Jak to bylo v rábském ústavu?

Už před dvěma roky se proti řádu, panujícímu v ústavu, postavila jeho tehdejší pracovnice Lenka Gynerová.

Lenka Gynerová: Donedávna, když to nadneseně řeknu, to byl řád gotický, středověký. Byly přesně udány jednou za měsíc návštěvní dny. Když přijeli mimořádně rodiče, tak jim klienti a děti prostě svěřeni nebyli. Proti tomu jsme protestovali, samozřejmě.

Vedoucí ústavu Zdeněk Linhart ale podobná tvrzení odmítá.

Zdeněk Linhart, vedoucí ústavu: Ta špína a ty lži, co se na nás poslední dobou valí, to je nad rámec všech zvyklostí. Odmítám jakékoliv nařčení.

Jan Hutař z Národní rady zdravotně postižených přímo v Rábech získal domácí a provozní řád.

Jan Hutař, Národní rada zdravotně postižených: V podstatě se v těch dokumentech vycházelo z toho, že všichni klienti jsou bez právní subjektivity, což pochopitelně není možné.

Zdeněk Linhart, vedoucí ústavu: My jsme ústav pro mentálně postižené, to znamená, kdo se do tohoto ústavu dostane, to je člověk, který se sám o sebe neumí postarat. Pokavad je ten člověk na tom tak dobře, že není nutné ho zbavit svéprávnosti, tak by mohl žít v rodině nebo kdekoliv jinde.

Z nezávislé expertízy, kterou vypracovala Olomoucká univerzita spolu s Helsinským výborem a Národní radou zdravotně postižených, podle Jana Hutaře vyplývá, že vnitřní řád ústavu práva klientů porušoval. Například s hotovostí klientů disponuje pověřený pracovník.

Jan Hutař, Národní rada zdravotně postižených: Asi byste nebyl příliš spokojený, kdyby s vašimi penězi disponoval někdo jiný.

Zdeněk Linhart, vedoucí ústavu: Jestli je někdo zbavený způsobilosti k právním úkonům a nezná hodnotový systém, tak já mu ten důchod dám a on ho vymění za krabičku zápalek nebo to spláchne na toaletě. To je složitý problém a já bych byl rád, kdyby se k tomu vyjadřovali odborníci a vyjadřovali se kvalifikovaně.

Bývalý pracovník ústavu Miloš Melenec ale vidí věci jinak.

Miloš Melenec: Nebyl jsem nikdy svědkem toho, že by kluci házeli peníze do záchodu. Neznali hodnotu těch věcí, ale oni nikdy nedosahovali takových finančních obnosů, aby si za ně mohli koupit nějaké velké věci. Ale co se týká drobností jako je limonáda, pamlsky a podobně, tak na to znali moc dobře hodnotu těch peněz.

Lenka Gynerová: My jsme si mysleli, že by bylo dobré, aby i ti klienti dostávali nějakou část toho kapesného na vlastní využití nějakých drobností, kdyby si koupili. A ti, kteří neuměli počítat vůbec, tak by jim to samozřejmě spravoval celé ten vychovatel nebo pedagog, ale ani tyto možnosti tam využívány nebyly vlastně proti vnitřnímu řádu celého ústavu.

Podle Lenky Gynerové se v ústavu děly i jiné věci.

Lenka Gynerová: Ti kluci dostávali zbytečně sedativa, která by ani nemuseli dostávat. My jsme byli schopni si je výchovně udržet v takovém normálním stavu, aby neměli výkyvy do toho plusu agresivity. Osobně jsem byla svědkem řady zbytečných sedativních injekcí, které dávala sestra bez rozmyslu jenom proto, že tam měla nějakou moc.

Zdeněk Linhart, vedoucí ústavu: Negovat někoho poctivou práci, která je velmi náročná, namáhavá, zodpovědná a velmi málo honorovaná, to je drzost. To se držím, abych nebyl vulgární, abych volil vhodná slova.

Lenka Gynerová: Já nevím, ve kterém roce vyšel zákon, že se kazajky nesmějí používat ani na psychiatrickém oddělení ani v blázinci. A tam se to běžně používalo ty kazajky i za malé přestupky. Když ti kluci vztáhli ruku na vychovatele nebo na sestru, dali ho do kazajky a dva dny ji musel mít a byla to strašná potupa. Zejména pro ty kluky, kteří si uvědomovali, co provedli a dokázali tu vinu nést. Když jsem tam přišla, byla jsem tři dny v ústavu a viděla jsem tam Romana Mejtského v kazajce, tak jsem to odnesla a úplně jsem se sesypala a dva dny jsem nemohla spát.

Zdeněk Linhart, vedoucí ústavu: Já vám můžu ukázat zápisy, které máme od rodičů a drtivá většina rodičů je skutečně s naší péčí velmi spokojena. O to víc mě mrzí, že tu naši práci někdo záměrně znevažuje.

Lenka Gynerová: Já si myslím, že všichni zaměstnanci, kteří jsou tam, nebudou nikdy hovořit a nikdy nebudou svědčit, aby neztratili práci.

Lenka Gynerová už více než rok v Rábech nepracuje. Vnitřní řád Ústavu pro mentálně postižené v Rábech se po upozornění Národní rady zdravotně postižených změnil. Podle bývalého pracovníka ústavu Miloše Melence je to málo.

Miloš Melenec: Já si myslím, že to nebude stačit, protože to staré vedením to se nezmění, a zůstane to všechno při starém.

Vedoucí ústavu Zdeněk Linhart stále nechápe, čím měl klienty krátit na jejich právech.

Zdeněk Linhart, vedoucí ústavu: Já stále věřím, že tato společnost je soudná, že jsou lidé, kteří jsou schopni objektivně posoudit ten stav věcí.

Přepisy pořadů zajišťuje Česká informační agentura . Texty neprochází korekturou.