Istanbul nepoznáte za tři dny

Jen málokteré velkoměsto si název "megalopole" zaslouží tak jako Istanbul. Toto obrovské lidské sídliště se táhne od obzoru k obzoru a zdá se, že nikde nekončí, stejně jako zřejmě nikdy neustává ruch na hlavní třídě v obchodní čtvrti Beyoglu.

Náhodou se tady stáváme svědky demonstrace tureckých studentů. Naší známé Fatmy se ptám, proti čemu protestují.

Odpovídá mi: "Ti studenti říkají, že nechtějí půjčky na školné od bank. Nechtějí se zadlužit na dlouhou dobu hned na začátku dospělého života. Žádají proto, aby jim školné hradila vláda, ale to podle mě není možné. Dobré vysoké školy jsou nákladné a platí se za ně všude. Vzdělání je drahé - ve Spojených státech i v Evropě."

Turecká současnost se v centru Istanbulu na každém kroku setkává s minulostí. Za poslední léta doplnilo panoráma města hodně výškových staveb proměnlivé kvality. Pod nimi se krčí činžáky postavené bez ladu a skladu, prorůstající jeden do druhého a mizející ve spleti kabelů nebo drátů. V tomto městě bych nechtěl vybírat poplatky za elektřinu - a vypadá to, že ji tady ani nikdo neplatí.

Ušetřené peníze lidé asi utrácejí za zboží, kterého je Istabul plný až po okraj. Toto patnáctimilionové evropsko-asijské město zůstává vyhlášeným cílem tzv. nákupní turistiky. V posledních letech si toto mraveniště obchodníků oblíbili hlavně rusky mluvící návštěvníci, které výlohy lákají na magické slovo "skidka", tedy sleva.

Naštěstí má Istanbul co nabídnout i těm, kteří nepřijeli jen za levnými koženými bundami, zlatem a šperky. Křesťané - zvláště ti východní - nemohou jen tak minout někdejší středobod celého světa - chrám Hagia Sofia.

"Hagia znamená svatá, ale Hagia Sofia se nepřekládá jako Svatá Sofie nýbrž Svatá Moudrost. Menší chrám vedle se nazývá Hagia Irena, což opět neznamená Svatá Irena, ale Svatý mír," s chutí opravuje oblíbené omyly turistů naše turecká průvodkyně paní Mine.

Turci chrám Svaté Moudrosti přestavěli na mešitu a dnes v něm sídlí nábožensky neutrální muzeum. Obrovskou kupoli zespodu podepírá vysokánské lešení, které je v jistém směru také možné považovat za významný počin místních stavitelů. Chrám opravu nutně potřebuje - tato stavba zanedlouho, v roce 2037, oslaví 1500. narozeniny. Už v šestém století byla chloubou nové metropole byzantského světa a věřícím i pohanům se při pohledu na ni podlamovala kolena.

"Na počátku čtvrtého století hledal panovník Konstantin Veliký vhodnou lokalitu pro nové hlavní město, které mělo ležet víc ve středu říše, to znamená na východ od Říma. Tím se Konstantinopol stala po rozpadu římské říše na dvě části v roce 395. Zůstala jím až do roku 1453, kdy město dobyli Turci a prohlásili je za metropoli osmanské říše. Po prohrané první světové válce přenesl zakladatel moderního tureckého státu Mustafa Kemal Atatürk hlavní město do Ankary, aby tím oslabil vliv sesazeného tureckého sultána. Poslední sultán opustil zemi v roce 1922," vysvětluje průvodkyně.

Sultán byl také chalífem - nejvyšší náboženskou autoritou. Význam islámu dostatečně jasně zdůrazňovala Modrá mešita, která tvoří o tisíc let mladší protipól chrámu Svaté Moudrosti. V těsném sousedství impozantní mešity se tyčí tři sloupy - pozůstatek po římském hypodromu. Jejich kameny nás vedou ještě hloub do minulosti:

"Tento sloup byl poprvé vztyčen 1500 let před Kristem nedaleko chrámu v egyptském Karnaku. Je vyroben ze žuly, a proto budí dojem, že je úplně nový. Opak je však pravdou. Je to ta nejstarší památka v celé oblasti. Má tři a půl tisíce let. Hieroglyfy po stranách obelisku popisují život a bitvy faraona Thutmose II.," říká náš turecký průvodce.

Istanbulský rychlokurz historie a nakupování se dá zvládnout za tři dny. V tomto horku a při tomto tempu ale budete večer natolik vyčerpaní, že vás neprobudí ani zpěv muezínů, kteří k tomuto městu patří stejně jako orientální bazar nebo lodě plující přes Bospor. Na poznání opravdového Istanbulu je potřeba mnohem více času.