„Ideální kaplan, to je člověk, který si na nic nehrá!“

Péče o nemocné zaměstnává řadu lidí, o spirituální potřeby těch, kdo jsou upoutáni na lůžko, se starají nemocniční duchovní. Narážejí ovšem stále na řadu stereotypních představ, které předseda Asociace nemocničních kaplanů Vítězslav Vurst s nadsázkou shrnuje do věty: „Kaplana nepotřebuji, vždyť přece neumírám!“

Pacienti se o možnosti mluvit s kaplanem dozvídají při nástupu do nemocnice. „Na dotazníku, který všechny nemocnice mají a který s pacientem vyplňuje sestra při jeho nástupu do nemocnice, je otázka: Máte zájem o spirituální službu? Jen výjimečně někdo řekne ano,“ podotýká V. Vurst.

Klíčový je zdravotnický personál

Pokud zdravotnický personál v daném zařízení pochopí, jaké má kaplan poslání, umí jeho služby pacientům lépe nabízet. Bez ohledu na to, zda se označují za věřící nebo nevěřící. Spirituální potřeby máme totiž všichni.

Pacientka v nemocnici. Ilustrační foto|foto: Fotobanka stock.xchng

„Ideální kaplan, to je člověk, který si na nic nehrá,“ říká Vítězslav Vurst a pokračuje: „Možná by měl ztělesňovat trochu toho evangelijního Plačte s plačícími, radujte se s radujícími.“

Vítězslav Vurst působí spolu s dalšími 5 lidmi jako nemocniční duchovní v pražské FN Motol. Společně se dělí o dva a půl úvazku. Od března 2008 do září 2013 se v motolské nemocnici uskutečnilo celkem 26 832 setkání s kaplany. Největší zájem byl ze strany pacientů, s duchovními chtělo mluvit také 2729 příbuzných a 2 642 lidí z personálu.