Italská opozice

Všichni šéfové stran středo-levicového bloku jsou navíc připraveni dohodnout se na závazné smlouvě, která by vymezovala priority a činnost jejich budoucího koaličního kabinetu. Pokud by smlouva z nějakého důvodu přestala fungovat, znamenalo by to konec koaliční spolupráce a vypsání předčasných parlamentních voleb.

Co tyto důležité závěry znamenají? Ten druhý zní velmi sympaticky. Férová dohoda o budoucí činnosti voličům jasně naznačí priority a může být důležitým vodítkem při hlasování. Současné vládní strany něco podobného zatím postrádají. Přesně vymezený pakt o povolební spolupráci by navíc mohl zamezit tomu, že by se jeden ze signatářů mohl během volebního období pokusit své partnery vydírat.

Vybírání vůdčí osobnosti v jakýchsi primárních volbách v nás však může spíše vzbuzovat rozpaky, a to nejen proto, že Česká republika už něco podobného před nedávnou dobou zažila. Sociální demokracie tímto způsobem nechala své voliče vybrat stranického kandidáta na křeslo prezidenta. Účast občanů byla chabá, hlavní favorit Otakar Motejl propadl, zvítězil bývalý předseda Miloš Zeman. Následná prezidentská volba pak stranu vnitřně rozpoltila a byla začátkem jejího strmého pádu. Tyto primární volby byly zřejmě hlavním důvodem toho, že český prezident se nyní jmenuje Václav Klaus. Pokud by sociální demokraté rovnou navrhli jako svého kandidáta Motejla, měl by v parlamentu slušnou šanci na zvolení.

Tím samozřejmě nechci tvrdit, že česká zkušenost je přenosná i na italské poměry. Nicméně je docela dobře možné, že i tam ze svého rozhodnutí levice profitovat nebude. A to přesto, že tamní situace je o poznání přehlednější. Levicová koalice totiž vůdčí osobnost rozhodně nepostrádá, je jí bez debat Romano Prodi. Bývalý předseda Evropské komise je nepochybně respektovanou osobností. Od doby, kdy opustil Brusel, se napevno počítalo s tím, že bude volebním lídrem koalice Olivovník. O primárkách nepadlo ani slovo.

Prodiho autorita však začala být před nedávnou dobou zpochybňována. Francesco Rutelli, předseda strany Margherita, odmítl jednotnou kandidátní listinu středo-levicového bloku. Prohlásil naopak, že jeho strana se parlamentních voleb zúčastní samostatně. Rutelli se totiž obává, že by jednotná kandidátka jeho straně přinesla marginalizaci. Prodi tím byl doslova šokován a toto rozhodnutí otevřeně nazval sebevraždou. To je sice výrok značně přehnaný, protože Olivovník má i tak ty nejlepší předpoklady pro volební vítězství. Rutelliho krok však rozhodně nebyl dobrým signálem pro italské voliče. Premiér Silvio Berlusconi to ostatně rychle pochopil a navrhl vytvoření jednotné středo-pravicové strany, čímž se snažil postavit sám sebe do role toho, kdo je schopen a ochoten se domluvit - na rozdíl od momentálně rozhádané levice.

Přes určité problémy však Romano Prodi stále zůstává nepochybnou jedničkou opozičních stran. Il Professore, jak se mu přezdívá, zatím nemá rovnocenného konkurenta a v primárních volbách by měl hravě zvítězit. Ale co když bude voličská účast malá, což zmenší legitimitu vítěze? Nevyvolá předvolební kampaň v lůně Olivovníku další rozpory a osobní útoky? Nezíská italský volič dojem, že se strany věnují přednostně primárkám a zapomínají na každodenní politiku? To jsou jen některé otázky, jejichž zodpovězení si opozice mohla ušetřit, kdyby se výběru lídra v primárních volbách vyhnula.