Jitka Seitlová, zástupkyně ombudsmana

Jitka SEITLOVÁ, zástupkyně ombudsmana:
Dobrý den.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Řekněte, jaký byl Otakar Motejl podle vás, nebo jak by spíš chtěl, aby se na něj vzpomínalo? Smutně anebo zvesela?

Jitka SEITLOVÁ, zástupkyně ombudsmana:
No, určitě, bych řekla, že zvesela, zvesela, s takovým obrovským životním optimismem, troškou ironie, troškou nadsázky. Víte, on se na ten svět díval velmi rozumně a já bych řekla, už z jakéhosi odhledu, takové životní zkušenosti, která mu dávala možnost věci posuzovat s odstupem, a proto taky správně.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Bylo to poslední rozloučení dnes tady v Praze v Divadle Na Fidlovačce, ale samozřejmě spousta lidí se třeba nedostala do tohoto divadla. Bude ještě nějaká jiná možnost?

Jitka SEITLOVÁ, zástupkyně ombudsmana:
Ano, to divadlo mělo omezený počet míst a my jsme museli odmítat spoustu těch, kteří by se rádi posledního rozloučení účastnili. Rozhodli jsme se proto, že ještě v Brně v naší budově kanceláří veřejného ochránce práv bude v pátek takové setkání, vzpomínkové setkání, kde opět se sejdou všichni ti, kteří ho znali, spolupracovníci, přátelé a chceme společně ještě jednou zavzpomínat a říci to všechno významné, co po doktoru Motejlovi zůstalo, ten obrovský odkaz, o tom budeme mluvit, budeme taky vzpomínat právě na ty pěkné zážitky, ty, ty veselé chvilky. On vždycky pan doktor tak uměl tu vážnou, velmi vážnou debatu převést a s nadsázkou, s úsměvem dokázat odvést tu tíhu toho rozhodnutí a nakonec se správně v té věci rozhodnout.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Kancelář ombudsmana se také spolupodílela, dá se říct, na organizování toho dnešního pohřbu. Jak složité to bylo zorganizovat? Protože to mělo docela přísný protokol, pokud se nepletu.

Jitka SEITLOVÁ, zástupkyně ombudsmana:
Poslední rozloučení s panem doktorem bylo to rozloučení se státními poctami. Takového rozloučení se vždycky musí ujmout některá z ústavních institucí. V tomto případě se ujala této role Poslanecká sněmovna, ale bylo to právě ve spolupráci s námi, s naší kanceláří. Věřím, že se podařilo zvládnout tu situaci a že jsme se důstojně a opravdově rozloučili s panem doktorem, jak už těmi jednotlivými projevy, které zazněly, zejména od jeho dobrého přítele, předsedy Ústavního soudu, pana doktora Rychetského, tak i od dalších významných osobností, které hodnotily jeho život. V těch prostorách se shromáždilo velmi mnoho osobností našeho společenského, kulturního a i politického života. Seděli vedle sebe neslučitelní předsedové politických stran a všichni měli skloněnou hlavu a s pokorou přemýšleli o tom, o co vlastně pan doktor celý život se snažil, aby, abysme se víc vzájemně poslouchali, abysme víc vzájemně komunikovali, abychom míň mysleli na sebe a víc mysleli na to, co je v té zemi potřeba dělat, jak je potřeba lidem pomáhat.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Vy jste nastoupila do úřadu ombudsmana v roce 2007, ale předtím už jste se samozřejmě musela s panem doktorem Motejlem znát. Určitě jste se potkali v Praze, protože vy jste byla dlouhou dobu v politice, také pan doktor Motejl byl v politice. Takže znali jste se už předtím?

Jitka SEITLOVÁ, zástupkyně ombudsmana:
Ano, my jsme se znali předtím. Já, když jsem byla senátorkou, tak jsem se snažila také těm lidem, kteří se dostali do neřešitelných situací, ať už z důvodu pochybení úřadu, nebo z důvodu toho, že se prostě propadli nějakým sociálním sítem, zákonným systémem, který by dokázal najít nějaké rozumné a správné řešení, tak jsem se právě na pana doktora mnohokrát obracela. Nebyla jsem právníkem, ale vlastně jsme spolu docela spolupracovali a měla jsem k němu obrovskou důvěru. Musím říct, že na tu působnost a na tu spolupráci, když jsem nastupovala do role zástupkyně, tak jsem se velmi těšila.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
A když jste nastoupila do úřadu, tak co vám třeba řekl pan Otakar Motejl jako první?

Jitka SEITLOVÁ, zástupkyně ombudsmana:
To si nevzpomenu, co řekl úplně první.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
"Vítám vás".

Jitka SEITLOVÁ, zástupkyně ombudsmana:
To bezesporu, ale o čem jsme hovořili jako první? Víte, o chodu té instituce, o smyslu té instituce, o tom, co by měly být ty hlavní principy ombudsmana, který by měl být především nadstranický, který by především měl vycházet z principů práva, spravedlnosti a neměl by v žádném případě podléhat nějakým tlakům, nějakým vlivům, které jsou v rozporu s tím, o čem je přesvědčen z hlediska toho, co by mělo být správné, spravedlivé. Víte, u pana doktora se vždycky snoubila ta jedna věc, která byla právo a druhá věc, ten rozumný výklad toho práva, ten výklad, který není jenom formální, formalistický, ale hledání toho, co je v tu chvíli správné. A věřte, že to není jednoduché. My jsme strávili hodiny nad otázkami, které teď stojí jako nové, před celým právním světem. Je to ochrana osobních údajů, byla to ta jeho kauza s DNA, kdy se hledá jak a vlastně co je správné. Musíte do toho opravdu vložit spoustu zkušeností, které máte a v té dané situaci vždycky zvažovat ty misky vah a to, co jsou hodnoty, které buď omezíte, nebo naopak je posílíte. A to není vždycky snadné.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Mne by zajímala ještě takové věci třeba ze zákulisí. Pohádali jste se někdy nad nějakým případem?

Jitka SEITLOVÁ, zástupkyně ombudsmana:
No, musím říct, že jsme měli na řadu věcí rozdílný názor. Bylo to taky proto, že pan doktor působil ve vládě, byl v oblasti spravedlnosti. Já jsem přicházela z politiky a přicházela jsem ze zcela jiného světa. A mnoho věcí dnes se velmi rychle vyvíjí, jsou to informační technologie, je to vůbec pohled lidí na řadu otázek, které jsou součástí toho veřejného života. A právě na tahleta témata jsme velice často diskutovali. Víte, taky jsme diskutovali o tom, jak vlastně ten úřad má být vedený. Protože pan doktor ho vedl velmi dobře a velmi precizně. Na druhé straně jsme nestíhali všechny ta, všechna ta podání, která do toho úřadu přichází, každým rokem máme sedm tisíc, dnes už přes sedm tisíc podání. Ten stav těch lidí, kteří pomáhají ombudsmanovi, to je tým právníků, je omezený a vždycky jsme museli rozhodovat, čemu se budeme věnovat víc a co naopak je už mimo naši kompetenci, nebo kam už nemůžeme do hloubky vstoupit, třeba do problému, který mně se jevil důležitý, nebo jevil se panu doktorovi důležitý. To byly opravdu denní rozhovory a tam samozřejmě jsme se někdy lišili.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Ano, ono ostatně k tomu, jakým způsobem ten úřad funguje, k tomu se ještě dostaneme. Ale řekněte, panu Motejlovi bylo 77 let, ono se dá říct, že vlastně až do poslední chvíle pracoval. Nepřemýšlel někdy o tom, nezmínil se mezi svými spolupracovníky třeba, že by chtěl trochu zbrzdit, pracovat trochu méně?

Jitka SEITLOVÁ, zástupkyně ombudsmana:
Já musím říct, že pan doktor byl, vlastně žil tím, co dělal. Jeho smyslem, jeho životem byla přesně ta činnost, ta právní erudice, kterou měl, kterou vkládal do všech těch věcí, které se u nás řešili. On nechtěl odpočívat. Musím říct, že naopak my jsme říkali velice často: "Pane doktore, už byste si mohl třeba i odpočinout dneska," snažili jsme se mu vytvořit prostředí, které by ho míň zatěžovalo, ale on byl velmi do té, do té činnosti vložen, on prostě chtěl být všude, chtěl do konce svého života prostě být a působit. A já si myslím, že to bylo obrovským přínosem a že pro něho ta činnost, ta práce, nejenom ombudsmana, ale vůbec, řekněme, on pracoval v legislativních radách vlády, on pracoval ve vědeckých radách různých institucí, ale on měl i řadu jiných funkcí na takové té mezinárodní úrovni, kde byl v různých expertních komisích, v různých kulturních komisích. Já musím říct, že pan doktor žil ten život velice plně, velice bohatě. Byl to krásný a bohatý život, který žil.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Určitě ale musíme zmínit také jednu věc. Pan doktor Motejl hodně kouřil. Já si vzpomínám třeba, že jsme před deseti lety byli na nějaké tiskové konferenci na ministerstvu spravedlnosti, právě Otakar Motejl byl tehdy ministrem spravedlnosti, mluvil k novinářům, před sebou měl popelník, dovolil i ostatním novinářům, ať si klidně zapálí také, pokud chtějí. Takhle to vypadalo, předpokládám, i u něj v úřadu. To kouření nikdy ... nikdy nějak nepřemýšlel o tom, že by přestal třeba?

Jitka SEITLOVÁ, zástupkyně ombudsmana:
Já nemohu říci, že by pan doktor o tom nepřemýšlel. Určitě si myslím, že ten svůj vnitřní boj sváděl a bylo to zejména v době, kdy právě to zdraví trošku selhávalo. Víte, každý máme nějakou slabinu a pan doktor, my jsme o ni věděli, byla, byla to ta cigareta. My už jsme si ho bez ní nedokázali představit, tak to prostě je.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
A zmiňoval se třeba, že by chtěl, protože doktoři mu radili, ať přestane kouřit. On to nikdy neudělal, ale zmiňoval se třeba mezi svými spolupracovníky, že by hodně chtěl, ale že přece jenom je ten zlozvyk tak silný, že se toho nedokáže zbavit?

Jitka SEITLOVÁ, zástupkyně ombudsmana:
To spíš se dalo tušit, že s tím vnitřně bojuje. Pan doktor se s těmi problémy, které měl, s nějakými těmi vnitřními a řekněme, životními těžkostmi nesvěřoval. On je chtěl unést sám a nesl si je sám, ať už to bylo to kouření nebo jiné strasti, které každého z nás potkávají. Jemu se také nevyhly.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Vy jste si všimla třeba zhoršení jeho zdravotního stavu?

Jitka SEITLOVÁ, zástupkyně ombudsmana:
Ten zdravotní stav byl už, řekla bych, tak před půl rokem poměrně, poměrně vážný. Tehdy došlo k tomu, že dokonce pan doktor měl havárii dopravní a opravdu jsme si nebyli jisti, zda tedy ještě se vrátí do kanceláře, zda bude schopen tak náročný časový program, který předtím měl, zvládat. On se, řekněme, během dvou měsíců opět znovu vrátil do práce a s maximálním úsilím, on prostě bojoval, bojoval sám se sebou, se vrátil do té práce a musím říct, že ta jeho činnost se postupně vracela do těch původních kolejí. Dokonce se nám zdálo, že právě ten poslední měsíc to jeho zdraví se jevilo, že už se velmi výrazně zlepšilo, že už je zase v té původní kondici, tak jak já jsem ho poznala, když jsem například nastupovala před těmi třemi lety.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Tím překvapivější asi potom byla ta informace, kdy ve středu byl ještě v úřadu, ve čtvrtek už v nemocnici a v neděli zemřel.

Jitka SEITLOVÁ, zástupkyně ombudsmana:
Tak ve středu byl ještě v Praze v Senátu, kde projednával souhrnnou zprávu a bohužel tedy ve čtvrtek ... my jsme se domnívali, že je to opravdu jenom lehčí nachlazení, tak už nepřišel do práce a ten stav potom už se velmi prudce zhoršoval.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
To říká zástupkyně ombudsmana Jitka Seitlová ve Dvaceti minutách Radiožurnálu. Kdo by mohl nahradit výjimečného Otakara Motejla? Budeme se ptát. A ptáte se pochopitelně také vy, posluchači Radiožurnálu, a to buď emailem dvacetminut@rozhlas.cz anebo jsme také na Facebooku, mluvíme o úřadu ombudsmana s Jitkou Seitlovou. Poslanecká sněmovna teď má 60 dnů na to, aby vybrala nového ombudsmana. Jaké máte informace? Udělají to rychle, anebo přece jenom počkají až po volbách?

Jitka SEITLOVÁ, zástupkyně ombudsmana:
Tak, paní redaktorko, to je potřeba se zeptat především té Poslanecké sněmovny, respektive Senátu a pana prezidenta. Je to tak, že Senát a pan prezident navrhují po dvou kandidátech a tito kandidáty jsou pak, postupují Poslanecké sněmovně, která volí. Podle informací, které já mám, ale teď zatím jenom z médií, tak Senát uvažoval, že by do 24. června takovéto kandidáty postoupil Poslanecké sněmovně. Poslanecká sněmovna by tedy měla zvolit do šedesáti dnů, do šedesáti dnů by měla být konaná volba, to znamená, že někdy 9. července by ta volba měla probíhat.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Ale přece jenom budou volby a teď potom chvilku trvá, než je ustavující schůze sněmovny a tak dále, navíc poslanci mohou mít úplně jiné starosti, v tu dobu bude se nějakým způsobem formovat vláda a tak dále. Nebojíte se přece jenom, že se to nestihne v těch šedesáti dnech? Musí se to stihnout.

Jitka SEITLOVÁ, zástupkyně ombudsmana:
Ano, jistě. Ta situace je taková, jak ji líčíte. Určitě si myslím, že to způsobí komplikace při tom dodržení toho termínu. Je faktem, že ta lhůta je pořádková, a pokud by nebyla dodržena, tak vlastně neznamená ta situace žádné patové porušení té činnosti, toho, co ombudsman má zastávat. Bylo by samozřejmě dobře, kdyby se to povedlo co nejdřív, ale také, nejen co nejdřív, ale s určitou rozvahou, tak aby ty volby proběhly tak, jak mají a splnily očekávání.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Jaká osobnost by podle vás měla vést ten úřad?

Jitka SEITLOVÁ, zástupkyně ombudsmana:
Ombudsman v České republice byl přijímán jako instituce s velkými rozpaky, s velkými obtížemi. Trvalo několik let, než vůbec Parlament České republiky schválil zákon o veřejném ochránci práv. Jeho kompetence v České republice ve srovnání s jinými zeměmi nejsou příliš silné, naopak nemůže se srovnat ani s polským ombudsmanem, nakonec i na Slovensku jsou některé kompetence ombudsmana rozsáhlejší.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Z toho, co říkáte, tak jasně vyplývá, že to musí být velmi výrazná osobnost.

Jitka SEITLOVÁ, zástupkyně ombudsmana:
Je to tak, že člověk, který bude ... nebo osobnost, která bude mít tuto roli zvládnout, tak musí mít jisté možnosti, aby prosadila některé věci. Víte, dá se samozřejmě jednat, mediovat, komunikovat, ale není to jenom o tom. Hlas pana doktora měl velkou váhu a jestliže on projevil nějaký názor, tak to velmi významně ovlivnilo nejen veřejné mínění, ale často i rozhodování a jednání významných politických i ústavních činitelů v této zemi, dobrým směrem to ovlivnilo.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Řeknu nějaká jména, o kterých se spekuluje v médiích. Buď by mohla nahradit pana Motejla Anna Šabatová, bejvalá zástupkyně ombudsmana, Iva Brožová, šéfka Nejvyššího soudu, také padá jméno Elišky Wagnerové z Ústavního soudu. Dovedete si představit, že by to některá z těchto dam mohla dělat?

Jitka SEITLOVÁ, zástupkyně ombudsmana:
Já se domnívám, že všechna ta jména, o kterých jste teď hovořila, jsou jména, která jistě přichází v úvahu a která budí respekt.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Vy sama, chtěla byste dělat tuto funkci?

Jitka SEITLOVÁ, zástupkyně ombudsmana:
Já se o tom vůbec v tuto chvíli nebudu vyjadřovat už proto, že jsme krátce po tom, co jsme se s panem doktorem rozloučili a nepřijde mi to, že je to, je to vhodné a etické. Ale na druhé straně bych chtěla říct, že to není věcí těch jednotlivých kandidátů, je to především věcí těch, kteří navrhují, to znamená Senát, prezident a Poslanecká sněmovna. Ty budou ti, kteří navrhují a rozhodují a budou zvažovat všechna kritéria, která jsou rozhodující pro to, aby tedy byl dotyčný člověk veřejným ochráncem práv.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Ale nicméně těší vás to asi, že padá do souvislosti i vaše jméno, paní Seitlová? Že byste mohla celý ten úřad vést?

Jitka SEITLOVÁ, zástupkyně ombudsmana:
To je těžká otázka. Samozřejmě na jedné straně, pokud bych takovou důvěru měla, tak je to pro mne velkou ctí. Na druhé straně to není jenom o tom chtít vést takový úřad, je to o tom zvážit, co všechno taková role obnáší a zvážit, zda tedy všechny tyto věci je člověk schopen a nejenom tedy pro případy, se kterými se na nás lidé obrací, ale je otázka z hlediska významu takové instituce v rámci těch struktur, které má český ústavní systém, zda tuto roli budeme schopni zvládnout. A to je velmi důležité. Víte, veřejný ochránce práv získal obrovskou důvěru veřejnosti a nezklamat tu veřejnost, splnit ta očekává a pomáhat nejen těm lidem v těch dílčích kauzách, ale zejména také jít ve šlépějích pana doktora, tak jak on, jako velká mravní síla, pomáhal všem lidem, kteří někdy ztráceli naději a důvěru, to je velký odkaz, který bude těžko naplnitelný.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Tak pojďme na otázky, které nám chodí od našich posluchačů, a to hlavně ne email dvacetminut@rozhlas.cz. Kamila Bohumin: "Paní Seitlová, dá se na váš ouřad obrátit v souvislosti s povodněmi v našem kraji? Dokážete nám pomoci při jednání s úřady o případném vymáhání škody?"

Jitka SEITLOVÁ, zástupkyně ombudsmana:
Povodně, to je zrovna v tuto chvíli velmi, velmi vážná otázka a velmi smutná. Zase další epizoda z historie, kterou bohužel musím hodnotit takto: Jistě, od roku 97, od roku 2000, kdy byly povodně v České republice, se cosi provedlo, cosi udělalo, ale zdaleka to neodpovídá těm slibům, které tehdy ze strany politiků a vedení státu byly tedy lidem předkládány.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Je tohle vůbec v kompetenci ombudsmana třeba? Jak byste odpověděla paní Kamile, pokud by se na vás chtěla obrátit?

Jitka SEITLOVÁ, zástupkyně ombudsmana:
Já musím říct, že pokud ty úřady nebudou pracovat tak, jak mají, podle platné legislativy, tak samozřejmě můžeme pomoci, ale nejen to. Můžeme samozřejmě také pomáhat těm, kteří se dostanou do nějaké patové situace, pokud by neměli řešení. Někdy je to i třeba výkladem toho práva, kdy jednotlivé úřady komunikují velmi těžce. Resortismus úřadů, to je vždycky v takovýchto krizových situacích určitý problém a je to právě kancelář veřejného ochránce práv a ochránce práv, který se celou dobu o to snaží, aby ty úřady lépe komunikovaly, aby se nehledalo, proč nepomoci, ale jak pomoci. Určitě, pokud by to byla konkrétní situace, rádi se do té věci vložíme a pokusíme se pomoci. Víte, po těch povodních budeme muset všichni pomáhat, všichni spolupracovat, abysme co nejrychleji těm lidem pomohli.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
A ještě jednu otázku vezmeme. Ta je od Ivana z Ústí nad Labem. Ten říká, že ... připomíná, že se blíží volby do Poslanecké sněmovny a upozorňuje na to, že vy sama jste přednedávnem říkala, že loni při volbách do Evropského parlamentu neměli například někteří pacienti v nemocnicích anebo lidé ve věznicích možnost volit. Může se něco takového opakovat? Ptá se Ivan.

Jitka SEITLOVÁ, zástupkyně ombudsmana:
Já za tu otázku velmi děkuji, protože jsme se setkali s tím, že se na nás obraceli po volbách do Evropského parlamentu lidé, kteří neměli možnost volit, protože byli omezeni někde v nemocnici, někde v nějakém jiném sociálním zařízení, byli omezeni v pohybu, v možnosti jít tedy k těm volebním urnám. A my jsme již samozřejmě nemohli tu situaci změnit pro ty dané evropské volby, ale požádali jsme, aby všechny nemocnice, sociální zařízení, jsou to například i věznice, aby všechny tyto instituce už dnes si zajistily seznamy, zeptaly se těch lidí, jestli chtějí volit, a pokud ano, je nutné nejpozději sedm dnů před volbami tyto seznamy doručit do těch míst, kde tedy ten dotyčný by měl volit, nebo alespoň na ten místní úřad, který to už potom odešle do těch míst, kde tedy mají ti lidé trvalý pobyt. Je to velmi důležité, protože zejména takto lidé nemocní nebo omezení na pohybu se chtějí účastnit přesto právě toho veřejného života, chtějí volit, a to jim nebylo loni bohužel někdy umožněno.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Takže letos, pokud tomu správně rozumím, už by se to stát nemělo?

Jitka SEITLOVÁ, zástupkyně ombudsmana:
Já prosím všechny představitele těchto ústavů a těchto institucí, aby se zeptali občanů, kteří tam jsou a kteří tam budou pravděpodobně během voleb, aby jim umožnili volbu.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Hostem Dvaceti minut Radiožurnálu byla zástupkyně ombudsmana Jitka Seitlová. Díky na shledanou.

Jitka SEITLOVÁ, zástupkyně ombudsmana:
Na shledanou.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Za chvilku vás na Radiožurnálu čekají další zprávy. Helena Šulcová přeje hezký zbytek dne.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je společnost NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou. Zvukové záznamy Ozvěn dne i dalších zpravodajských a publicistických pořadů Radiožurnálu si můžete poslechnou v Rádiu na přání.

Pokud se chcete hosta Dvaceti minut Radiožurnálu na cokoli zeptat, dotaz můžete zaslat e-mailem. Na otázky napsané do diskusního fóra bohužel hosté nemohou reagovat.