Jednou za pět let ovládne lotyšskou Rigu folklorní šílenství

Festival zpěvu a tance se v Rize koná jednou za pět let.

Jednou za pět let se Riga promění na zpívající a tančící město. Do lotyšské metropole se sjedou desetitisíce milovníků lidovek z celé země i dalekého zahraničí, aby zahrály se svou kapelou nebo se zapojily do obřího pěveckého sboru. Oslavy písní a tanců jsou bez nadsázky událostí celostátního významu. 145 let starou tradici zařadilo UNESCO na seznam kulturního dědictví.

V parcích obklopujících historické centrum Rigy je po celý týden pěkně rušno. Všude po městě se trousí lidé v krojích – ženy s květinami ve vlasech v bílých košilích a dlouhých pruhovaných sukních, pánové mají kalhoty a huňaté vlněné ponožky. Je docela chladno, tak se hodí.

Kapela Karigste si zvolila název podle stejnojmenné řeky v Aizkraukle ve středním Lotyšsku.

„Naše skupina se jmenuje podle řeky Karigste. Pocházíme z Aizkraukle ve středním Lotyšsku a hrajeme lidovky. Zbožňujeme je,“ rozplývá se kapelnice Anita Ostrovská, kterou jsem zastihl hned po vystoupení, a nadšení z ní přímo srší.

Pečené rypáčky? Nejlepší jsou k pivu

Profesionální i amatérské kapely jako tato se na malých podiích střídají jedna za druhou. Je tady také spousta stánků. U jednoho například nějaká dáma prodává vlněné bačkory a rukavice, hned vedle je stánek s lotyšskými krajkami a věnečky na hlavu z květin nebo obilí.

V Lotyšsku mají hudební festival pro introverty

Laima Jansone při hře na strunný nástroj kokle

V lotyšské Rize se právě koná hudební festival Ad Lucem, který vybízí návštěvníky, aby se chovali tak introvertně, jak jen je jim to příjemné.

A pochopitelně je tady i spousta stánků s jídlem – nad ohněm se vaří soljanka, dušené zelí, gril s klobáskami, kousky žebírek a jsou na něm taky dva vepřové rypáčky. „Je to docela běžné jídlo, velmi tradiční. Mám pečené rypáky rád. Jsou hodně tučné, ale výborně se hodí k pivu,“ ujišťuje mě Anders Laces, lotyšský rodák, který na oslavy jako mnoho dalších přijel ze zámoří.

Splněný sen emigrantky

Dva a půl tisíce Lotyšů žijících v zahraničí tady dokonce společně vystoupilo v jediném sboru. Mezi nimi i Mara Cipolsová, která přijela až z Detroitu, kde vyrůstala jako potomek emigrantů. „Jsem tady poprvé. Lotyšsky mě rodiče učili odmala, ale tohle je opravdu surreální zážitek, připadám si jako ve filmu,“ svěřuje se.

Zahrát na festivalu se svojí kapelou je splněný sen mnoha Lotyšů.

Na dnešní vystoupení se připravovala rok, ale vlastně prý tak trochu celý život: „Chodila jsem do dívčího skautu v dobách, kdy bylo Lotyšsko ještě okupované. Zpívaly jsme vlastenecké písně a snily, že jednou bude svobodné. Je úžasné tady být.“

Lotyšsko jsou naše kořeny

Cestu až ze Sydney vážili sourozenci Astrid a Anders Medenesovi. Jejich rodina má za sebou také pohnutou historii: „Naši rodiče uprchli v roce 1944, když sem podruhé přišla Rudá armáda. Po válce chvíli žili v Německu. My už jsme se narodili v Austrálii, ale Lotyšsko, to jsou naše kořeny.“

VIDEO: Na Slovensku spojili folklór s aerobikem a vzniklo folky-polky

Mezi účastníky kurzů folky-polky dominují ženy, ale cvičení baví i muže

Někdo rád tančí, někdo radši posiluje. Někdo má radši modernu a jiný zase klasiku. A pro ty, co se nemůžou rozhodnout, se dá spojit všechno dohromady.

Staré lotyšské písně se zpívají hodně hlasitě a diváky to občas zvedá ze židlí. „Je hodně písní, které nejsou tolik vlastenecké, ale stejně vám naženou husí kůži,“ říká Anders.

Letos do Rigy přijelo rekordních 43 tisíc vystupujících – zpěváků, hudebníků a tanečníků, kteří se zapojili do hromadných formací na stadionu. Vrcholem programu je dávno vyprodaný koncert, který se tradičně koná v neděli večer v obrovském amfiteátru v lese Mežaparks u jezera Ķīšezer. I ti, kteří se na něj nedostanou, se ale zjevně dobře baví.

Spustit audio
autoři: Viktor Daněk, Anna Duchková|zdroj: Český rozhlas