Josef Bublík
Čerstvý maturant uherskobrodského gymnázia strávil Vánoce 1939 pravděpodobně doma se svými blízkými. Kdyby nevypukla válka, chodil by na přednášky na pražských právech. Nacisté ale vysoké školy zavřely, a tak vypomáhal doma na statku. Dva dny po svátcích ho jeho rodina viděla naposledy – spolu s kamarády utekl za hranice. Složitou oklikou dokonce až přes Sýrii se mu nakonec podařilo dostat do Francie a odtud do Velké Británie, kde byl po výcviku zařazen do skupiny Bioscop.
Josef Bublík se narodil 12. 2. 1920 v Bánově, okres Uherské Hradiště, jako třetí z pěti dětí v rodině zemědělce a bývalého příslušníka čs. legií v Itálii Aloise Bublíka a jeho manželky Žofie, rozené Polanské. Po ukončení školní docházky na obecné škole v Bánově projevila matka přání, aby se stal knězem. Protože však rodina neměla dostatek finančních prostředků, aby mohla chlapce vydržovat na studiích, rozhodl se místní kaplan Eduard Hurník, že bude jeho studia hradit z vlastních úspor.
Čtěte také
V září 1931 tak mohl jedenáctiletý Bublík nastoupit do prvního ročníku Arcibiskupského reálného gymnázia v Kroměříži. O rok později byl však Kaplan Hurník přeložen do Ostravy a Josef Bublík přešel jako nadaný student do druhého ročníku Zemského reálného gymnázia v Uherském Brodě. Zde v červnu 1939 maturoval a zapsal se ke studiu na právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.
Od maturity k sabotážím
Po násilném uzavření českých vysokých škol, vypomáhal na otcově hospodářství, ale už 28. 12. 1939 odešel se svými přáteli Josefem Horňákem a Františkem Volným do zahraničí. Přes Slovensko, Jugoslávii a Sýrii se dostali do Francie. Zde byl Josef Bublík 15. 2. 1940 v Agde prezentován a zařazen k čs. pěšímu pluku 2. Službu konal u roty doprovodných zbraní (od 15. 6. 1940 v hodnosti svobodníka). Zúčastnil se bojů s Němci na západní frontě a po francouzské kapitulaci odjel 13. 7. 1940 na lodi Rod el Farag do Británie.
Zde byl po vzniku 1. čs. smíšené brigády přidělen k 2. rotě pěšího praporu 2. Dnem 15. 2. 1941 mu byl přiznán charakter aspiranta pěchoty, 1. 4. 1941 byl povýšen na des.asp. a 28. 10. 1941 na čet.asp. Mezitím se však už přihlásil k výcviku pro zvláštní účely. V termínu od 15. 8. do 13. 9. 1941 absolvoval na STS 26 ve Skotsku základní sabotážní kurz, poté prošel od 14. do 20. 9. 1941 paravýcvikem na STS 51 v Ringway u Manchesteru a od 14.10. do 7.11.1941 byl frekventantem kurzu průmyslové sabotáže na STS 17 v Hatfieldu u Hertfordu.
Operace Bioscop
Dnem 8. 11. 1941 byl Josef Bublík přidělen na čs. výcvikovou stanici STS 2 v Bellasis u Dorkingu. Byl zařazen do tříčlenné skupiny Bioscop rotmistra Bohuslava Kouby, kterou dále tvořil četař Jan Hrubý. Jejich úkolem bylo provádění destrukcí na železničních tratích v oblasti Vlárského průsmyku a zorganizování sabotáže ve Zbrojovce ve Vsetíně.
Dne 27. 4. 1942 odletěl Bublík do akce (s falešnou protektorátní občanskou legitimací na jméno Josef Sedláček) spolu se skupinami Bivouac a Steel a kolem půl druhé ráno následujícího dne byl vysazen nedaleko osady Požáry u Křivoklátu.
Po seskoku zamířili příslušníci skupiny do Slaného, kde se rozdělili. Bublík s Hrubým odcestovali na Moravu, kde se pokusili kontaktovat osoby, jejichž adresy dostali v Londýně. Nebyli však úspěšní, protože všichni doporučovaní spolupracovníci parašutistů už byli zatčeni. Odjeli proto do Prahy, kde se jim s pomocí velitele skupiny Out Distance npor.pěch. Adolfa Opálky podařilo nalézt ubytování v ilegálních bytech.
Smrt na kůru
Bublíkův velitel rotmistr Kouba se v době jejich nepřítomnosti 30. 4. 1942 zúčastnil neúspěšného pokusu o vyzvednutí materiálu ukrytého na místě seskoku. Při útěku před gestapem se 3. 5. 1942 pokusil na četnické stanici v Kutné Hoře kontaktovat spolupracovníka rotmistra Arnošta Mikše ze skupiny Zinc, který u Požárů padl. Netušil však, že zde krátce předtím bylo gestapo. Byl četníky zatčen a v bezvýchodné situaci se otrávil.
Čet.asp. Bublík našel po atentátu na Reinharda Heydricha spolu s dalšími parašutisty úkryt v pravoslavném chrámu v Resslově ulici. V boji s nepřátelskou přesilou zde 18. 6. 1942 při obraně kůru spáchal sebevraždu zastřelením. V červnu 1948 byl posmrtně povýšen do hodnosti npor. pěch. a ke dni 30. 6. 2002 jmenován do hodnosti podplukovníka in memoriam.
