Jaký má být fotbal 21. století? Míň byznysu, víc udržitelnosti, doporučuje ekonom Fifka

Sedíte v dozorčí radě 1. FC Norimberk, bavme se tedy o fotbale. Jak by měl vypadat stadion pro 21. století?

V ideálním případě by měl využívat alternativní zdroje energií. A jsou pro to dobré předpoklady. Obyčejně mají stadiony velké střechy, kam můžete nainstaloval solární panely a využívat fotovoltaickou elektřinu. Pak byste se měl zajímat o odpad, používat jen materiály, které se dají dobře recyklovat. A velkou roli hraje také doprava. Aby se lidé dostali do ochozů jednoduše pomocí hromadné dopravy a nemuseli jet vlastním autem.

Matthias Fifka

Německý ekonom, vedoucí Institutu ekonomiky a byznysu na Erlangensko-norimberské univerzitě. Zabývá se strategickým managementem a tématy udržitelnosti, sociální odpovědnosti korporací nebo etikou v byznysu. Spolupracoval s firmami jako Adidas, Siemens nebo Lufthansa. Je členem Evropské akademie věd a umění. Mimo to se zajímá o fotbal, sedí v dozorčí radě týmu 1. FC Norimberk, hrajícího druhou nejvyšší německou ligu. Letos byl hostem mezinárodního fóra Melting pot. Partnerem akce je Radiožurnál.

Může být vedení fotbalového klubu v tomto smyslu vzorem pro firmy?

Myslím, že ano, protože fotbal je prostě všem na očích. Je to pravděpodobně jediné téma, o kterém se můžete bavit s kýmkoli. S ředitelem i s dělníkem, všechny fotbal zajímá. Firmy se zabývají tím, co fotbalové kluby dělají. My jsme třeba začali s vybranými společnostmi spolupracovat na udržitelných programech. Společnost řekne: OK, máme nějaké peníze, máme i nějaké znalosti, ale nemáme dosah, nejsme tak vidět. To už je na vás jako na fotbalovém klubu.

Abyste vyzdvihli důležitá témata?

Dám vám jeden příklad. Během koronavirové pandemie jsme začali podporovat seniory, kteří si třeba nemohou jít sami na nákup. Nechodí ven, protože se bojí nákazy a podobně. A jako fotbalový klub, který má tak velký dosah a sílu mobilizovat lidi, jsme za pár hodin našli tisíce lidí, kteří řekli: Ano, rádi pomůžeme, půjdeme starým lidem nakoupit.

Když tohle udělá nějaká firma, nebude to mít ten efekt. A je jedno, co to je za společnost. Nezvládne lidi mobilizovat, možná jen pár a taky nějaké své zaměstnance. Ale když to udělá klub, fanoušci tu pro něj budou. To je ten rozdíl. A to je ta síla, kterou bychom měli využít k dělání dobrých věcí.

Fanoušci chtějí víc

Ve fotbale se točí spousta peněz, utrácí se na přestupech. Do jaké míry je tohle udržitelné?

Jsou dva rozměry tohoto problému. První je, že čím dál víc lidí, aspoň z mé vlastní zkušenosti, to už zpochybňuje. Zašli jsme za nějakou únosně rozumnou hranu. Riskujeme, že fanoušky ztratíme, fotbal se jim odcizuje. Říkají: Tohle už není naše hra, je to jen směšně velký byznys.

Druhým rozměrem je finanční stránka samotných klubů. Pořád víc jich směřuje k bankrotu, protože třeba platy hráčů jsou už tak vysoké, že si to ty kluby nemohou dovolit. Tedy v případě, že do nich nepumpuje miliony nějaký ruský oligarcha nebo ropný šejk. Pochybuji, že tohle má být budoucnost fotbalu. Při určitém stupni komercializace se k němu dřív nebo později začnou lidé obracet zády.

Zabýváte se udržitelností. Jak s ní nakládá fotbalový klub?

V Norimberku se o to snažíme. Myslíme si, že spoustě lidem, zejména těm mladším, už v budoucnosti nebude hra samotná stačit. Od fotbalu chtějí něco víc než 11 lidí na hřišti, kteří se honí za míčem. Další věcí je, že žádná jiná organizace nebo instituce ve společnosti neumí tak silně podnítit lidi k nějaké činnosti jako fotbalový klub.

Lidé jsou s klubem pevně emočně svázaní, mnohem víc než k nějaké firmě nebo vládní organizaci. Tak jsme si řekli: Dobře, je vlastně naší zodpovědností tohle emoční pouto využít a budeme lidi motivovat, aby žili udržitelně. Tradiční klub jako ten náš má k tomu skutečně velmi dobrou pozici. Jinak řešíme spoustu témat, které se vážou třeba k sociální udržitelnosti. Například diskriminace hráčů ze zahraničí nebo hráčů jiné barvy pleti je ve fotbale pořád velká věc.

Co přesně sociální udržitelnost znamená?

Je to rovný a férový přístup k lidem. Velkým tématem je respekt. A dalším důležitým hlediskem je pomáhat lidem se rozvíjet, zvlášť sociálně slabým, kteří třeba nemají šanci na pořádné vzdělání. Tu sílu, kterou jako fotbalový klub máme, využíváme k tomu, že chodíme do škol v chudších čtvrtích, kde děti nemůžou pravidelně sportovat nebo se kvalitně učit. I ve vysoce rozvinutých státech jako Německo tahle sociální propast existuje. Taky pomáháme dětem imigrantů a jim samotným.

Zmínil jste, že mladším nebude fotbal samotný stačit, co tedy od klubů očekávají?

Myslím si, že lidé od fotbalového klubu chtějí něco víc, než jen to, že řídí tým, hraje ligu a doufá v nějaký úspěch. Lidé očekávají, že se zaměříme na víc věcí než čistě na sport. Že se klub stane členem společnosti, dobrým občanem.

A taky třeba to, že bude klub přispívat k řešení problémů týkajících se životního prostředí. Nejde jen o tu sociální udržitelnost, ale taky o ekologii. Stadion vyžaduje spoustu energie. Pak tu máte téma cestování nebo odpadu na domácích zápasech. To vše můžeme zlepšit.