K opravě věže postavili jeřáb podle skic Leonarda da Vinci. „Prý jsme se zbláznili,“ směje se historik

1. září 2022

Petr Pavelec je historik, ředitel Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích. Mimo jiné se podílí na projektech restaurování významných architektonických památek. „Denně jsem u věcí, které jsou mimořádně zajímavé. V Plasích přebudováváme klášter. Našli jsme tam cihly z doby založení kláštera. Bereme je a znovu vkládáme. Je to, jako byste si podávala ruku s cisterciáckými mnichy, kteří tam ve 12. století přišli,“ přibližuje.

Jsem nadšená, že tu mám člověka, který v průběhu 30 let mohl několikrát se svými kolegy přepisovat dějiny. Při rekonstrukcích jste museli objevit spoustu věcí, kde jste si řekli: Aha, ono to bylo trochu jinak…

Přepisovat dějiny je trochu silné slovo, ale v zásadě to v našem oboru tak bylo a pořád je. V 90. letech jsme prožívali mimořádné období – všechno se opravovalo, začínalo se archeologickými výzkumy, opravovaly se celé domy a restaurovaly se všechny umělecké předměty, které jsou jejich součástí.

Byla to jedinečná příležitost, která se asi už nikdy nebude opakovat. V mnoha ohledech se dějiny přepisovaly, protože se objevovaly nové informace. Byla to zkušenost k nezaplacení. Je trvalou a světlou stránkou této profese.

Šéf jihočeských památkářů Petr Pavelec na věži Jakobínka v Rožmberku nad Vltavou

Možná jste stáli v úžasu nad nějakou českou kulturní památkou, říkali jste si, jak mohli lidé v minulém, předminulém století něco takového postavit. Vy jste si udělali velmi zajímavý experiment na věži Jakobínka, kde se to dalo pomocí archeologické rekonstrukce zjistit.

Věž Jakobínka patřila poště, je to zajímavá, důležitá středověká věž. Dohodli jsme se s Českou poštou a převzali jsme ji do majetku Národního památkového ústavu. Rozhodli jsme se ji opravit, protože byla v dezolátním stavu a hrozilo zřícení klenby. Říkali jsme si, kdo jiný než Národní památkový ústav si může dovolit to udělat experimentálním způsobem.

Dřevěné lešení postupně obrůstá středověkou věž Jakobínka na hradě Rožmberk. Památkáři svěřili opravu tesařskému mistru Petru Růžičkovi, který pracuje podle starých skic a nákresů Leonarda da Vinciho

Experiment není samoúčelný. Pomáhá pochopit, jak se co kdysi dělalo. Rozhodli jsme se, že Jakobínku budeme opravovat s použitím nástrojů, které používali naši předchůdci, když ji stavěli.

Hlavní částí opravy a restaurování bylo za prvé to, že jsme postavili lešení, které bylo postaveno podle obrázků ve středověkých iluminovaných, malovaných rukopisech.

To bylo dost riskantní, ne?

Když jsme s tím projektem přišli na inspektorát bezpečnosti práce, tak nás ani nevzali do kanceláře. Řekli, že jsme se zbláznili. Nakonec ale pochopili, že je to zajímavé. Udělali jsme z toho pilotní projekt, který může sloužit i pro jiné podobné akce v budoucnu, protože památky jsou vždycky atypické v rekonstrukcích. Takže jsme s nimi spolupracovali.

Lešení jsme postavili podle středověkých obrázků. Nebylo to typické lešení. Pracovní plošina měla podobu spirály, stoupalo se po ní jako po vřetenu nahoru. A korunou všeho byl středověký jeřáb.

Vážně byl postavený podle skic Leonarda da Vinci?

Ano, to je skutečnost. Ukončení věže má tvar kužele. Potřebovali jsme kolem postavit jeřáb, který by byl rotační. Hledali inspiraci v minulosti, zkoušeli jsme najít skici starých středověkých nebo raně novověkých jeřábů.

Čtěte také

Shodou okolností jsme zjistili, že když se na konci 15. století opravoval chrám Panny Marie ve Florencii – ve své době to byl zázrak, monumentální kopule je ukončená věžičkou na vrcholu , našli jsme skici jeřábu, jehož pomocí se tato věžička někdy v 15. a 16. století opravovala a také stavěla. Jedna ze skic byla i od Leonarda da Vinci, který tam v té době pracoval jako učeň.

Podle této skici pan Růžička, tesařský mistr, připravil jeřáb. Nejdřív ho naskicoval, pak to musel posoudit statik. Stavební firma váhala, jestli může něco takového použít. Dalo velkou práci všechny zainteresované přesvědčit, že musíme jít touto cestou.

Ale ve chvíli, kdy jsme jeřáb osadili, sestavili a zprovoznili, ukázalo se, že beze zbytku naplňuje všechny naše potřeby. A navíc byl krásný. Korunoval celé dílo a byl mimořádně atraktivní pro veřejnost. Moc jsme pak nespěchali, chtěli jsme ten experiment využít beze zbytku.

Co se dělo s jeřábem po rekonstrukci? Narazil Petr Pavelec při rekonstrukcích někdy na nějakou šifru? Který z českých šlechticů by podle něj mohl být námětem na hollywoodský film? V čem česká šlechta vynikala? A bude zimní sezóna na hradech a zámcích? Poslechněte si celý rozhovor.

autoři: Lucie Výborná , vma
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.