Jaroslav Míl, bývalý ředitel společnosti ČEZ

Jaroslav MÍL, bývalý ředitel společnosti ČEZ:
Dobré odpoledne vám i posluchačům.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pane Míle, kdo z vašeho pohledu tahá za kratší konec provazu? Konsorcium MIR 1200, nebo americko japonský Westinghouse?

Jaroslav MÍL, bývalý ředitel společnosti ČEZ:
Tak, já si myslím, že to by byly spekulace, protože člověk netuší, jak ty nabídky vypadají. Neznáme je pochopitelně, ani technicky, ani ekonomicky. Co se týče toho, řekněme, politického vlivu, politického dopadu, tak určitou nevýhodou pro Rusy je zaprvé to, že dávají do České republiky nemálo plynu. Zadruhé to, že tady dva bloky na ruské technologii v podstatě již v provozu jsou, to znamená, je otázkou, jestli máme dávat všechny vajíčka do jednoho košíku a možná třetí věc, která hodně, hodně ruského dodavatele k jeho škodě poškodila, byla ta diskuse, která probíhala v době o umístění amerického radaru. Já si prostě myslím, že ta vyjádření jednoho z ministrů, že když tady bude nějaký pasivní bezpečnostní prvek, že zaměří své rakety na naše území je věc, která v myslích lidí zůstala, v myslích státních institucí určitě taky a bude při tom konečným rozhodování vlády určitě hrát roli. A podle mě to bylo víc jak nešťastné a měla přijít jiná reakce z ruské strany na toto prohlášení. Minimálně od šéfa dotyčného ministra.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Mimochodem, myslíte si, pane Míle, že paní Hillary Cilntonová si přijela do Česka jen potřást rukama s několika vládními, i opozičními, politiky?

Jaroslav MÍL, bývalý ředitel společnosti ČEZ:
Tak, ono tohle je normální věc, kdy ten politik pochopitelně musí přijet a podporovat svého dodavatele. Od toho tam konec konců v té funkci také je, nebo mimo jiné i proto a předpokládám, že podpořila tu dodávku i nějakou širší spoluprací.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Chtěl jsem se zeptat na to, co vlastně může země nabídnout, aby, řekněme, to její podpoření nebylo jen slovně, když stojí před mikrofonem na Úřadu vlády.

Jaroslav MÍL, bývalý ředitel společnosti ČEZ:
Tak, to je o politické spolupráci při jiných otázkách, řekněme, zajímajících Českou republiku. Může to být diskuse o ochraně investic, o změně smlouvy o ochraně investic, která byla s Američany po revoluci uzavřena. A může to být diskuse i na spoustu jiných podmínek souvisejících s investicemi a spoluprací, řekněme ve vědeckém, technickém rozvoji. A podle mě je to diskuse i o posílení těch atlantických vazeb a bezpečnostních otázkách. Takže ono vše souvisí se vším a Česká republika, vláda se bude muset prostě rozhodnout, jestli se chce v tomto směru víc spoutat na příštích třicet, čtyřicet, padesát, šedesát let, řekněme s dodavatelem, který je ze Spojených států a z Japonska, nebo s dodavatelem, který je z Ruska. Poté, co evropský dodavatel v podstatě vypadnul z toho tendru.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Mimochodem, myslíte si, že už je rozhodnuto, nebo se to opravdu teprve bude rozhodovat?

Jaroslav MÍL, bývalý ředitel společnosti ČEZ:
To se určitě teprve bude rozhodovat. To je ještě daleko a otázka, jestli se Temelín jaksi postaví, bude stavět a když se bude stavět, to je jenom otázka toho, jestli je někdo schopen udělat sofistikovanou nabídku, ale je to i otázka ceny návratnosti do investice i odhadu, jak se vlastně energetika, jako odvětví bude vyvíjet, jestli náhodou energetika dneska nestojí před takovou, před takovým zlomem, technologickým zlome, jakým byl třeba telekomunikační byznys někdy v devadesátých letech. Vzpomeňme Český Telecom zainvestoval přes sto miliard do pevných linek, které zakopal pod zem, vždycky si pamatuju generálního ředitele, který s nadsázkou říkal, my jsme zakopali sto miliard pod zem, vy máte aspoň zainvestovaný v Temelíně, ale ono během čtyř, pěti let ta investice se ukázala víc jak nenávratnou v momentě, kdy přišli mobilní operátoři.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Podle vašeho názoru, pane Míle, bude vůbec ta další část Temelína, to znamená ty další dva bloky, postaveny?

Jaroslav MÍL, bývalý ředitel společnosti ČEZ:
Podle mě je nutno si odpovědět na několik otázek na začátku, jako. Proč Temelín chceme stavět? Chceme ho stavět pro levnější cenu energie? To jsem přesvědčen, že to není cíl, protože my máme dneska elektrárnu Dukovany, která vyrábí pod padesát haléřů za kilowatt hodinu, takže z tohodle hlediska jsem si nevšim, že by měl levnější elektrickou energii za padesátník doma, takže určitě to není tenhle ten důvod. Já, druhý, který hodně padá je, že bude zajištěna dodávka elektrické energie při krizových stavech a Česká republika bude jaksi nezávislá. Tenhle argument bych viděl hodně přitažený za vlasy, protože při krizových stavech potřebujete řešit dodávku především nějakým uzavřeným regionu, protože to, co se vám při krizovém stavu většinou stane, je, že vám vypadne prostě, že vám vypadnou přenosové linky, přenosová soustava nefunguje tak, jak má. A proto se v rámci, řekněme, cvičení, příprav na řešení krizových stavů zkoušelo to, že třeba na Strakonicku byl uzavřený ostrovní provoz a fungovalo část Strakonicka v podstatě samosvorně, bez napojení na okolní soustavu.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To znamená, že k tomu přítomnost Temelína, nebo Dukovan nemá ...

Jaroslav MÍL, bývalý ředitel společnosti ČEZ:
Já jsem přesvědčen, že k tomu přítomnost Temelína v podstatě nemá co moc říct. A třetí věcí, třetí věcí je, třetí věcí pochopitelně je, že jaderná elektrárna Temelín sama o sobě je tak velkým zdrojem, že vy potřebujete tu soustavu balancovat v případě výpadku toho bloku a to nemůžete dělat bez spolupráce s okolními zeměmi. To znamená, tady je ještě otázka, jestli jsme vůbec schopní ze zahraničně politického hlediska prosadit dostavbu Temelína, a to, že nám paní kancléřka německá dneska řekne, že tedy proti tomu Německo nebude, neznamená, že proti tomu nebude za sedm, za osm, za deset let. A to není názor toho politika pochopitelně, ale je to názor voličů a já prostě nevěřím tomu, že Česká republika, jakýkoliv český politik je schopen oslovit voliče, německé voliče k tomu, aby najednou změnili svůj pohled na jadernou energetiku, když se jednou pro vždy rozhodli od něj odejít.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jestli jsem dobře počítal, mluvil jste, pane Míle, o třech, řekněme důvodech, či argumentech, které z vašeho pohledu více či méně padly pod stůl. Kde je nějaké pro?

Jaroslav MÍL, bývalý ředitel společnosti ČEZ:
Jediné pro, které jsem slyšel, je, že to bude takzvané protikrizové opatření. Že tedy přijdou investice do České republiky. Já bych i s tímto argumentem hodně polemizoval, protože budeli Temelín stát v uvozovkách dvě stě miliard, nebo jeho dostavba a budeli, budouli ty peníze proinvestovány v sedmi letech, tak to máte zhruba třicet miliard investici ročně. Vyjduli z toho, že čeští dodavatelé se na tom budou podílet v optimistickém pohledu z nějakých třiceti procent, tak je to deseti miliardová v podstatě zakázka pro české dodavatele každý rok na období sedmi let, což zas nejsou tak fatální čísla pro zvednutí české ekonomiky a už vůbec ne pro řešení protikrizové téma.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A jenom technická poznámka, oba, tedy ti, kteří zůstali v tendru jak MIR 1200, tak Westinghouse mluví o investicích pro domácí a subdodavatele mezi 60 a 70 %. Vy mluvíte o třiceti a usmíváte se u toho. Co to znamená?

Jaroslav MÍL, bývalý ředitel společnosti ČEZ:
Já si myslím, že 60 70 % je výrazně nerealistické číslo. Takže bychom tu reaktorovou nádobu museli vyrábět v České republice jako a to si myslím, že se reálně nestane.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To znamená, že tady není dostatek, řekněme, zkušených firem v jaderném strojírenství, které by dokázaly ze sedmdesáti procent jaderný blok postavit?

Jaroslav MÍL, bývalý ředitel společnosti ČEZ:
Dostatek firem tady určitě je, ale ty firmy vám nebudou dělat jeden jediný blok, protože ta investice do toho se v podstatě nevrátí. I kdyby jste dělali jenom dva. Vy potřebujete potom mít zakázky na spoustu dalších bloků a pochopitelně to má jak ruský, tak americký, nebo americkojaponský dodavatel pokryto svými vlastními výrobními kapacitami. To znamená klíčem v tomhle momentu by bylo to, kdyby, řekněme, naši dodavatelé fungovali v rámci jejich dodavatelského řetězce pro další zakázky, ať už v Číně nebo kdekoliv jinde, někde ve světě. To by mělo hlavu a patu. Každopádně základní otázkou při odpovězení si toho pro jakou energetiku, pro jakou společnost vlastně Temelín bychom chtěli postavit, je to, aby to bylo ekonomicky návratné, protože pokud to ekonomicky návratné není, tak potom nemá smysl tu elektrárnu stavět.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pak se taky můžeme bavit o tom, co to je ekonomicky návratné ve chvíli, kdy by podle dosavadních plánů do roku 2025 měly bloky být postaveny a spuštěny, tak ta návratnost je v jakém horizontu? Aby to Jaroslav Míl nazval návratnou investicí?

Jaroslav MÍL, bývalý ředitel společnosti ČEZ:
Já si umím představit, že investice do takové jaderné elektrárny máli návratnost okolo 20 25 let, tak má svým způsobem hlavu a patu. Je otázkou, jestli takováto návratnost vychází a jestli není požadavek mít návratnost rychlejší a je otázkou, jestli, když vychází, jestli vychází s podporou státu, nebo jestli je to skutečně jako jednotlivý obchodní případ, ale podle mě tu základní odpověď, proč vlastně tu elektrárnu chceme, proč chceme tenhle ten zdroj, jaký je odhad budoucí spotřeby, protože postavímeli tento blok s tím, že bude především exportním blokem, tak je to normální obchodní případ a potom by to stát mělo zajímat čistě jako regulátora daného prostředí a na to, co by se měl připravit je, aby měl funkční státní správu, která je schopná vydávat včas příslušná rozhodnutí, povolení, či jakýkoliv naplňování administrativních předpisů, včetně licencování toho zdroje. To bych řekl, že je klíčový parametr, ale určitě to není o tom, že by stát měl být jakýmkoliv investorem, nebo obchodníkem v dané oblasti a snažit se podnikat na energetickém trhu. To téměř určitě fungovat nebude.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Posloucháte Dvacet minut Radiožurnálu. Bývalý generální ředitel ČEZu Jaroslav Míl je dnes mým hostem. Máte vy sám jasno, ve svých úvahách a tak, jak celou tu situaci sledujete i se svými zkušenostmi, kdo by případně těch dvě stě, nebo tři sta miliard, o kterých se aktuálně mluví, že by ty dva bloky měly zhruba stát korun? Kdo by je zaplatil?

Jaroslav MÍL, bývalý ředitel společnosti ČEZ:
No, podle mě musí investovat pouze investor, to znamená akciová společnost ČEZ. To nikdo jiný být nemůže a předpokládám, že když se do toho byznysu pouští, že jim to ekonomicky vychází. Pokud jim to nevychází, tak potom bych takovou investici prostě nerealizoval.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Není vyloučeno, minimálně z toho, když člověk na jaře poslouchal vašeho jednoho z nástupců, pana generálního ředitele Beneše, který říkal, že by to vycházelo v případě, že by stát nastavil garantovanou výkupní cenu elektrické energie, to znamená, že by tam byl určitý obchod, že ve chvíli, kdyby cena klesala, ČEZ by doplácel do státního rozpočtu a opačně by se zase přelévaly peníze od státu směrem k ČEZu. To na vás působí jak, jako docela dobrý byznys?

Jaroslav MÍL, bývalý ředitel společnosti ČEZ:
Podle mě stát nemá podnikat. Stát se snažil podnikat v řadě věcí a vidíme ty dopady ve státním rozpočtu a v deficitu státního rozpočtu a to, že stát neumí dokonce ani srozumitelným způsobem udělat jakýkoliv kontrakt, na jakoukoliv zakázku, to vidíte denně od registru aut po IZIP. Já se teď nechci rozpovídávat o s spoustě dalších věcí, dodávkách pro stát. Takže si ani neumím představit, že by stát udělal rozumnou smlouvu, na které by neprodělal, ať už ten investor bude ČEZ, nebo kdokoliv jiný. Podle mne nemá podnikat stát, nemá investovat, nemá garantova. Už z toho důvodu, že tohle je prostě podnikatelské rozhodnutí a já jako daňový poplatník nevidím důvod k tomu, aby v případě, že bude docházet k exportu té elektřiny, tak levná a nebo dotovaná elektřina byla exportována. Já si tady platil drahou elektřinu. To mě přijde jako mimo realitu, protože jsme si jasně řekli na začátku, že Temelín tady není od toho, by zásobil Českou republiku v době krizových stavů, to technicky moc nevychází a že z hlediska dostupnosti, cenové dostupnosti elektrické energie bude vždycky jeho cena určována trhem v Evropě. Aspoň tak to za poslední léta všichni tvrdili, takže argument o tom, že by stát měl dorovnávat, dotovat, garantovat je podle mě hodně na vodě a úplně poslední poznámku k tomu, podle mě je teď otázka, jak by to stát chtěl garantovat, aby to bylo dostatečně jaksi skutečnou garancí, protože my jsme si všimli v několika případech v energetice, kdy stát zpětně měnil své závazky a vidíme koneckonců i dnes při diskusi na téma důchodová reforma, že se schválí projekt na příštích třicet až čtyřicet let a okamžitě zazní hlasy, že to v dalším volebním období bude zrušeno. To znamená, tady bude závazek státu, který může další vláda zrušit? A co když ho zruší Ústavní soud, co když se zdaní ta podpora státu dodatečně. To znamená, ten podnikatel, ten ČEZ udělá špatný byznys. Podle mě to musí čistě vycházet jim, pokud to ČEZu nevychází, tak nemá smysl tu investici realizovat.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Na druhou stranu ČEZ je polostátní firma, zhruba dvě třetiny akcií vlastní stát, ročně na své akcie pobírá dividendy v řádu několika, či několika desítek miliard podle toho, jak je dobrý rok, tak není důvod takovému polostátnímu podniku garantovat nějakou výkupní cenu, protože potom by byla větší jistota jaksi příjmu peněz z toho podniku skrze dividendy?

Jaroslav MÍL, bývalý ředitel společnosti ČEZ:
To si myslím, že takhle to fungovat skutečně nemůže. I když stavěl první blok Temelína, tak to bylo podnikatelské rozhodnutí společnosti bez státních garancí za celou tu dobu pamatuju jedinou garanci, která tehdy byla poskytnuta. Ta bylo vzhledem k tomu, že stát neměl vyřešen takzvaný atomový zákon a bylo nutno garantovat určitou část z hlediska zodpovědnosti za jaderné škody, ale tohle to je přímý, to co říkáte je přímo vstup státu na energetický trh. To je to, co Evropská komise v podstatě kritizuje v oblasti obnovitelných zdrojů a my bychom něco podobného udělali v tomto případě. Podle mě stát se toho zúčastňovat nemá. On má být tím, který vytváří pravidla, který dohlíží na dodržování pravidel, který vytváří hlavně dlouhodobé stabilní legislativní prostředí a v tomto případě jakákoliv garance se může dodatečně zdanit, když se ukáže příliš výhodný, může se změnit, může se zrušit a ten podnik v podstatě na to svým způsobem doplatí. Podle mě stát nemá být podnikatelem v tomhle.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Rozumím tomu tedy správně pane Míle, že souhlasíte s tím, co říká například Edvard Sequens ze Sdružení Calla, to je energetický expert tohoto občanského sdružení, který říká, že bez státem garantované výkupní ceny se prostě ty dva další bloky v podstatě nedají postavit, protože na ně ČEZ nebude mít?

Jaroslav MÍL, bývalý ředitel společnosti ČEZ:
Podle mě na ně musí mít, podle mě má finančních zdrojů dost, aby tu elektrárnu byl schopen postavit. To si myslím, že ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Aniž by ho to dostalo do nějakých velkých finančních problémů?

Jaroslav MÍL, bývalý ředitel společnosti ČEZ:
Víte, spočítámli zpětně za posledních sedm, osm let, kolik byl zisk po zdanění, tak se dostáváme do řádu vysoko přes dvě stě miliard. To znamená ČEZ, pokud uvážlivě investoval tyhle peníze, tak jenom z mínusů z těchto investic musí mít dostatek zdrojů na pokrytí této investice.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pardon, jen jedna technická poznámka. Teď jsme svědky toho, jak v Albánii horko těžko bude vydobýjet alespoň zlomek své investice.

Jaroslav MÍL, bývalý ředitel společnosti ČEZ:
Takový je život. Mohli bychom diskutovat, proč se šlo do Albánie a jestli to bylo rozumné, nebo ne, ale prostě to se stane. Něco vám vyjde, něco vám nevyjde. Teď bych to asi nerozebíral. Každopádně musí mít dostatek zdrojů. Podle mě firma aspoň si pamatuju v roce 2003 měla minimální zadlužení, to znamená měla by mít dostatek zdrojů na půjčení si na finančních trzích v případě, že by potřebovala. Ta investice prostě musí sama o sobě vycházet. Pokud nevychází, tak potom nemá smysl, aby do ní vstupoval stát, nebo kdokoliv jiný, další. A nemáli na ně ČEZ peníze, tak potom se do takové investice pouštět nemůže a jakákoli jiná garance od někoho jiného to prostě nezachrání. Podle mě ale ty peníze mít musí a má.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Dobře. To je předpoklad Jaroslava Míla. Na druhou stranu, například od konsorcia MIR 1200, tedy od jeho ruských partnerů přišla nabídka na blíže nespecifikované spolufinancování. Mluvilo se tam o tom, že buď část, nebo dokonce celou investici dostavby těch dvou bloků Temelína, by Rusové zaplatili, pak by se to snad splácelo. Blíže neurčeným způsobem. To není dobrý nápad?

Jaroslav MÍL, bývalý ředitel společnosti ČEZ:
Tak buď stavíme elektrárnu proto, aby to byl určitý strategickobezpečnostní prvek. Jako politické oblasti a potom takovéto rozhodnutí to jednoznačně nenaplňuje, takovýto obchod. Nebo jí stavíme proto, že prostě si tady chceme postavit elektrárnu ať jí vlastní, kdo jí vlastní a budeme v tom mít nějaký menší podíl. A to je zase politické rozhodnutí, řekněme, které musí schválit valná hromada investorovi. Osobně si nemyslím, že to je šťastný nápad. Myslím si, že Česká republika, když už chce stavět jadernou elektrárnu, tak by měla být majitelem, nebo by měla mít určitý vliv a že bychom se neměli pouštět do toho, že v podstatě staveniště, které je k dispozici a které má hodnotu okolo sto miliard, pustíme jaksi k investici do jaderné elektrárny jinému investorovi, jinému provozovateli. To staveniště je to, co je v podstatě jedno z nejdražších aktiv, které společnost ČEZ má.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
No dobře. Tak, zkuste mi vysvětlit, nebo říct váš odhad, pane Míle, když říkáte, že podle vašich propočtů ČEZ musí mít na tu investici, tak proč například ministr průmyslu a obchodu do nového návrhu energetické koncepce České republiky píše tu větu, která je poměrně šroubovaným jazykem psaná, ale jinými slovy říká, že stát by se měl chystat dát garanci na výkupní cenu energie jaksi z jádra, tak i přesto, že na to ČEZ má, tak přesto by ještě chtěl garanci? Nerozumím tomu.

Jaroslav MÍL, bývalý ředitel společnosti ČEZ:
Musím říct, že ta věta tam zazněla, ta věta tam je. Nemyslím si, že je šťastná, nemyslím si, že je správná. Já bych s ní osobně v životě nesouhlasil. Myslím si, že to je cesta, kterou by se stát vydávat v žádném případě neměl. My jsme podobně varovali stát v roce 2004 při podpoře obnovitelných zdrojů. Stát to ignoroval a dneska se ukazuje, že stát na ty svoje závazky v podstatě buď nemá, nebo to neuměl vysvětlit, nebo to špatně spočítal. Obdobně to nakonec může skončit i s jadernou elektrárnou Temelín v případě, že to je tak, jak si asi pan ministr představuje. Je faktem, že za, řekněme, ministrování pana ministra Kuby se ta koncepce přepracovala, takže už není aspoň v rozporu s fyzikálními zákony a s technickotechnologickými možnostmi soustavy a s možností českého státu obecně. Včetně dodavatelů, včetně státní správy, ale na druhou stranu tohle to jsou body, které tam podle mě být nemají, protože pokud si odpovíme na začátku na tu otázku, proč chceme Temelín, co je cílem? Pro jakou energetiku, pro jakou společnost to stavíme, tak nevidím nejmenší důvod jeli odpověď, že to bude především exportní zdroj a budeme především exportní energetikou, abychom ze státních garancí, z peněz daňových poplatníků tento byznys garantovali, protože podle mého názoru role státu, v tom to není a ukázalo se za posledních deset let, že stát má ohromné problémy manažovat normální řízení státu tak, aby stát fungoval a státní správa fungovala pro občany, pro daňové poplatníky a ne sama pro sebe, na úkor těch daňových poplatníků.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Řekl ve Dvaceti minutách Radiožurnálu bývalý generální ředitel ČEZu Jaroslav Míl. Pane Míle, díky za váš čas i za komentář. Hezký podvečer.

Jaroslav MÍL, bývalý ředitel společnosti ČEZ:
Děkuji a hezký večer.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Martin Veselovský byl u mikrofonu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. Přeji dobrý poslech.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je společnost NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou. Zvukové záznamy Ozvěn dne i dalších zpravodajských a publicistických pořadů Radiožurnálu si můžete poslechnou v Rádiu na přání.

Tento rozhovor musel být z časových důvodů předtočen, proto tentokrát bohužel není možné odpovídat na otázky zaslané během vysílání. Děkujeme za pochopení.