Japonské gejši boří mýty o své pověsti, říká Pavel Maurer
Minulý týden dorazily do Prahy na pár dnů čtyři nefalšované japonské gejši. Předtím též krátce pobývaly v Ománu, v Dubaji a tento týden jsou v Budapešti a pak v Římě. Rozhodly se šířit japonskou tradiční kulturu a možná i trochu bořit zavedený – nepřesný – mýtus, že gejša je sice vzdělaná, kultivovaná žena, která ovšem má velmi pochybnou pověst.
V jedné významné pražské japonské restauraci, jíž se díky její profesionalitě přezdívá „japonské kulturní centrum“, tak tam se nás sešlo několik zájemců o unikátní večeři s gejšami.
Každý pohyb, úsměv, účes, květinový vzor na kimonu, šperk či barva make-upu má pro Japonce přesný účel, význam či náznak, kterému ovšem my Evropané většinou vůbec nerozumíme. Každopádně čtyři gejši nám servírovaly během čtyřhodinového večera japonské jídlo, které má v každém soustu také určité významy a k tomu tradiční rýžovou pálenku sake.
Pavel Maurer radí: Co jíst, když chcete být v kondici?
Chcete se cítit dobře i ve vysokém věku? Svůj vzhled a zdravotní stav můžete ovlivnit jídelníčkem. Pavel Maurer se proto rozhodl najít recept na dlouhověkost.
Ryze kulinární setkání
Vždy, když jsem se napili, musela se napít i gejša. Všechny hovořily plynně anglicky, téměř bez typického asijského přízvuku. Věděly téměř o všem, o historii, kultuře, vědě, byly opravdu nejen milé, ale i vzdělané. Pokud vás to zajímá, tak žádné sexuální služby nenabízely a to ani náznakem. Šlo skutečně o ryze kulinární a hudebně-taneční společenské setkání. Myslím, že jsem jednou četl, že gejša není žena na prodej, a i když si zaplatíte její přítomnost jako společnice na večer, i tak vám to nedává žádné naděje, jak to všechno dopadne? Pouze ona se rozhoduje jaký bude program večera. Její svoboda je nedotknutelná.
Gejši nám servírovaly syrového tuňáka, kořen lotosového květu, rýži, mořské řasy, a spoustu dobrot ve stylu Miyabi. Jejich hlavní gejša vlastní doktorát ze sociální antropologie v Oxfordu a o světě gejš přednáší na věhlasných japonských univerzitách. I o jídle toho věděla tolik, že mi šla hlava kolem. Gejši ovšem nejedly, jen pily sake.
Musím uznat, že mají asi velmi dobrý trénink: na to, že se nedotkly žádného z vybraných pokrmů, pouze zpívaly, tančily a připíjely si s námi malými dřevěnými kalíšky sake, jejich chování se nezměnilo za celý večer ani o píď. Zatímco my jsme už všichni byli plni jídla a pití, ony neustále zářily energií a pohodou. Jediné co je ovšem neproniknutelné, jsou jejich obličeje, i když se jim díváte velmi zblízka do tváře: Vypadají, že se dobře baví, že je zajímá co říkáte, co jíte, zda vám chutná, že se vám líbí jejich tanec, ovšem z výrazu jejich tváře je vám zcela jasné, že o tom, co se odehrává v jejich dokonale upravených hlavách nemá nikdo ani tušení!
