K závodu Rallye Dakar patří také pády, nehody i možné úmrtí

Jan ŘÍHA:
Nehody, pády a smrt patří k Dakaru od začátku. Ostatně celý závod vznikl na základě zážitku Francouze Thierry Sabina, který v jiném závodě v Africe zabloudil v poušti a svůj omyl málem zaplatil životem. Chtěl své dojmy předat ostatním, proto uspořádal na přelomu let 1978 a 79 první ročník Rallye Dakar. Ta se v průběhu let s modernější a rychlejší závodní technikou stala ještě nebezpečnější. Běžné už jsou dnes na otevřených úsecích tratě i v případě motorkářů rychlosti přes sto padesát kilometrů v hodině terénem s kameny a keři. Přitom pády v různých rychlostech postihnou během závodu každého motorkáře. Takhle popisoval jeden z těch, které znamenaly konec v ročníku 2006, mistr světa v Enduro Slovák Jaroslav Katriňák.

Jaroslav KATRIŇÁK, mistr světa v Enduro:
Sto padesát kilometrů před cílem jsem měl pád a ještě prostě jsem to dojel do cíle, neboť jsem si řekl, že tam nemůžu zůstat. Jako bolelo mě to hodně, štípalo to všecko, viděl jsem, že mi krev valí z ruky. Jsem to chtěl dojet do cíle a vlastně v cíli až zjistit, co je, jestli budu nebo nebudu pokračovat.

Jan ŘÍHA:
Podle Iva Kaštana, rekordmana v počtu českých účastí na Rallye Dakar na motorce, by se mělo závodní pole zpomalit změnou předpisů.

Ivo KAŠTAN, rekordman v počtu českých účastí na Rallye Dakar:
Jak vlastně zabránit tomu, aby ty rychlosti, ty průměrné rychlosti, nikoliv maximální, protože ty průměry mají za vliv, že dochází k pádům, jak je omezit. Samozřejmě jednou z cest by mělo být snížení kubatury, stejně jak se různá omezení dělají ve Formuli 1, tak prostě každý krok je dobrý a něco se prostě musí stát.

Jan ŘÍHA:
Nejrychlejší tovární motorky KTM totiž mají objem šest set devadesát kubických centimetrů a ve startovním poli byste letos našli i vyšší kubatury. Další možností, jak udělat Rallye Dakar bezpečnější, je vrátit ji charakterem tratí k původní koncepci, založené hlavně na hledání správné cesty a odolnosti techniky. S každým smrtelným zraněním je tohle téma aktuálnější.

Ivo KAŠTAN, rekordman v počtu českých účastí na Rallye Dakar:
Jezdí se v prachu obrovské porce kilometrů a skutečně na každém metru číhá to nebezpečí. A je opravdu otázkou zamyslet se nad tím smyslem tohohle toho závodu. Je to prostě obrovská výzva a díky tomu, jak je dokonalá technika, jaké dokonalé zázemí mají jezdci, tak se od nich vyžadují obrovské výkony. Spíš Dakar vrátit do těch dřevních dob, což samozřejmě možná nejde, kdy prostě jezdci museli šetřit ty stroje a vlastně přizpůsobit tomu i tu jízdu. Takže spíš tohle bude cesta. A samozřejmě pamatovat na to, že se takové věci stávají.

Jan ŘÍHA:
Právě mezi motorkáři je nejvíc obětí závodu třináct. Včetně té letošní Pascala Terryho. Tahle smrt je ale předmětem mnoha spekulací kvůli podivné liknavosti pořadatelů při jeho záchraně. Devětačtyřicetiletý Francouz, který jel Dakar na motorce poprvé, už ve druhé etapě zůstal stát v oblasti s hustým porostem kvůli prázdné nádrži, kterou mu doplnil jiný závodník. Přesto se podle přístrojů, které má u sebe každý účastník závodu, nehýbal. V podvečer dokonce zapnul nouzové volání přes satelit. Pořadatelský vrtulník ale na místo nepřiletěl, až ráno tam dorazilo sběrné auto, které Terryho nenašlo. A pak už se rozjela pátrací akce s pomocí argentinské policie, která trvala třiačtyřicet hodin. V noci z úterý na středu ve dvě hodiny ráno Pascala Terryho našli asi třicet metrů od cesty mrtvého. Doufejme, že to byla poslední oběť jednatřicátého ročníku Dakaru v Argentině a Chile. Jan Říha, Radiožurnál, Rallye Dakar.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.