Jaroslav Volf, vedoucí oddělení pro vědu, výzkum a spolupráci, Státní zdravotní ústav

Jaroslav VOLF, vedoucí oddělení pro vědu, výzkum a spolupráci, Státní zdravotní ústav:
Dobrý večer.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
"Toto není fatální nemoc, vidím v prasečí chřipce stejnou bublinu jako v různých globálních oteplováních." To jsou, pane Volfe, slova prezidenta republiky Václava Klause, který mimo jiné odmítá povinné očkování proti tomuto typu chřipky. Souhlasíte s ním?

Jaroslav VOLF, vedoucí oddělení pro vědu, výzkum a spolupráci, Státní zdravotní ústav:
No, částečně ani, zaplať pánbůh není to fatální onemocnění, ale lékař chrání zdraví lidí, i kteří nad své choroby neumírají, to je jedna stránka mince. Druhá stránka mince je, že pro některé osoby to je fatální onemocnění a ty osoby již nejsou mezi námi. Třetí stránka je, že ti, co přežili, byli léčeni za poměrně drahé peníze. A čtvrtá stránka věci je, že jestli někdo odmítá očkování, tak mi mu podáváme ruku, aby mohl ochránit své zdraví. Jestli nepotřebujeme chránit zdraví hlavy státu, tak ať se pan prezident neočkuje.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak když pominu to, že ta mince má čtyři strany, což mi přijde minimálně trochu zvláštní.

Jaroslav VOLF, vedoucí oddělení pro vědu, výzkum a spolupráci, Státní zdravotní ústav:
Proto je kulatá.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Dobře. Jinak se zeptám, znamená to, že prasečí chřipka je fatální nemoc, která svými smrtícími účinky ohrožuje, řekněme, celé národy, protože bavíme se, pane Volfe, o pandemii, tedy o epidemii zasahující celé kontinenty?

Jaroslav VOLF, vedoucí oddělení pro vědu, výzkum a spolupráci, Státní zdravotní ústav:
Bavíme se o pandemii nemoci, která je způsobena novou variantou viru, která samozřejmě zaplať pánbůh probíhá poměrně lehce a těch zemřelých je relativně velmi málo. Ale jestliže máme pandemii měřit podle počtu zesnulých, je to asi jako bychom po bitvě se zaradovali, že ta válka byla lehká, protože umřelo jenom 100 tisíc a ne milion. Já si myslím, že závažnost choroby a už vůbec ne pandemie se nemůže měřit počtem zesnulých a ti, jsou nakaženi tou, tou chorobou a že bychom se neměli chytat za slovíčka. Zde je prostě vymyšlen nástroj, na kterém se státy dohodly, to je /souzvuk hlasů/.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
/Souzvuk hlasů/ hlášení pandemie.

Jaroslav VOLF, vedoucí oddělení pro vědu, výzkum a spolupráci, Státní zdravotní ústav:
To je, to je mezinárodní zdravotní řád, podle kterého vlastně vyhlášení pandemie probíhalo, kde bezpečnostní výbor Světové zdravotnické organizace dospěl k názoru, že pandemie je a také rozšíření té choroby na všechny kontinenty je reálné. Jestli umírá víc nebo málo lidí, je trošičku pohled poměrně zvláštní pro lékaře, protože kdyby jeden zesnul a jednoho jsme mohli očkováním zachránit, myslím si, že to jsou dobře vynaložené prostředky.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
No, dobře. To je, řekněme, takový humanistický až humanitární pohled na věc, a pak tady může být pohled čistě, řekl bych, finanční, protože ve chvíli, kdy daný výbor Světové zdravotnické organizace řekne nahlas tento virus chřipkového onemocnění má tendenci způsobit závažné onemocnění a jde o pandemii, tak vy dobře víte a myslím, že to vědí naši posluchači, že jednotlivé státy a jednotlivé organizace spouštějí své pandemické plány, které už několik let mají připraveny, a do nich, tak jako jsme viděli například v Rakousku, v Německu nebo v Británii, ale také v České republice, patří to, že státy velice masivně začínají nakupovat vakcíny, to znamená, že náhle se spouští poměrně velký kšeft pro farmaceutické firmy.

Jaroslav VOLF, vedoucí oddělení pro vědu, výzkum a spolupráci, Státní zdravotní ústav:
Ano, tak to je. Tak je to prakticky u všech chorob, proti kterým známe lék, nebo proti kterým se ten lék vyvine, tak je to každoročně u sezónní chřipky, kde se, řekněme, ten vakcinální kmen každoročně obnovuje, tak, aby byl aktuální, a tak je to i u některých dalších očkovacích látek, které se nově objeví na trhu, kde vlády popřípadě pojišťovny či jiné organizace, zabezpečující ekonomický chod zdravotnictví, se rozhodují, kolik, jak, čeho nakoupit, zda to bude hrazeno nebude hrazeno. Já v tom vidím celkem normální situaci, kdy Světová zdravotnická organizace dokonce dle názoru mnohých vyčkávala chvilku, až tento nástroj prevence bude k dispozici. Ano, je to kšeft pro farmaceutické firmy, ano.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Když si představím, že minimálně v Česku pomalu před každou ordinací prvního či posledního obvodního lékaře stojí cesťák od farmaceutické firmy a snaží se mu prodat zrovna ten svůj typ léku, tak si dokážu představit, že před pomyslnými dveřmi Světové zdravotnické organizace stojí velice silní lobbisté farmaceutických firem, který, kteří tlačí na to, aby takové pandemie byla vyhlášena, protože vzápětí je spuštěn ten krásný velký kšeft.

Jaroslav VOLF, vedoucí oddělení pro vědu, výzkum a spolupráci, Státní zdravotní ústav:
Já si myslím, že tam samozřejmě stojí, co si budeme povídat. Na druhé straně ten virus po kontinentech a po státech světa neroznesli pravděpodobně ani farmaceutické firmy, ani /výpadek signálu/ pracovníci bezpečnostního výboru, ani Světová zdravotnická organizace, prostě zvýšeným cestovním ruchem se poměrně rychle rozšířila. Co je na té pandemii unikátního a vlastně poprvé se podařilo být na začátku pandemie, jak v roce 57, tak v roce 68 chytala víceméně Světová zdravotnická organizace pandemii za pačesy až po prvních vlnách, až po prvním roce průběhu, až když obrazila celý svět, potom se rychle vyvíjela vakcína, potom se očkovalo. Teď jsme stáli úplně u prvních případů a vlastně jsme sledovali to šíření viru tak, až halt dospělo do takového rozšíření, že bylo řečeno, že jde o pandemické šíření. Slovo pandemie je vyhrazeno určité odborné situaci a nevím, jestli je to dobře, nebo špatně, ta závažnost nebo ta, ta smrtnost, úmrtnost, morbidita, mortalita nejsou hlavními kritériemi pro toto označení.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
No, je možná dobré, že to říkáte, pane Volfe, protože například šéf zdravotnické sekce Rady Evropy Wolfgang Wodarg říká, že prasečí chřipka je jeden velký podvod a tvrdí, že Světová zdravotnická organizace změnila v tomto případě kritéria pro vyhlášení právě stavu pandemie, tedy světové epidemie, konkrétně změkčila. Byla podle něho vypuštěna pasáž, která specifikovala, že o pandemii může jít v případě, kdy budou extrémní počty nakažených či mrtvých v důsledku právě nakažení onemocnění daným virem. Tak se ptám, jestli to tak opravdu je? Vy jste měl právě v Ženevě ve svém portfoliu právě WHO.

Jaroslav VOLF, vedoucí oddělení pro vědu, výzkum a spolupráci, Státní zdravotní ústav:
Já jsem, já jsem tam byl v době, kdy mnoho, mnoho států včetně Evropské komise, se domnívalo, že již je pozdě a že se mělo 6. stupeň pandemie na té šestistupňové škále vyhlásit dříve a hájila se paní ředitelka generální Světové zdravotnické organizace tím, že dosud nemá nástroj na zvládnutí pandemie, že dosud ty informace nedosáhly toho vrcholu a že tedy ještě počká. A těch relací bylo poměrně hodně, neustále se čekalo, svolávaly se tiskové konference, bylo to trošku dramatické, ale čekalo se pragmaticky, až farmaceutické firmy dokončí výrobu očkovací látky proti sezónní chřipce zejména na jižní polokouli, to se nás tolik netýká. Nicméně Austrálie je také zajímavý kontinent, pokud jde o šíření této nemoci a došlo tam v jeden okamžik k přeplnění jednotek intenzivní péče právě novým typem onemocnění nebo chřipkou novým typem viru. Takže ta situace samozřejmě je velmi obtížně předvídatelná. Já jsem četl dneska odpověď Světové zdravotnické organizace, Keiji Fukuda odpovídá panu kolegovi, jak tedy Světová zdravotnická organizace postupovala a neshledává nad tím nic podvodného, protože v podstatě ta pandemie tady je, že na ni neumírá předpokládaný počet lidí, je spíš dobrá zpráva a že máme nástroj na její zvládnutí, je podle mě také dobrá zpráva. A jak ho která vláda použije, nebo v jakém rozsahu, nebo jestli použití odloží, urychlí, je samozřejmě po bitvě trošku každý chytřejší a samozřejmě že ten, ten pandemický plán se může přizpůsobit závažnosti toho onemocnění. V té situaci, v jaké se momentálně nacházíme, je ta fatalita opravdu menší, než se předpokládalo.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Připomínám, že posloucháte Dvacet minut Radiožurnálu, Jaroslav Volf ze Státního zdravotního ústavu České republiky je dnes jejich hostem. Pojďme se vrátit ještě na začátek našeho rozhovoru, já jsem citoval prezidenta republiky Václava Klause, který se kromě, řekněme, kritiky postupu mezinárodních organizací i českých úřadů ve věci prasečí chřipky odmítá nechat očkovat. Když vezmeme, kolik je mu let, v jaká zhruba může být kondici, tak škodí si tím, uvrhává se do nějakého apriorního nebezpečí?

Jaroslav VOLF, vedoucí oddělení pro vědu, výzkum a spolupráci, Státní zdravotní ústav:
Já si pana profesora velmi vážím, myslím si, že si svým rozhodnutím neškodí, protože i já i on jsme ve věkové skupině, kde ta nemocnost neukazuje se býti zásadní a úmrtnost také není. Jednalo se spíš o mladé jedince, nyní ve věku kolem 40 let a mladší. Jsou odborné zprávy ještě ne epidemiology třeba potvrzené, že asi jsme nějakou podobnou chřipku v minulosti prodělali, nebo jsme proti ní byli očkování, jakési rezidum protilátek i v Americe severní zejména se nachází u našich generací, takže pan profesor samozřejmě je chráněn nejen svou ochrankou, ale také svou důstojností a věkem určitě proti chřipce. Také míra jeho kontaktů s osobami pravděpodobně bude omezena, řekněme, na desítky denně. Jiná situace asi bude u některých profesí, kde to mohou být stovky možná, i u průvodčích tisíce.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
No, a o tom právě dnes kromě jiného jednala Vláda České republiky o tom, jestli neočkovat povinně 200 tisíc lidí v České republice, které jsou minimálně z pohledu vlády důležití pro chod státu. Je to vůbec jaksi, řekněme, principiálně dobrý nápad takové povinné očkování důležitých lidí?

Jaroslav VOLF, vedoucí oddělení pro vědu, výzkum a spolupráci, Státní zdravotní ústav:
Já si myslím, že to je, bych řekl, opsaný nápad z jiných států a tím pádem asi nebude úplně špatný, protože nyní jsme spokojeni, že na každém úřadu sedí příslušný úředník a že když zavoláme k nehodě dopravního policistu, že se dostaví dříve či později. Jestliže by byl nemocný a bylo jich méně úředníků na všech možných stupních, nebo lidí, kteří řídí chod elektráren nebo neřídili, policisté by přijížděli pozdě, stali bychom se záhy nepokojeni a celkem je úplně jedno, jestli ten člověk leží s horečkou doma, anebo leží na jednotce intenzivní péče. Prostě je tady určitý předpoklad, že stát ke svému chodu potřebuje nějaký počet lidí. Já se vůbec nechci dotknout výpočtu, nebo jak se přišlo na 200 tisíc.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ano.

Jaroslav VOLF, vedoucí oddělení pro vědu, výzkum a spolupráci, Státní zdravotní ústav:
Bez kterých, řekněme, ta státní správa by se minimálně zadrhávala a zejména kdyby onemocněli najednou, ta pravděpodobnost, že by onemocněli najednou je samozřejmě otázka diskuse, ale mohuli zabránit byť i relativně nízké pravděpodobnosti jejich vyřazení z pracovního cyklu, protože jsou nezbytní, tak jako nápad je to jistě běžný nápad, který se řeší všude jinde. Kolik do toho patří kterých profesí, bych si netroufl hodnotit.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
No, a pak k tomu patří ještě jedna věc. Vy jste určitě, pane Volfe, zaregistroval, že minulý týden přešla na přetřes také Armáda České republiky, jejíž hlavní hygienik vyjádřil názor, že by celkem 16 tisíc vojáků či zaměstnanců armády mělo být povinně očkováno proti prasečí chřipce. Prezidentu republiky se to tak úplně nelíbilo. V pátek dopoledne zasedala mimořádně bezpečnostní rada státu a za necelé dvě hodiny bylo na světě rozhodnutí, že není potřeba očkovat 16 tisíc vojáků, ale jen 8 tisíc. Tak z pohledu lékaře, je to, řekněme, logické rozhodnutí, má to nějaké opodstatnění, anebo to jsou prostě nějaká škatulata batulata s počty?

Jaroslav VOLF, vedoucí oddělení pro vědu, výzkum a spolupráci, Státní zdravotní ústav:
Já nemám představu, jak probíhá v současné době zase kontakt armády s civilním obyvatelstvem, kolik je vyvedeno, do kterých prostorů kolik je potřeba, aby bylo chráněno. Samozřejmě vojáci se běžně očkují předtím, než vyjedou na území cizího státu proti chorobám, které se tam vyskytují a představa, že teda se naočkují až to bude potřeba, mně připomíná trošku, že by se mohli učit střílet, až teda uvidí nepřítele, jo, ono by se také něco ušetřilo. Takže, já si myslím, že ať už hlavní hygienik armády nebo velitelský sbor usuzoval ze začátku, že tedy potřebuje mít 16 tisíc nebo kolik tisíc bojeschopných mužů, kdykoli si vzpomene, jestli pan vrchní velitel usoudil, že /výpadek signálu/ nebo že část těch lidí v podstatě nevyjíždí, okamžitě nemusí být chráněn, že počkáme, jak ta chřipka bude závazná, já si myslím, že obojí je nutné, že opravdu nejsme nyní ve spěchu. Na druhé straně zase je třeba si uvědomit, že to očkování sice nechrání doživotně, ale nějaký ten rok nebo měsíc vydrží, tak je to opravdu otázka taktiky, jakým způsobem to řešit. Problém je, jak už zmínili mnozí přede mnou, že ten kolektiv, aby se navzájem nenakazil, by měl mít kolem těch 75 procent proočkovanosti. Jinak je to potom charakter individuální ochrany a tam samozřejmě je to rozhodnutí každého občana nebo vojáka, jestli se nechá chránit nebo ne, ale pakliže potřebuju, já nevím, družstvo, pluk nějakým způsobem ochránit, tak musím dosáhnout určitého stupně proočkovanosti. To jsou holá odborná fakta, která nemají nic společného s postavením vrchního či méně vrchního velitele.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A jestli tomu úplně správnš rozumím, tak těch 16 tisíc lidí v rámci 32 tisíc u armády by bylo lepší než 8?

Jaroslav VOLF, vedoucí oddělení pro vědu, výzkum a spolupráci, Státní zdravotní ústav:
Já nevím, kolik je potřeba, já si myslím, že samozřejmě můžeme risknout u těch mladých mužů s dobrým zabezpečením, že část z nich se promoří jaksi tím, že tu chorobu získali, protože v současné době sice ne mnoho, ale pořád ještě tady prevaluje tento virus nové chřipky, tak je určitá pravděpodobnost, že se mnozí u nich promoří, aniž by o tom věděli, protože ta chřipka může proběhnout jako banální nachlazení samozřejmě a ten jedinec si ji nevšimne. A vememeli v úvahu, že voják většinou je zdravý, silný a odolný jedinec, no, tak to můžeme risknout, ale jestli to riskneme u 8 tisíc, u 16 tisíc nebo u 30 tisíc já nevím.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Říká zatím ve Dvaceti minutách Radiožurnálu Jaroslav Volf, pracovník Státního zdravotního ústavu České republiky. Je potřeba dál očkovat kohokoli v České republice proti prasečí chřipce?

Jaroslav VOLF, vedoucí oddělení pro vědu, výzkum a spolupráci, Státní zdravotní ústav:
No, záleží samozřejmě na tom, jak nám dospívají malé děti a co čemu řekneme dál. Jestli máme představu, že bychom mohli měsíc přečkat bez očkování, asi mohli. Na druhé straně je otázka, co bychom tím měsícem získali? Můžeme počkat, jestli pandemie jakoby vymizí, což se může samozřejmě stát, že, jak říkám, ty viry chřipky jsou velmi, velmi obtížně předpověditelné, jak se zachovají. Může přijít ta, ta zmiňovaná strašidelná druhá vlna, která pravděpodobně taky nebude tak strašidelná, ale přijít může samozřejmě, a je otázka, co se tím získá, nebo /nesrozumitelné/, když něco počkáme nebo ne, jinak by se samozřejmě podle toho očkovacího plánu měli očkovat dorůstající ročníky, to znamená děti po 6 měsících věku, protože ta vakcína je uvolněná i pro tak malé děti. A z toho vyplývá jakási trošičku asi ne příliš dobrá informace o jejich bezpečnosti, protože chápu zlořečené farmaceutické firmy, že si namastí kapsu. Chápu leckoho, ale nemyslím si, že by evropská agentura pro léky, na, na Státní ústav pro kontrolu léčiv povolily nebo souhlasily s aplikací vakcíny dětem, kdyby ta vakcína nebyla bezpečná. To jen tak pro obyčejného posluchače, že většinou ty děti chráníme o něco víc než třeba dospělé.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Na druhou stranu se ještě jednou můžeme vrátit k prezidentu republiky Václavu Klausovi, který říkal, že očkovat povinně, řekněme, půlku zaměstnanců Armády České republiky je něco, jako používat je jako pokusné králíky.

Jaroslav VOLF, vedoucí oddělení pro vědu, výzkum a spolupráci, Státní zdravotní ústav:
Já se opravdu nechci pana prezidenta dotknout, jednou jsme vedli debatu o tom, jestli je medicína věda nebo umění s ním osobně. Já si také jako lékař nehodnotím, bych řekl, rizika ekonomické krize, tak já chápu, že má takový postoj. Je otázka, jaký pokus na těch králících je, jestli se ta armáda tak bojí očkování, nebo jestli ty vedlejší příznaky, i když jsou relativně malé, mohly na nějakou dobu znepříjemnit život té armádě. Opravdu nevím, jaký pokus, protože registrační pokus nebo klinické zkoušení té vakcíny samozřejmě nepřichází v úvahu. Je to zvláštní, když řeknu, jak Česká republika v rozporu těch některých evropských zemích je v takové tom třetiny, které prostě chřipku nepovažuje za onemocnění. My jsme to viděli před pandemií u sezónní chřipky. Naočkovat někoho v České republice proti čemukoli od žluté zimnice až po spalničky je velmi jednoduché a lidi o to jeví velký zájem, u chřipky je tomu přesně naopak, ať už je sezónní nebo pandemická. Jsou státy, před pár lety stáli Američani ve frontách na očkovací látku proti chřipce a vyvolalo to vnitrostátní politické zemětřesení, že je očkovací látky málo.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
No, a mělo by se to změnit, měla by Česká republika a občané České republiky změnit svůj přístup k sezónní chřipce?

Jaroslav VOLF, vedoucí oddělení pro vědu, výzkum a spolupráci, Státní zdravotní ústav:
Jako profesionál bych měl říct, že ano, že by k té chřipce měli přistoupit zodpovědně. Na druhé straně samozřejmě je to otázka sociální. Jestli někomu nevadí týden prostonat ekonomicky nebo, nebo lidsky, že mu nevadí, že nakazí jiné lidi, že nemá teda ten morální apel na to, aby nesmrkal, nechrchal, no, tak nevím. Jako většina těch očkování má charakter toho, že já na někoho virus nepřenesu. Já nevím, Japonci nosí roušky docela běžně, v Asii je to běžné. U nás naopak je celkem běžné chrchlat v metru bez jakékoli ochrany i tím očkováním. Takže to je jedna, jedna stránka věci, že my v podstatě jakoby nepovažujeme chřipku za nemoc. Jestli se to změní nebo nezmění a jakým apelem na posluchače jít, aby si uvědomili, že i chřipka, která, řekněme, neusmrtí nebo nemám počítat mrtvoly, ale prostě mě bolí svaly /výpadek signálu/ dobře, je to otázka. Možná, že ty sociálně tvrdší státy, kde, řekněme, to vyřazení pracovního procesu má ještě tvrdší dopady než u nás, vedou ty lidi k větší touze býti chráněný i proti, řekněme, kvazi banálním onemocnění.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak a úplně poslední otázka, pane Volfe. Vzhledem k tomu, jak jste charakterizoval současné kroky Světové zdravotnické organizace a vůči pandemii prasečí chřipky, to znamená, že podle vašeho názoru jako byl zachycen, takříkajíc, na začátku byly včas připraveny vakcíny a tak dále. A vzhledem k tomu, že do konce roku na prasečí chřipku zemřelo zhruba 12 220 lidí nebo tak po celém světě, tak znamená to, že od zhruba tohoto data se můžeme dočkávat pandemií, které budou mít velice lehký průběh, budou mít relativně malé počty úmrtí například vůči sezónní chřipce, kde se ty úmrtí ročně dají počítat na statisíce?

Jaroslav VOLF, vedoucí oddělení pro vědu, výzkum a spolupráci, Státní zdravotní ústav:
Jestli mám ještě chvilku, sezónní chřipka se počítá na základě statistických modelů a ta úmrtnost, to je laboratorně potvrzená úmrtnost na nový virus.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ano.

Jaroslav VOLF, vedoucí oddělení pro vědu, výzkum a spolupráci, Státní zdravotní ústav:
Takže je to daleko přesnější a méně závádějící. Světová zdravotnická organizace teďka 18. začíná exekutive /nesrozumitelné/ mítink, což je řídící výbor Světové zdravotnické organizace a pravděpodobně se podívá na zdravotní regulační řád i na ty stupně pandemie se snahou doplnit tam míru závažnosti toho onemocnění. Ale čistě epidemiologicky prostě když se choroba rozšíří na více kontinentů, bude se to jmenovat pandemie, i kdyby to byla choroba, která je zcela nesmrtelná.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak takových bylo dnešních Dvacet minut Radiožurnálu. Jaroslav Volf ze Státního zdravotního ústavu České republiky byl dnes mým hostem. Pane Volfe, díky za vaše komentáře, na shledanou.

Jaroslav VOLF, vedoucí oddělení pro vědu, výzkum a spolupráci, Státní zdravotní ústav:
Děkuji, na shledanou.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Martin Veselovský byl také u mikrofonu Radiožurnálu, přeji vám příjemný podvečer.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.