Jurkovičovi je těžké se přiblížit. Usilujeme o to, abychom nezničili ducha jeho staveb, říká architekt

Kromě jiného za sebou máte rekonstrukci Jurkovičovy vily. Jak číst a interpretovat jeho dílo?

Jedna věc je číst stavbu jako takovou, její pravidla a dobové technologie. Nás na tom nejvíce zajímá číst práci architekta: srovnávat Jurkoviče s Loosem, Gočárem nebo s dalšími je mimořádně zajímavé. U každé obnovy musíte proniknout do autorova myšlení, ale zároveň zůstat v naší době a nabídnout autentičnost, najít nejsilnější stránku věci a přitom se možná dotknete přemýšlení původního tvůrce.

Pokud jen opisujete, je to málo. Jurkovič dovedl inspiraci přetavit v moderní výraz a dostal se do dialogu s tím, co se dělo ve světě.
Petr Všetečka, architekt

V čem byl Jurkovič nejsilnější?

V bohatosti přemýšlení, někdy až moc na naši dobu. Spoustě lidem přijde mimo naše minimalistické představy. Ale žil na přelomu devatenáctého a dvacátého století, architekturou se snažil reagovat na historizující slohy, které se vyčerpaly. Šel k prameni lidové architektury, kde hledal to podstatné.

Pokud jen opisujete, je to málo. Jurkovič dovedl inspiraci přetavit v moderní výraz a dostal se do dialogu s tím, co se dělo ve světě. V tom byl skvělý. Duchem byl velmi moderní člověk, byť si ho spojujeme s lidovou inspirací, což byl začátek jeho tvorby. Dál se ale vyvíjel a sdílel moderní názory dalších epoch, třeba funkcionalismu, i když to dělal po svém.

Je vám líto, co z lázní zbylo, když víte, jak to myslel?

Nová vrstva někdy může být zajímavá a je jedno, z jaké doby. Někdy je obtížné se smířit s tím, že do historické budovy byl vržen nový interiér, byť kvalitní. Při rekonstrukci balancujete mezi tím, která věc je silnější; musíte si říct, kterou kvalitu budete hájit. Když se to moc přežene, říká se tomu purismus: to původní je nejlepší. To platí pro Jurkoviče, tomu je těžké se přiblížit. Existují ale stavby, kde mladší interiér může zůstat.

Říkáte, že na architektuře vás nejvíc baví vztahy. Jakých si všímáte u Jurkoviče?

Nádherné práce s měřítkem, s horizonty oken; způsob, jak řeší vstup do domu, jak pracuje s kontrasty výšek... Architekti to nepopisují. Teoretici a historici to čtou a pak jsme my, kteří na ty vztahy navazujeme, čteme je po svém. Snažíme se to nepokazit a nevložit tam vztahy jiné.

Když se dotýkáte velkého díla, je nejtěžší neudělat zásah, který by byl proti duchu stavby. Můžete vstoupit výrazně, když to potřebuje provoz nebo konstrukce, ale je dobré zvažovat, jestli neporušujete energii, která v budově panuje.

Jak architekti pátrají po původní barevnosti? A v čem je jedinečný Baťův památník ve Zlíně? Poslechněte si celý rozhovor.