Je Libuše Barková příčinou koaliční krize?

Host (Libuše Barková): Já si myslím, že za prvé nejsem z žádných příčin koaliční krize. Já si myslím, že je to spíš, nemůžu říct nepořádek, ale nesrovnalosti v politice a pokud to hážou na mě, že já jsem ta příčina, tak si myslím, že to není úplně dobře. Já si myslím, že oni jsou naopak příčinou mý podnikatelský krize.

Moderátor (Jan Pokorný): A proč jste se rozhodla, že vystoupíte veřejně?

Host (Libuše Barková): Protože si myslím, že spousty věcí, které se teďka označují nebo spíš novináři se vyjadřují tak, jak to je, píšou o tom články, který jsou neuvěřitelný. Je to story, která má svůj příběh a já se k tomu vůbec nemůžu vyjádřit, protože pokud se k tomu vyjádřím, tak novináři to překroutí, přepíší, vytrhnou věci z kontextu a pak to vyzní samozřejmě jinak. Já si myslím, že příběh je určen k tomu, aby se samozřejmě v politice něco hnulo a já jsem nástrojem k tomu, aby se to hnulo.

Moderátor (Jan Pokorný): Kdo si myslíte, že za tím tedy eventuálně stojí? Pokud je to tak, jak říkáte. A co by se v politice mělo hnout podle téhle teorie?

Host (Libuše Barková): No to já nevím, to musí vědět ty, který to organizují, ale já si myslím, že zadání je naprosto jasný, já se to mohu jenom domnívat a nerada bych to zveřejňovala. Já si myslím, že časem se to asi dovíme všichni.

Moderátor (Jan Pokorný): V souvislosti s vaší osobou je nasnadě řada otázek už proto, že jste objektem zájmu médií, takže předpokládám, že když jste se rozhodla poskytnout rozhovor, že aspoň na některé z nich i odpovíte. Je to správný předpoklad?

Host (Libuše Barková): Správný předpoklad. Pokud se nebudou týkat. . .

Moderátor (Jan Pokorný): Jak jste se seznámila se Šárkou Grossovou?

Host (Libuše Barková): Už jsem to se jednou vyjádřila v novinách. S Šárkou Grossovou, protože od, myslím, že od roku 97 nejsem si úplně jistá, aby mě pak novináři nechytali, prostě půl roku tam půl roku sem, tak jsem se seznámila tak, že jsem otevřela studio. To je kadeřnické studio, kde je kosmetika, manikúra, pedikúra včetně hlídání dětí, včetně restaurace, diskotéky a Šárka Grossová byla jednou z řadových klientek našeho studia. A tak jako znám naše stálé klientky a zdravím se s nimi a jsou to naše letité zákaznice, tak jsem se takhle poznala i se Šárkou Grossovou. V té době, kdy Šárka Grossová byla naší klientkou, tak nevím, jestli tenkrát byla ještě přítelkyně nebo již manželkou našeho současného premiéra a nevěděla jsem o tom, že by mohla být v budoucnu označována ženou, jako žena premiéra. Takže jsem se s ní seznamovala jako s normální řadovou ženou. Povídaly jsme si o běžných problémech o běžných starostech a nemělo to víc významného znamenat.

Moderátor (Jan Pokorný): Jste i dnes v přátelském vztahu? Vídáte se spolu? Spřádáte podnikatelské plány?

Host (Libuše Barková): Narážíte na náš podnikatelský plán? Ten je velmi úspěšný. Vídáme se samozřejmě, teď jsme velmi časově omezeni, protože nás zaměstnávají média. Můžu říct, že jako dostatečně, protože i já teďka když podnikám, tak podnikám velmi omezeně, protože mi to zabraňuje to, že musím odpovídat na otázky, musím mailovat novinářům, musím všemožně se zajímat o to, že se mi stává, že třeba nějaký neobvyklý praktiky. Co se týká úřadu práce, někdy i policie zasahuje do mých podnikatelských aktivit. Takže se stýkáme velmi zřídka, ale stýkáme se. Můj vztah k nim se nezměnil.

Moderátor (Jan Pokorný): Mluvíte o tom, že s novináři komunikujete třeba i prostřednictvím elektronické pošty? Podle dnešního vydání Večerníku Praha se prý premiér Stanislav Gross mohl osobně podílet na projektu své ženy Šárky a projektu vašem, kdy jste chtěli vybudovat luxusní bytový komplex na pražském Proseku. Údajně to vyplývá z vyjádření, které jste poskytla Večerníku Praha. Co k tomu můžete říct?

Host (Libuše Barková): Já nevím, jestli jsem skutečně poskytla takovéhle vyjádření Večerníku Praha, ale tento projekt jsem začala už sama v roce 99. Rozšířil se potom vlastně tím objektem, co si přikoupila paní Šárka Grossová. Byl to společný projekt a byl naprosto v podstatě finančně nezávislý.

Moderátor (Jan Pokorný): Takže premiér se na tom osobně nějak, nynější premiér se na tom osobně nějak nepodílel?

Host (Libuše Barková): Já se obávám, že by na to ani neměl čas.

Moderátor (Jan Pokorný): V dalším e-mailu adresovaném zmíněným novinám jste měla napsat, cituji: Podnikání systémem multilevel marketing, ve kterém obchodovala Šárka Grossová, příliš neuznávám, i proto jsem manželům Grossovým nabídla možnost společného podnikání v oblasti realit, kde mám více než desetileté zkušenosti. Tohle jste napsala?

Host (Libuše Barková): Ano. To jsem skutečně napsala.

Moderátor (Jan Pokorný): Jak zněla ta nabídka, kterou jste učinila manželům Grossovým?

Host (Libuše Barková): To nebyla nabídka, která byla vyloženě konkrétní. Tím, že se setkáváme jako přátelé, tak se bavíme samozřejmě i o podnikání, o některých obecných problémech. Netýkají se politiky, předem předesílám a samozřejmě taky je zajímalo, v čem podnikám, co dělám a zajímal je tento projekt. Tak jsem Šárce nabídla, jestli si to taky nechce vyzkoušet, protože já si myslím, že možnost toho, že může za sebou v podstatě jako vybudovat, sáhnout si na to, zkusit si to skutečně u nás funguje podnikání, který není jednoduchý. Já si myslím, že se mnou můžou ostatní lidé jenom souhlasit. Naše zákony nejsou úplně tak jasné a vyhraněné pro vůbec podnikání, je to složité, tak jsem si myslela, že by to mohlo být jenom přínosem pro pana premiéra. Protože míra přímých zdrojů, i když samozřejmě tam by ta situace byla zřejmě asi jiná, protože nezačala podnikat už před X lety, takže ty zkušenosti nejsou až takové, ale mohlo by být jenom pozitivní, protože by mohl z přímých zdrojů se dozvědět, jak obtížně se podniká, jak vycházejí vstříc naše úřady, jak se bere úvěr, jak se nakupuje nemovitost, jak se dlouho na co čeká, kolik potřebujete razítek, jaká složitost...

Moderátor (Jan Pokorný): Rozumím tomu, že jste měla v úmyslu i to, aby si pan nynější premiér osahal podnikatelský život?

Host (Libuše Barková): Osahat ne. Moc by si ho osahat nemohl, protože má samozřejmě jinou práci.

Moderátor (Jan Pokorný): Zprostředkovaně, přes manželku...

Host (Libuše Barková): Ale zprostředkovaně, ale nebylo by to zkreslené, protože pan premiér by to slyšel přímo z úst své manželky a věřím, že jí v tomhle důvěřuje, takže by mohl slyšet napřímo.

Moderátor (Jan Pokorný): A co říkáte třeba možným argumentům - no, ono je to dobré podnikat s premiérovou ženou. Je to dobrý byznys.

Host (Libuše Barková): No to já bych vůbec neřekla, víte, protože to skrývá spousta úskalí. Já už jsem jednou předeslala, že pokud se stýkám s někým, kdo má nějaké významné postavení nebo má za sebou jakousi historii, je významný člověk v naší republice, jak politicky nebo podnikatelsky, tak se s ním stýkám ne proto, že by to byla pro mě výhoda, ale s tím, jako s člověkem. Protože se samozřejmě nestýkám jenom s takovými lidmi, ale i s normálními, ne normálními, ale lidmi který maj základní vzdělání, středoškolské vzdělání, podle kvality toho člověka. A já si myslím, že to vůbec žádná výhoda nebyla, uvědomovala jsem si to, ale neuvědomila jsem si, že by to měla být až taková nevýhoda, která by mě v podstatě když to vezmu do důsledků dneska, když to vyhodnotím jako podnikatel, může přinést tak ekonomické ztráty.

Moderátor (Jan Pokorný): Můžete v téhle aféře udělat nějaký krok, jímž by se manželům Grossovým ulevilo?

Host (Libuše Barková): To si myslím, že už jsme skutečně udělali, protože tak nějak nezávazně na sobě jsme se dohodli, že ten projekt prodáme. To je asi jediná šance, čím bysme mohli v podstatě jakoby ustoupit veřejnému nebo mediálnímu tlaku. A to říkám, tam je ta moje finanční ztráta a nemyslím si, že moje, ale i do budoucna vlastně i Šárky Grossové, což není zrovna příjemný, no co nám jiného zbývá. Myslím, že spousty lidí si oddechne, spousta lidí nám to může přát, ale prostě takový je život.

Moderátor (Jan Pokorný): A můžou manželé Grossovi udělat něco, aby se ulevilo vám?

Host (Libuše Barková): Myslíte jako odstoupit?

Moderátor (Jan Pokorný): Nevím, položil jsem otázku.

Host (Libuše Barková): Ne, víte co. Já si myslím, že oni mají svůj život, já taky. Já vedu svůj život nezávisle na nich. Já prostě je beru jako přátelé. Oni se musí sami rozhodnout, co je pro ně příznivý a co nepříznivý, zrovna tak jako já. Já taky neustupuju z některých věcí. Takže je to na nich a já si nekladu žádné podmínky, já si žiju svůj život a myslím si, že jsem nevyrůstala zrovna v době hojnosti a v bohaté rodině, abych měla zázemí jak ekonomické, tak prostě prostředí příznivé pro to, abych mohla odstartovat ten svůj podnikatelský život, tak jak by to mohlo vypadat. A všechno jsem skutečně vydřela docela tvrdě, takže.

Moderátor (Jan Pokorný): Já bych se ještě jednou s dovolením vrátil k tomu, o čem jsme se bavili na začátku, že vy jste alespoň v tom mediálním prostoru svým způsobem považována za jednu z příčin té nynější koaliční krize.

Host (Libuše Barková): Nejsem.

Moderátor (Jan Pokorný): Já vím, že vy říkáte nejste, ale jste považována.

Host (Libuše Barková): Jsem zkonstruována, jako vládní krize, nebo koaliční krize.

Moderátor (Jan Pokorný): Zkuste mi říct co nejotevřeněji, co si o tom myslíte?

Host (Libuše Barková): Já si myslím, víte co, že to je spíš, já bych řekla hloupost nebo nenaplněnost některých politických ambicí některých poslanců nebo politiků kolem nás. Ty to prostě zkonstruovali, mě se to nelíbí a proto jsem tady a vlastně chtěla jsem to vysvětlit. Já si myslím, že pokud ti lidi nebo pokud posluchači vezmou rozum do hrsti, tak si musí uvědomit, že to je opravdu štvanice, je to kampaň, která je naprosto jasně mířená. A je mi líto, že prostě nejenom proti premiérovi a jeho manželce, protože jsou to mí přátelé a mám je ráda, ale že se to týká nejenom mě, ale mé rodiny. A předevčírem mě moje malá holčička, které je šest let a vlastně tadleta štvanice, kterou vlastně teďka se pořádá, tak vlastně na ni nemám tolik času. A i z takových bezpečnostních důvodů jsem si jí vlastně odvezla někam jinam a ona mi říká, mami já bych si hrozně moc přála, abys byla zase moje maminka a to je důvod proč jsem tady.

Moderátor (Jan Pokorný): Vy říkáte, paní Barková, štvanice na premiéra, na vaši osobu. Pohybuji se v této mediální oblasti už nějaký ten pátek a buď za to někomu nestojím a nebo to prostě nikdo nezkusil, ale zatím jsem se ani já ani nikdo z mých blízkých kolegů nesetkal s tím, že by byl jaksi nástrojem nějaké řízené kampaně někoho proti někomu, opravdu ne. Myslíte si, že na začátku tohoto celého nestálo třeba jenom nešťastné neobratné vyjádření páně premiérovo? Nemá to třeba lapidárnější vysvětlení, než je štvanice, než je mediální kampaň?

Host (Libuše Barková): Víte, já si myslím, že určitě ne, protože tak jak to postupuje, tak mě to připadá velmi promyšlené. Samozřejmě je to můj názor. Názor ostatních může být zcela jiný, ale pokud se dotkneme i našeho, já bych řekla hodně mediálně známého podniku na Praze 4, který pronajímám a už před rokem a půl vlastně byl zmiňován a byl zmiňován s kauzami odposlouchávání a já nevím jaké problémy tam byly, tak bych musela říct, jak je možné, že třeba hlavní město Prahy magistrát, v čele pán Bém, pronajímá k těm účelům, pronajímal ještě před třemi měsíci k těm samým účelům podnikatelským budovu, která je hned vedle Úřadu vlády. A nikdo se na to neozval, nikdo proti němu nejde, nikomu to nepřipadá zvláštní, byť já panu Bému připadám podivná a zvláštní. Nevím proč. To znamená, že mě chce zničit jako konkurenci nebo co to mělo být za výzvu.

Moderátor (Jan Pokorný): Dobře, začala jste vy o onom podniku. Mluvíme o podniku jménem Escade. Podle týdeníku Respekt dívky, které jsou nebo byly v tomto podniku zaměstnány svědčí, že jste je vyplácela v hotovosti, aniž by měly pracovní smlouvy a aniž se účetně evidoval zisk. Co k tomu můžete říct?

Host (Libuše Barková): Víte, já si myslím, že v této době se dá uplatit úplně každý. A jsem si jistá, když se budu snažit a nebudu se muset snažit moc. Seženu další tři svědky, který dosvědčej, že pán Bém je vyplácí taky.

Moderátor (Jan Pokorný): Tak mi odpovězte. Jste nebo nejste majitelkou podniku Escade?

Host (Libuše Barková): Nejsem majitelkou podniku Escade.

Moderátor (Jan Pokorný): To už je jako v nějaké televizní soutěži.

Host (Libuše Barková): Nejsem.

Moderátor (Jan Pokorný): Otázka k projektu, který jste měla se Šárkou Grossovou. Ten dům jste prý nejprve vydražila za jedenáct miliónů, pak nechala svou výhru propadnout, aby za tři měsíce koupil budovu za stejné peníze vámi nastrčený zaměstnanec, od kterého jste jej pak koupila za pár týdnů vy sama za necelou polovinu. Jsou to správné informace?

Host (Libuše Barková): Takhle to zní jako správná informace, ale já jsem se k tomu taky vyjadřovala. Tuto nemovitost jsem skutečně dražila, sháněla jsem bankovní úvěr. To byl jeden z těch důvodů, proč jsem si přála, aby Šárka Grossová třeba podnikala, aby viděla, jak je to krkolomný a obtížný všechno získat a v podstatě obhájit. To, že jsem sháněla bankovní úvěr, ten nebyl v časovém limitu prostě sehnán. Takže jsem se musela účastnit opakované dražby. Jenomže před tou účastí, to už jsem jednou taky vysvětlovala, jsem byla na dovolené v Itálii. Měla za mnou přijít moje rodina a tři dny nato měla být dražba, jenomže když se mnou moje rodina celá přijela, tak měla autohavárii, která byla tragická. Skončilo to jedním úmrtím, takže já jsem nemohla a nebyla jsem schopná dojet zpátky a dražit tu samou nemovitost, takže za mnou přijel můj zaměstnanec. Udělali jsme prohlášení o tom, že mě může zastupovat v této kauze, ale dražebníkem nebyl v podstatě jako povolen tento vstup mého zaměstnance, protože tvrdili, že už jsem jednou dražbu zmařila, jako Barková Libuše, ale pak jsem šla jako L.B. faktor. A tvrdil, že to je jedno a tatáž osoba. Mí právníci po telefonické dohodě tvrdili, že to je sice neoprávněné. Dobře, bylo to velmi narychlo, takže dobře, vydražte to sám. Takže můj zaměstnanec na můj pokyn vlastně dražil prostřednictvím, nebo já jsem dražila prostřednictvím jeho. To je ta celá kauza.

Moderátor (Jan Pokorný): Dobře, pojďme dál. Čelíte kvůli svým nemovitostem v Buzicích i obvinění z 8miliónového pojistného podvodu. Toho jste se prý měla dopustit po povodni v roce 2002. Prý jste katastrofy zneužila, když po pojišťovně Kooperativa jste chtěla vyplatit peníze za 3 své domy, které jste nahlásila jako poškozené. Prosím o vysvětlení.

Host (Libuše Barková): Víte, já si myslím, že to je kauza, která samozřejmě je v nějakém stádiu a už jsem jednou taky předeslala, že bych se nerada prostřednictvím médií, prostřednictvím jakéhokoliv média se bránila. Nic takového jsem neudělala a jsem si jistá, že jsem nevinná a to se samozřejmě prokáže prostřednictvím mých právníků a důkazných materiálů, které máme, ale já se prostřednictvím rádia nemůžu obhajovat.

Moderátor (Jan Pokorný): Paní Barková, co chcete dělat v budoucnu? Skončíte s podnikáním a prodáte své firmy, své nemovitosti?

Host (Libuše Barková): Víte, já si myslím, že možná, že to by mělo být i cílem, ale protože podnikám opravdu od revoluce a podnikám velmi dlouho a mám v podstatě povinnost vůči svým zaměstnancům, kteří jsou u mě řadu let, tak bych to neudělala. Nepřestanu podnikat, protože si myslím, to musím dementovat Šárku Grossovou, že u nás se skutečně podnikat dá. Kdyby nedalo, tak já bych nenabyla majetku, který mám a protože se cítím zavázaná i ke své rodině a ke svým ostatním lidem i obchodním partnerům, abych ustála to, co tady vlastně je mnou vytýkáno, nebo ne mnou ale jima vytýkáno, tak podnikat dál budu. A doufám, že budu úspěšnější.

Host (Libuše Barková): Vy jste říkala, že podnikáte už drahnou dobu a že se téhle své práce nechcete vzdát. Vy jste z těch podnikatelek, které začínaly z nuly, z ničeho?

Host (Libuše Barková): Úplně z nuly, z ničeho, já pocházím z dělnické rodiny. Moje matka je invalidní, můj táta byl v podstatě řadový zedník a já jsem v podstatě se k podnikání dostala formou toho, že jsem si pronajala nějaký restaurace. Postupem času jsem to rozšiřovala na hotely, koupaliště. Prostě snažila jsem se. Pak realitní činnost, prodávala jsem byty, nemovitosti. Jako myslím si, že skutečně všechno, co jsem dělala, tak to bylo na úkor spánku. A já si nemyslím, že by mě mělo být až tolik vytýkáno. Myslím si, že jsem v životě toho tolik neprovedla, krom toho, že mám tři děti, o které si myslím, docela dobře starám. Podnikám, od státu nechci žádné příspěvky, nebrala jsem dokonce ani porodný, nebyla jsem nikdy na mateřské, nevyužila jsem žádných fondů, žádných příspěvků, žádných příspěvků na obnovu nemovitosti, na který jsem měla nárok. Na to, že mám chov koní, na to, že mám lesy, na to že mám louky, prostě nic.

Moderátor (Jan Pokorný): A pomohl vám někdo do začátku nebo to šlo všechno přes úvěry z bank?

Host (Libuše Barková): Úvěry, úvěry a většinou pronájmy. Já jsem začínala pronájmama. Takže tím. Taky jsem to samozřejmě někdy řešila soukromýma půjčkama od lidí, tak jak se to dělá.

Moderátor (Jan Pokorný): Premiér Gross napsal do deníku Právo, že novinář by měl při psaní článku o někom předem složit určitou finanční částku, kdyby se ukázalo, že nepsal pravdu, propadly by peníze tomu, o němž by se nepravda zveřejnila. Je to dobrý nápad?

Host (Libuše Barková): No dobrý nápad to je, na to bych dokázala ještě říct, že já si myslím to samé o politicích. Po nás jako po podnikatelích se chce, když chceme podnikat, tak musíme buď složit 200 tisíc na to, abysme měli společnost s ručením omezeným a nebo akciovou společnost, minimálně základ 600 tisíc korun. Kdyby politici chodili do politiky se základním jměním, tak aby potom nebyli označováni za to, že jsou úplatní a nebo kde ty peníze vzali, tak by taky ty problémy nebyly.

Moderátor (Jan Pokorný): Znáte novináře, že jsou vedeni racionální skepsí v tom lepším případě. Teď mě napadlo, kdybyste byla ochotna vy složit nějakou jistinu, že to, co všechno říkáte je pravda. Jak vysoká by to byla částka?

Host (Libuše Barková): Tato částka už je v podstatě složená, protože o ty peníze aniž bych chtěla, tak vlastně přijdu, protože tím, že vlastně to podnikání, který jste mi teďka díky médiím docela omezili, tak aniž bych chtěla ty peníze ani nemůžu vyhrát, já už je vlastně prohrála.

Moderátor (Jan Pokorný): Hostem dnešního rozhovoru O kom se mluví byla podnikatelka Libuše Barková. Děkuji za odpovědi. Nashledanou.

Host (Libuše Barková): Děkuju vám nashledanou.

Moderátor (Jan Pokorný): Druhá telefonická část pořadu O kom se mluví, hostem byla podnikatelka Libuše Barková. Dobrý den máte slovo.

Názor posluchačů: Dobrý den. Jsem to já, haló.

Moderátor (Jan Pokorný): Ano jste to vy.

Názor posluchačů: Takže srdečně zdravím všecky zúčastněné, tady je Karel, Praha západ a já mám takovou zásadní připomínku. Já vím, že se neodpovídá v tomto pořadu, ale moc by mě zajímalo vědět, jestli byla zrušena zásada presumpce neviny u nás. A pokud vím tak paní Berková nebyla ani pravomocně odsouzená, dokonce snad ani nebyla obviněná a přesto se z ní zachází jako s nějakou osobou pochybnou a ta štvanice na premiéra se do značné míry na tom zakládá a co se týče té štvanice, tak určitě štvanice je a paní Barková má úplnou pravdu, že je velice dobře organizovaná. A rád bych v té souvislosti připomněl názor pana prezidenta Havla, který na nedávno na vlnách této stanice prohlásil, že to, když to řeknu svými slovy. . .

Moderátor (Jan Pokorný): Vím o čem mluvíte, seděl jsem u toho, když to pan bývalý prezident říkal.

Názor posluchačů: Že je to záležitost vlastně prkotina a že to někomu slouží. Já vím, že to zahájila Mladá fronta, ale zajímalo by mě na čí objednávku a kdo, je zajímavé, jak. . .

Moderátor (Jan Pokorný): Pane Karle, poprosím, musíme dát prostor už dalším telefonujícím posluchačům. Děkuji za vyjádření, hezký den. Dobrý den, máte slovo.

Názor posluchačů: Dobrý den, Sedláček Brno. Poslyšte, vy pořád říkáte, je to kauza Grosse. To není kauza Grosse, to je přeci kauza předsedy lidovců. Ten první porušil stanovy jejich, prostě se jich neptal. V televizi v rádiu vyhlásil prostě, aby odstoupil, tím to končilo. To je první věc. Druhá věc, předtím tady mluvil o panu Havlovi. Pan Havel jasně řekl, co si o tom myslí. Vy jste o tom druhý den v rádiu, v televizi, ticho po pěšině. Hned druhý den jste měli pana Zieleniece, ten řekl, že by měl premiér Gross odstoupit a vy okamžitě celý den jste nic jiného neříkali, než že pan Zieleniec, že má sám Gross odstoupit. To si myslíte, že je veřejnoprávní rozhlas? 80 tisíc lidí podepsalo petici, že nechtějí privatizovat nemocnice ve Středočeském kraji.

Moderátor (Jan Pokorný): Já vám rozumím, ale obávám se, že teď už musím dát stejně jako v tom předchozím případě prostor dalšímu posluchači, tedy obávám se spíš vaší reakce, protože budete mít možná pocit, že jste nám nedokázal říct všechno, co jste chtěl, ale prosím o toleranci. Dobrý den máte slovo.

Názor posluchačů: Dobrý den, tady Vojta ze Mlejna. Já bych taky prosím se k tomu připojil. Ono bylo, do současný doby je rozkradýno na 3 tisíce miliard a ty peníze se budou dřív nebo později někde objevovat. To jako prostě se nedá, ty nevzal vítr ani je neodnesla voda. Prostě někde se budou vyskytovat a kdybyste vy osobně dal takový prostor třeba jako jste dal tajdle paní podnikatelce, mimoparlamentním stranám, který taky maj nárok na nějaký takovýhle zveřejňování ve sdělovacích prostředcích, tak bysme se dozvěděli mnohem víc. Jenomže vy jste taková brzdička pakna, která upravuje vždycky prostě ty rozhovory, když se to netýká, tak to trošku už jako vezmete slovo a podobně.

Moderátor (Jan Pokorný): Což je zrovna bych tenhle případ a už to je tady. Já se vám omlouvám, ale čekají opravdu další posluchači.

Názor posluchačů: Ale řikám, kdybyste dal takový prostor normálně mimoparlamentním stranám, jako jste dal paní podnikatelce, která je mimochodem známá, jako jo. Tak by to vypadalo úplně jinak. Nashledanou.

Moderátor (Jan Pokorný): Tenhle pořad se jmenuje, O kom se mluví a ona splňuje parametry toho pořadu. Tolik na vysvětlenou. Prosím předposlední telefonát. Haló, dobrý den.

Názor posluchačů: Haló tady Křivák. Dobrý den.

Moderátor (Jan Pokorný): Dobrý den.

Názor posluchačů: Pane Pokorný, nebudu spílat vám, ale prosím vás, mám k tomu jednu poznámku. Skutečně kauza je vyvolaná panem Kalouskem z KDU-ČSL. Je to skutečně štvanice na pana Grosse, když mám výhrady k tomu a o tom svědčí třeba i to, že když se nepodařilo ho usvědčit o problému s bytem, až další noviny vytáhly problém se studiem. Čili je to jednoznačně cílená kampaň sdělovacích prostředků, speciálně teda novin, nikoli rozhlasu, zatím to, která vede proti diskriminaci ČSSD a to jenom proto, že začíná sahat na problémy, které tady nastolily vlády předchozí.

Moderátor (Jan Pokorný): Dobře.

Názor posluchačů: Totiž tyto vlády projebaly 1 tisíc. . .

Moderátor (Jan Pokorný): No ták, na slyšenou a víte co, s vámi se ani loučit nebudu. Poprosím poslední telefonát. Haló, dobrý den.

Názor posluchačů: Kubečka, dobré odpoledne. Já bych chtěl říct, prosím vás, že jsem, mi to připadá, jako že jde o předvolební kampaň. V předvolebních kampaních taky se nic nedokazuje v podstatě. Lidi jsou zahlcovány nepravdivými sliby nebo prostě nepravdivými kauzami a podobně. No a potom lidi, kteří maj prostě nějaké tyto informace a jak říkal ten pán před námi, mimoparlamentní strany jsou vyloučeny z této diskuze. No tak potom volí prostě ti, kteří jsou mediálně nejúspěšnější. To je asi tak můj názor.

Moderátor (Jan Pokorný): Děkujeme, hezký den a tím končí další vydání pořadu, O kom se mluví. Hostem byla podnikatelka Šárka Barková.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.