl třeba slavný poklad z Bagramu objevený v roce 1939, který obsahoval 1800 artefaktů z Indie, Říma, Řecka a střední Asie.
Dnes je muzeum v Kábulu ukázkou toho, že války nesvědčí jen múzám, ale ani historickým sbírkám. "Bohužel, když začala občanská válka v Afghánistánu i samotném Kábulu, muzeum bylo zničeno. 70 procent sbírek bylo vyrabováno," říká ředitel muzea Umar Chán Masúdí.
Poprvé se kábulské muzeum stalo terčem bombardování v roce 1993. Po raketách přišli první lupiči. Ani zazděná okna a ocelová vrata nezabránila dalšímu rabování. Vrchol destrukci nasadilo radikální hnutí Tálibán. V roce 2001 zničilo nejen sochy Buddhy v Bamyánu, ale také muzejní sbírky, které znázorňovaly lidské postavy, bez ohledu, zda šlo o moderní umění nebo díla stará stovky či tisíce let.
"Byla to nejsmutnější doba. Nejen pro mě, ale pro všechny Afghánce. Přišli jsme o velkou část našeho kulturního dědictví. Mnoho jsme vytrpěli, ale doufám, že už je to za námi," říká Masúdí. Muž, který v muzeu pracuje už 31 let, od roku 2004 jako jeho ředitel.
Právě pod jeho vedením se podařilo budovu muzea opravit a před pěti lety otevřít veřejnosti. To, co zbylo po létech zmaru, se dnes inventarizuje, čistí a restauruje.
Vcházím do prostorné dílny. Pod velkou lupou právě restaurátoři slepují hlavu antické sochy rozbité na malé kousky. Dědictví řádění fanatiků z Tálibánu. "Je to pracné, ale snažíme se zachránit, co se dá," říká mi restaurátor.
Do Kábulského muzea se pomalu začínají vracet i kdysi ukradené exponáty. Za poslední dva roky se díky spolupráci s Interpolem i UNESCO vrátilo přes 6000 uměleckých děl objevených v Dánsku, Švýcarsku, Norsku i USA. Část z navrácených artefaktů je znovu vystavena. Chybí už jen návštěvníci.
"Kdysi sem chodila spousta lidí. I teď chodí školáci, místní lidé i cizinci. Bezpečnostní situace v naší zemi je však stále složitá a nedovoluje, aby sem jezdili turisté. Věřím, že až se do Afghánistánu vrátí mír, vrátí se i naši návštěvníci. Jejich počet stoupá, ale stále je to jen pár lidí. Doufám, že se to ale časem změní, jsem optimista," říká ředitel muzea.