Indické úřady se ilegálními přistěhovalci z Barmy netrápí
Indický stát Mizoram je vyhlášen svými ručně tkanými látkami. I na ulicích hlavního města Aizawlu běžně potkáte ženy oblečené do tradičních barevných krojů. Pestré textilie vznikají v Mizoramu stále, výrobu však převzala tamní barmská komunita. A to i přesto, že v Indii žije vlastně ilegálně.
Za rachotícími dřevěnými stavy sedí ženy, pod jejichž rukama vznikají nekonečné metry pestrých látek. Převládá černá protkaná červenými a zelenými pruhy, mezi nimi oranžové ornamenty a žluté obdélníky. Za stavem sedí Nu. Vysvětluje mi, že látka s trochu krkolomným názvem pejuesej patří mezi nejoblíbenější.
„Vidíš tento oranžový vzor? Znázorňuje mravence. Žluté obdélníky dole představují mravenčí vajíčka. Je to pracný, ale populární vzor,“ ukazuje mi.
I tady platí přísná pravidla poptávky a nabídky. Jednou za týden přijdou indičtí obchodníci a vyrobené látky skoupí. Odbyt je na hezkých pár let nejspíš zajištěn. Dost lidí ještě stále nosí tradiční oděv zvaný puan. Jedna látka se zaváže kolem pasu, další se omotá přes prsa a místní kroj je hotov.
Barmánci tu žijí nelegálně, úřady o nich vědí
„Látky v Mizoramu vyrábějí Barmánci odpradávna. Je to naše tradiční řemeslo,“ říká mi Than, předák místní barmské komunity. Jak nezapomene dodat, postavení barmských tkalců je poněkud zvláštní. Z Barmy, která je za blízkými kopci, přišli ilegálně a ilegálně tady i žijí.
„Místní vláda o nás ví, ale náš pobyt tady toleruje. Čas od času přijde policejní šťára a pár lidí vyhostí. Ti se však většinou zase vrátí zpátky,“ přibližuje Than místní praktiky.
Aby indické úřady o barmských tkalcích nevěděly, není možné. Nejde totiž vůbec o zanedbatelné počty lidí. Jen tady v údolí Zuang Tui, které je vzdáleno jen pár kilometrů od hlavního města, pracuje tisícovka lidí. Patrové dílny jsou na příkrých svazích přilepeny doslova jedna přes druhou.
„Lidé tady nejen pracují, ale i žijí,“ říká mi Than. „Někdo je tady pět let, někdo méně. Já tady žiju už přes dvacet roků. Náš domov je však v Barmě. Pokud to jen jde, vracíme se domů.“
Láska mezi tkalcovskými stavy
Lidé žijí tam, kde pracují, tedy přímo v dílnách. Mezi stavy jsou rozloženy matrace, nad nimi visí pár svršků. Žádný luxus, jen to nejnutnější. Láska však kvete i mezi tkalcovskými stavy. Čas od času tady oslaví i svatbu.
„Žijeme tady přes pět let, celá naše rodina,“ ukazuje mi Vin-a svoji dílnu, která je zároveň ložnicí, obývacím pokojem i kuchyní. Jeden z koutů nedávno zabydleli novomanželé.
„Naši mladí se seznámili tady. Rodiče nevěsty s tím zprvu nesouhlasili, ale nakonec se naše děti přece jen vzaly,“ vzpomíná Vin-a, otec ženicha, který je zároveň mluvčím celé rodiny. „Já a má žena se příští rok vrátíme do Barmy. Mladí tady ale ještě zůstanou,“ doplňuje.
Dokud budou místní lidé nosit tradiční oblečení, bude pro barmské tkalce práce dost. I když je vlastně ilegální.
Zvětšit mapu: barmští přistěhovalci žijí v indickém Mizoramu nelegálně
