Jaké to je být 12 hodin bez vody? Pavel Maurer držel „vodovku“
Přes půl miliardy lidí po celém světě má velmi omezený přístup k pitné vodě. Některým z nich trvá až šest hodin, než se k nějaké vodě dostanou. Pavel Maurer se proto rozhodl vyzkoušet, jaké to je být bez tekutin jeden pracovní den.
Minulý týden jsem poprvé ve svém životě byl celý den bez vody. Ani kapku tekutin jsem nepozřel 12 hodin. Když lidé protestují, občas, jak známo, drží hladovku. Já jsem minulý týden držel „vodovku“.
Proti nachlazení bylinkový čaj, radí Pavel Maurer
Přepadla vás jarní únava a k tomu nachlazení? Pavel Maurer poradí, jak proti tomu bojovat. Nebo ještě lépe – preventivně posílit imunitu tak, abyste rýmu nebo kašel vůbec nedostali. Třeba bylinkovým čajem!
Ovšem proti ničemu jsem neprotestoval. Jen jsem chtěl vědět, jaké to je, když se celý den nemůžu automaticky natáhnout pro šálek kávy na pracovním stole, nalít si sklenku vína a vody k večeři, odpolední čaj… prostě nic. Totálně suchý den.
Zajímavé na tom je, že jsem přitom neměl žádný hlad, na jídlo ani pomyšlení. Takže i když jsem měl vodní půst, tak současně jsem ani nejedl.
Nechci z toho dělat nějakou estrádu, že jsem strávil svůj běžný pracovní den bez pití jakýchkoli tekutin. Kde kdo mi už na facebooku napsal, že i jemu se stává, že v zápalu práce se kolikrát zapomene napít a večer si připadá jako prázdný velbloudí hrb! Ale u mne je to jiné, jsem zvyklý pít kdykoli se mi zachce. A myslím, že i většina z vás.
Jenže na světě je přes půl miliardy lidí, kteří mají k vodě dost omezený přístup. Někdy jim trvá až šest hodin, než se k nějakému pramenu vody dostanou, a to ještě vůbec není jisté, že ta voda je pitná.
A to byla moje motivace: Když to oni vydrží v těžkých podmínkách šest hodin, tak já to zkusím – aspoň jednou v životě také – a budu bedlivě pozorovat, co se se mnou bude dít.
Ráno jsem spláchnul čajem prášky, které nutně musím brát na tlak a vypil malou kávu s kapkou mléka
08.00 začátek vodního půstu
10.30 pomlaskávám, víc polykám, trochu knedlíček v krku
11.30 měkne mi patro, chci spát
12.30 Cítím detaily svého jazyka, trochu se točí hlava, lehce okoralé rty, slyším výrazně tlukot srdce
15.00 nejistota když řídím auto, na každé křižovatce se rozhlížím víc než obvykle
16.00 chodím zvolna, když vyjdu patro schodů, zadýchávám se, chci spát
18.00 vše kolem se zpomalilo, nejvíc ze všeho já
20.00 konec vodovky, mohl bych pokračovat, nemám moc žízeň ani hlad, ale moc se mi chce spát
Závěr z té mojí malé vodovky je jediný: Pokud chcete aspoň trochu pochopit, co prožívají miliony lidí bez vody, zkuste si jen jeden jediný den to, co oni prožívají pořád!
