Jaroslav Pinkas ve Dvaceti minutách Radiožurnálu

Mohou nástroje moderních technologií pomoci při výuce dějin? Budou se žáci učit o nedávné minulosti pomocí počítačových her a sledováním filmů? Jak v 21. století vzbudit ve studentech zájem o to, co bylo ve století minulém? Téměř na prahu nového školního roku vítám ve studiu metodika výuky dějin, který se soustředí na využijí filmu Jaroslava Pinkase z Ústavu pro studium totalitních režimů, dobrý den.

Jaroslav PINKAS, metodik výuky dějin, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Dobrý den.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Včera a dnes probíhá v Doksu letní škola pro dějepisáře. Jaký je zájem o tuto akci ze strany škol?

Jaroslav PINKAS, metodik výuky dějin, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Musím říct, že nás velmi potěšil ten zájem, je mimořádný. Měli jsme už v červnu 65 zájemců a dokonce jsme museli 20 zájemců odmítnout, protože ta kapacita je zkrátka omezená.

Čtěte také

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Někdy učitelé říkají, že poptávka po takových seminářích záleží na tom, jestli se za to něco platí nebo ne.

Jaroslav PINKAS, metodik výuky dějin, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
To je pravda.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Čili u vás je to zdarma?

Jaroslav PINKAS, metodik výuky dějin, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
U nás je to zdarma. My máme výhodu, že jsme státní instituce a můžeme takovéto akce zkrátka platit ze svého rozpočtu.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Opravdu je to problém právě našeho školství, že třeba pedagogové se nemohou vzdělávat, pakliže tedy to není takto zadarmo?

Jaroslav PINKAS, metodik výuky dějin, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Ta situace je složitá, protože chytí systémové řešení, což je především problém jaksi ministerstva školství. Ale na druhu stranu do značné míry supluje tady to neexistenci nějakého systému a řešení evropské granty, evropské peníze, které v minulých letech celkem masivně tekly především do oblasti humanitních věd. Nebo mimo jiné do oblasti humanitních věd, nejenom samozřejmě. A díky tomu se tady otevřela celá řada programů. Nejenom od nás, ale i od jiných institucí, které se zabývají dalším vzděláváním, takže ta nabídka je skutečně velmi bohatá.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Když se budeme věnovat právě výuce dějepisu, vy sám jste bývalý dějepisář. Jak se to tedy ten trend změnil od dob třeba, kdy vy jste sám učil. Stále se mluví o tom, že dějiny, především ty moderní 20. století jsou tou popelkou. Platí to ještě?

Jaroslav PINKAS, metodik výuky dějin, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Myslím si, že do značné míry jde už o nějaký mediální stereotyp, protože čím ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ho vyvrátíme.

Jaroslav PINKAS, metodik výuky dějin, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Ano. Protože jak ukazují průzkumy, třeba náš průzkum, který jsme dělali před dvěma lety, tak ty soudobé dějiny se učí poměrně masivně. Aspoň tak to učitelé deklarují.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Co to znamená v číslech? Promiňte, pane Pinkasi, když mluvíte, že jste dělali průzkum, jaké byly ty výstupy?

Jaroslav PINKAS, metodik výuky dějin, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Takové jedno číslo, které myslím, že je dost určující, tak průměrný učitel věnuje 26 hodin ze svého úvazku, výuce soudobých dějin po roce 45. Což teda pokládám za skutečně značné číslo, protože průměrná roční dotace při dvou hodinách výuky dějepisu týdne, je 66 hodin.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
To znamená, že i ty nářky některých pedagogů, že právě ohledně dotace, hodinové na dějepis, tak ty už také jsou spíše pasé?

Jaroslav PINKAS, metodik výuky dějin, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Ty nářky na dějepis jsou stálé a myslím si, že prostě zůstanou. Že to je takovej evrgrín, že prostě učitelé nikdy nebudou mít dost hodin na to, aby to odučili, kolik by si představovali. Ale do značné míry je to v jejich rukou, protože stávající legislativa jim umožňuje sestavovat si vlastní vzdělávací plány a je jenom na nich, kolik času těm soudobým dějinám věnují.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Čili myslíte, že ty meze těch, které stanoví rámcové vzdělávací programy jsou v pořádku. A teď jak si to naplní sama škola, tak tam už je ta benevolence?

Jaroslav PINKAS, metodik výuky dějin, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Přesně tak. Tak základní idea /nesrozumitelné/ spočívá v tom, že škola si vytváří svůj školní vzdělávací program na základě samozřejmě nějakých normativů, daných těmi rámcovými programy. Ovšem je jenom na ní, kolik času věnuje starověku, středověku, novověku, 20. století.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A přesto jsem zase četla někde, jak si pedagogové stěžují, že je příliš mnoho času na pravěk, příliš mnoho času na antiku a pak už jim právě nezbyde na ty soudobé dějiny. Čili to si stěžují sami na sebe?

Jaroslav PINKAS, metodik výuky dějin, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Ano, pláčí, pláčí na špatném hrobě, protože v tomhle případě je to skutečně jaksi věc té školy. Jak si ten plán nastaví. A my ty nářky také slýcháme stále dokola.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Čím jsou opodstatněné? Protože řekněte mi, je tak těžké to nastavení změnit, tedy z toho, že je nevím Xhodinová dotace na antiku, na pravěk a dát to potom ve prospěch jaksi soudobých dějin?

Jaroslav PINKAS, metodik výuky dějin, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Není to úplně banální operace. Na druhou stranu, ta stávající legislativa zkrátka umožňuje průběžné změny školních vzdělávacích programů. Je to zcela v gesci té školy, to znamená v gesci toho, toho sboru, té oborové komise dějepisářů, případně občankářů, jak se dohodnou a stačí se prostě sejít. Teď jsou přípravné týdny. Dohodnout se, že prostě to půjde od příštího roku trochu jinak. Samozřejmě to nejde měnit nějak revolučně. Musí se evolučně, ale prostě je to, je to v rukou učitelů.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
K těm moderním novým technologiím, filmům, umí je učitelé používat?

Jaroslav PINKAS, metodik výuky dějin, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Já, já to vždycky opakuju. Nemám rád, když se takhle zevšeobecňuje. Mluví se o učitelích jako o jednotné skupině, protože to je velmi diferencovaná masa mnoha tisíc, aspoň v případě dějepisářů, odhadujeme ten počet na 5 až 10 tisíc učitelů.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak řekněme, kolik z 5 až 10 tisíc učitelů to umí?

Jaroslav PINKAS, metodik výuky dějin, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
To bych zase ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Procentuelně.

Jaroslav PINKAS, metodik výuky dějin, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Nerad bych jako tady házel nějaký hausnumera, protože to se prostě nedá takhle říct. Myslím si, že značná část to umí a učí se to velmi dobře a velmi rychle. Ovšem jako všude prostě je tady určitá konzervativní skupina, která z mnoha důvodů změny odmítá a trvá si prostě na určitém konzervativním modelu výuky.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ta je jak početná? Já se ptám proto, že určitě to sledujete, protože od ledna mají učitelé možnost využívat nová vzdělávací DVD, které jste pro ně s kolegy z ÚSTRu připravili,tak třeba jaký je o ně zájem, jak jsou aplikovaná?

Jaroslav PINKAS, metodik výuky dějin, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Ty DVD jsme poslali plošně na všechny školy, ale chybí nám nástroje, jak bysme sledovali, jakým způsobem jsou využívaná. I proto jsme ve spolupráci s Českou školní inspekcí připravili, respektive připravujeme velký průzkum výuky soudobých dějin, který by se měl uskutečnit v tomto školním roce a který by měl konečně přinýst ta tvrdá data, která tady už dlouho chybí.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
V tomto školním roce, příštím?

Jaroslav PINKAS, metodik výuky dějin, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Samozřejmě, máme ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Kterej už začíná, ano, příští týden začíná nový školní rok.

Jaroslav PINKAS, metodik výuky dějin, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Přesně tak.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak právě. Řekněte mi, na co se mají dějepisáři připravit, když budete takto s Českou školní inspekcí zkoumat jak vyučují dějiny?

Jaroslav PINKAS, metodik výuky dějin, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Budou nás zajímat samozřejmě skutečně ty metody, jakým způsobem se tedy učí, jak je zastoupen výklad, jak jsou zastoupeny jiné aktivizující metody a jak je využívána projekční technika, jak vůbec jsou využívány digitální aplikace. Jaké mají děti představy o dějinách. Jaké mají také učitelé představy o dějinách, protože to je taky důležité. K čemu vlastně ta výuka dějin, podle nich má být. Protože tady je velký rozdíl mezi tím oficiálním kurikulem, které deklarují normativní dokumenty a pak, řekněme, nějakým kulturním územ, který žije v tom světě prostě těch kabinetů, který prostě od světa těch normativních dokumentů bývá někdy značně vzdálen.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle Ústavu pro studium totalitních režimů každopádně není současná výuka na školách schopna reagovat na aktuální společenskou diskusi. V čem především?

Jaroslav PINKAS, metodik výuky dějin, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Já bych to asi jako takhle tvrdě nepostavil, že současná výuka dějepisu není schopna reagovat. Znova, znova se tady vracím k takovému jako ohrazení, že ta skupina učitelů je velmi diferencovaná a musíme prostě tuto referenci brát v potaz.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
To jsem si přečetla v nějakém výstupu z května roku 2015.

Jaroslav PINKAS, metodik výuky dějin, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Tak, to jste mě trošku zaskočila, přiznám se, ale každopádně, každopádně prostě jsou tady velké rozdíly a musíme mluvit o tom, jak, jak který učitel, jak která škola.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká host Dvaceti minut Radiožurnálu, bývalý dějepisář, metodik výuky dějin Jaroslav Pinkas z Ústavu pro studium totalitních režimů. Určitě je důležitá ve výuce dějepisu právě i ta kontinuita výuky. Jak je ta návaznost zajištěna podle vás na jednotlivých vzdělávacích stupních?

Jaroslav PINKAS, metodik výuky dějin, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Návaznost výuky současný systém vlastně neřeší a je to jedna z hlavních, jaksi námitek oponentů toho, toho systému kurikulární reformy. Obtížná prostupnost mezi jednotlivými školami, když třeba žák přejde z jedné školy do druhé, tak prostě nemá zajištěno, že automaticky naskočí, když byly centrální osnovy, tak prostě to bylo celkem zřejmý, tak tohle je, řekněme, určitá slabina toho systému, liberálního, otevřeného, ale nemyslím si, že nějak zásadní. Školy mají nástroj, jak si s tím poradit formou nějakého rozdílového kurzu nebo rozdílových zkoušek. Prostě ty nástroje tady jsou.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste odborník právě přes to, jak jaksi používat obraz, film při výuce. Jak jsem říkala, jsou tu vzdělávací DVD. Jaké filmy poskytujete školám právě třeba na těchto DVD?

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsou to vlastně všechny žánry. My se totiž jaksi neřídíme nějakou taxonomií, nějakou klasifikacích filmových věd. Nás na tom filmovém obrazu zajímá, zda je didakticky produktivní. Zda ukazuje nějakou situaci, kterou mohou žáci analyzovat. To jest, která je jim přístupná, kterou prostě pochopí, kterou mohou popsat, analyzovat a interpretovat. V tomhle ohledu je nám celkem lhostejné, jestli použijeme dobový dokument, dobový hraný film, dobovou televizní publicistiku. Současný hraný film, současný dokument, instruktážní snímek a tak dále. Prostě žánrově se opravdu neomezujeme a vlastně ani chronologicky. Používáme jak dobovou, tak historickou produkci.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Je dost didakticky produktivních filmů?

Jaroslav PINKAS, metodik výuky dějin, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Určitě. Já jsem přesvědčen o tom, že v zásadě každý historický film je nějakým způsobem didakticky produktivní. Nějakým způsobem ho můžeme využít. Samozřejmě to neznamená, že musíme všechny využívat. Je to pak o tom výběru toho pedagoga a jeho didaktických cílech.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale kdybychom to mohli, promiňte, dát na konkrétním příkladu, když jsme u těch DVD ÚSTRu, tak jaké tam jsou snímky a v jakém kontextu? Protože zcela určitě je důležité u těch filmů zohledňovat kontext v jakém vznikly. A říkáte, cokoliv je didakticky produktivní, ale aby to potom ty žáky spíš nepoškodilo, pakliže je ten snímek jaksi propagandistický a podobně.

Jaroslav PINKAS, metodik výuky dějin, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Samozřejmě každý pramen, a to neplatí pouze o filmu, ale každý pramen musí být kontextualizován. To znamená, že ten učitel musí vědět, co vlastně, s čím pracuje. A pokud to ví, tak to může vhodným způsobem použít. Naše zásada je, že každý ten pramen, každý ten film, každý ten úryvek filmu, protože to nejsou celé filmy, ale jsou to spíš takové krátké ukázky, klipy, dvou až čtyřminutové, tak opatřujeme velmi důkladnými komentáři. Ať už z hlediska historického, metodického nebo právě filmového.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A klipy týkající se například čeho, jaké jste tam použili?

Jaroslav PINKAS, metodik výuky dějin, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Je to různé. Když vezmu třeba naše DVD obrazy války, tak tam byly třeba opravdu propagandistické snímky protektorátní. Třeba Krása a síla. Což je vlastně takový snímek, který v duchu nacistické ideologie oslavuje fyzickou zdatnost od mateřství jaksi sport, jako určité ideály, které jsou následováníhodné a snaží se vnutit, vnutit mládeži. My třeba s tímto snímkem, propagandistickým snímkem skutečně ideologicky velmi zatíženým snímkem pracujeme. Pochopitelně ovšem musí tam ten kontext být vždycky nějakým způsobem dodán.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale ten musí zajistit pedagog.

Jaroslav PINKAS, metodik výuky dějin, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Pedagog musí zajistit, aby ten snímek prostě vždy byl ve svém výsledku kontextualizován. To neznamená, že musí tam ten kontext být dodán hned. On taky může být didaktický /nesrozumitelné/ ty žáci hledají ten kontext. A většinou ho najdou, protože ty žáci jsou vnímavý. Žáci jsou chytří a žáci jsou mediálně zdatný. Oni umějí ty obrazy číst daleko lépe než třeba klasické texty. Na tom se shodneme s většinou učitelů. A, ale když ho náhodou nenajdou, tak ho tam musí dodat ten učitel, protože pak by to skutečně, jak říkáte, bylo kontraproduktivní, protože rozhodně nechceme reprodukovat dobovou propagandu ať už nacistickou nebo komunistickou.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Čili k tomu, třeba k tomuto snímku je doplněn jak ten kontext či komentář Krása a síla, jak jste říkal.

Jaroslav PINKAS, metodik výuky dějin, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Je tam samozřejmě komentář historický, který uvádí nějaký, nějakou genezi protektorátní ideologie, která vznikla v návaznosti na ideologii nacistickou. Má ovšem svá specifika, že, protože nacismus nebyl pro Čechy. To je známá věc. Je tam komentář filmový, to jest kdy to vzniklo, kdo to natočil, jaké byly osudy toho filmu a je tam samozřejmě také komentář didaktický. Co by se s tím nechalo dělat? Jaké otázky se tomu klipu nechají položit.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A není právě nejsložitější, pane magistře, právě aby i ten komentář, ten kontext nakonec studenty nenudil? Zkrátka by jaksi se nenadchli pouze pro ten obraz, ale aby jim vydržela pozornost právě na toto?

Jaroslav PINKAS, metodik výuky dějin, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Myslím si, že ne, že skutečně naše zkušenosti, ovšem my to zároveň pilotujeme poměrně dlouho, dneska už to vlastně pět let máme kontinuální pilotáži těch materiálu se spolupracujícími učiteli na spolupracujících školách. A ta, ta zkušenost je velice pozitivní. Právě naopak ten film fascinuje a ten film vtahuje, ten film motivuje, ten film je atraktivní a notabene, když dáte takový atraktivní materiál, jako je protektorátní propaganda, která fascinuje už jenom svou jinakostí a cizostí, odlišností od té současné estetiky filmové, to všechno je pro ty žáky nesmírným způsobem jako motivující a oni skutečně jako rádi analyzují, interpretují takovéto obrazy.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Čili za těch pět let třeba i máte nějakou reflexi toho, jestli tito žáci, kteří se dějepis učí tímto způsobem, se lépe orientují v těch moderních dějinách, než ti, kteří zkrátka jsou orientováni třeba na text, na výklad.

Jaroslav PINKAS, metodik výuky dějin, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Takhle dlouhodobé jaksi šetření my nejsme schopni provádět. My jsme malé oddělení v rámci našeho ústavu a máme samozřejmě některé zpětné vazby a dlouhodobě spolupracující učitelé, ale jde nám především o ty metody výuky a nejsme schopni dlouhodobě sledovat ty dopady impakty. Spíš prostě co tak pobereme od kolegů na seminářích, tak ty většinou jako, zdůrazňuji, že takto orientovaní, že žáci s těmito kompetencemi potom jsou třeba úspěšní při přijímačkách a podobně.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A tohle všechno o čem mluvíme, film, kontext, komentář, stihne učitel za 45 minut hodiny výukové?

Jaroslav PINKAS, metodik výuky dějin, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Je to zase otázka jak si postaví tu výuku, jo, protože ta současná legislativa prostě umožňuje, umožňuje, aby on sám byl architektem toho výukového plánu a pak je otázka, jestli půjde jaksi extenzivní cestou nějakého širokého výkladu od, skutečně od pravěku až po Lisabonskou smlouvu a nebo jestli prostě půjde formou nějaké tématické výuky, spíše užších sond, kdy místo výkladu bude pracovat se školními historickými prameny, které budou žáci interpretovat a tím se bude rozvíjet jejich historické myšlení.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká host Dvaceti minut Radiožurnálu metodik výuky dějin Jaroslav Pinkas z Ústavu pro studium totalitních režimů. Když mluvíme o filmu, potažmo televizi a historickém povědomí, může, pane Pinkasi, třeba seriál typu Vyprávěj, nějak pozitivně formovat úroveň znalostí žáků o tom, jak to fungovalo za socialismu?

Jaroslav PINKAS, metodik výuky dějin, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
No, o tom seriál Vyprávěj, my máme celkem výhrady, protože podle nás je to takový jako dost ostalgický produkt, to jest jako produkt, který je výrazně ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Nostalgie po východu.

Jaroslav PINKAS, metodik výuky dějin, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Ano, ano, určité jaksi specifické paměti, specifické vzpomínkové kultury, vzpomínání na normalizaci. Svojí, svojí didaktickou hodnotu nepochybně má. To já to nechci zase shazovat.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
V čem?

Jaroslav PINKAS, metodik výuky dějin, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Já bych řekl, že spíš v těch druhotných produktech, které jsou na ně navázány, protože třeba Česká televize udělala výborný web, jako součást toho Vyprávěj, kde je třeba skvělá chronologická mapa s tématickými klipy, které se váží k jednotlivých letům. To je, podle mě, vynikající výuková pomůcka, kterou bych učitelům spíše doporučil, než samotný seriál.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Čili, v podstatě, že vzbudí zájem o tu danou éru a nějakým způsobem v tom dalším druhotném produktu se potom k tomu třeba žáci vrací?

Jaroslav PINKAS, metodik výuky dějin, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Ten web je složen nejenom tedy z ukázek seriálů, ale právě i z dobových pramenů televizních, které mapují kulturní a sociální realitu té doby, což považuju za skutečně velký přínos. Ten samotný seriál, k tomu prostě mám určité výhrady, a to by bylo ale na delší povídání.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A váš pohled na velmi diskutovanou reality show Dovolená v protektorátu, kde tři generace jedné rodiny měly možnost zažít si na farmě v horách protektorátní události, čili toto dokureality.

Jaroslav PINKAS, metodik výuky dějin, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Řeknu to krátce a stručně. Je to dramaturgický omyl.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč?

Jaroslav PINKAS, metodik výuky dějin, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Ten, je to bulvarizace historie, která nemá v sobě podle mě příliš didaktického potenciálu. Spíš je to dokument nebo ilustrace určitého způsobu mediálního uvažování. Bohužel v některých veřejnoprávních médiích nebo některých prostě dramaturgů v České televizi.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale řekněte mi třeba, nemůže to přece jenom ta reality show, když to takto řekneme, zpřístupnit nebo alespoň přitáhnout mladší ročníky k tomu, že se budou zajímat o protektorát? Navíc samozřejmě tam byli i zástupci generací, který, kteří sami protektorát zažili, čili být vtaženi do toho děje?

Jaroslav PINKAS, metodik výuky dějin, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Ta show především vytváří naprosto falešný obraz toho, co to bylo každodennost protektorátu. Protože nelze reprodukovat dobovou atmosféru už jenom proto, že ty lidi vědí, že prostě dneska je nikdo nezabije, když budou vést nějaké řeči. A když se budou chovat tak, jak se budou chovat. Zkrátka není to jaksi možné reprodukovat ten kontext společenský a to, že prostě někoho navlíknete do nějakých dobových kostýmů a řeknete mu, aby hrál si na protektorát, to podle mě prostě není, není šťastné řešení. Ba více než to.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Přece jen si ale řekněme, že třeba jsme si hráli jako děti právě na různé dramatické situace. Hráli si kluci na partyzány. Nemůže toto být jiná dimenze té hry?

Jaroslav PINKAS, metodik výuky dějin, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Zas tady máme určitou imaginaci a určitou sílu toho média, které navíc má určitou jako, určitou pozici v tom veřejném prostoru jako nějaký seriozní médium, které zprostředkovává minulost nějakým vážným způsobem a tady se to prostě míjí, míjí s tím, jaksi s tím obrazem, které to médium má. Čili ve vysílání České televize vlastně je to skutečně to vzbuzuje dojem, že takhle to bylo. Ale ono to takhle nebylo. Je to prostě falešný obraz.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Vzhledem k tomu, když mluvíme o té moderní historii, tak jsou to poměrně nedávné události, ale když se opět vztáhnu k té výuce, řada učitelů je zažila, byla jím, jich nějak účastná. Jak si zajistit odstup, který je k tomu výkladu určitě potřeba a vlastně objektivizovat to, co člověk sám zažil?

Jaroslav PINKAS, metodik výuky dějin, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
To je, to je zajímavá otázka. Já bych možná zase trochu polemizoval, jestli je opravdu možné a nutné nebo nutné a možné zachovávat si odstup. Jestli to je, jestli to prostě není jako určitý mýtus, protože prostě každý, do každého se ty vzpomínky a životní zkušenosti nějakým způsobem ukládají a zkrátka formují jeho názor. Učitel není nějaký stroj na dějiny. Je to člověk, který má prostě svoji minulost a je naprosto relevantní, že prostě má nějaký názor na ty dějiny.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrá, ale nemůže si ten svůj názor pakliže nekoresponduje třeba úplně s tím, jak to bylo, předávat studentům. Musí s ní mít nějaký ten odstup právě pro tu objektivitu toho sdělení té výuky nebo ne?

Jaroslav PINKAS, metodik výuky dějin, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Náš, náš postoj vychází ze západoevropské didaktiky, která říká, že dneska právě je velmi obtížné reprodukovat nějaký jednotný pohled, nějaký objektivizovatelný velký prostě pohled na dějiny, že to je dost problematické, že spíše se přiklání k tomu pohledu, že ty dějiny se skládají z mnoha pohledů a z mnoha perspektiv. A úkolem výuky dějepisu není předávat nějaký ten jednotný pohled, ale spíše vést žáky k tomu, že prožitek minulosti může mít jako různé podoby a že se lze na ty příběhy minulosti dívat různými perspektivami. To je základní koncept multiperspektivity, který zastáváme poměrně razantně a vymezujeme se právě vůči té představě o tom, jakoby objektivním pohledu, který je dán samozřejmě tady existujou ty, já bych neřekl objektivní, ale konsensuální pohledy na dějiny, které jsou prostě výsledkem nějaké diskuse historické obce, ale nejsem si jist, že právě tohle je v té výuce nejproduktivnější.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Takových bylo Dvacet minut Radiožurnálu s Jaroslavem Pinkasem, metodikem výuky dějin z Ústavu pro studium totalitních režimů. Děkuji, na shledanou.

Jaroslav PINKAS, metodik výuky dějin, Ústav pro studium totalitních režimů
--------------------
Já také děkuji. Na shledanou.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Od mikrofonu se loučí Karolína Koubová. Podívejte se i na náš web radiozurnal.cz, kde všechny pořady Dvacet minut Radiožurnálu najdete.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je společnost NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: kko
Spustit audio