I bílý kontinent má svou temnou minulost: vynález na efektivní lov velryb. Kdyby tak mohly křičet...

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Bývalá velrybářská stanice Stromness, kam Shackleton a jeho muži dorazili pro pomoc po přechodu z jednoho pobřeží hornatého ostrova na druhé

Se spolupracovníkem Českého rozhlasu Tomášem Sniegoněm pokračujeme v cestě norskou lodí Fram po nejjižnějších zeměpisných šířkách v Antarktidě. Tentokrát se podíváme do antarktické historie a do hlubin tamních moří: na stanici Grytviken na ostrově South Georgie, která neblaze proslula brutálním lovem velryb. 

První velká stanice pro lov velryb vznikla na ostrově South Georgia v roce 1904 a její norští obyvatelé se hned dali do práce. K zabíjení už mohli využívat převratného vynálezu, který si v roce 1870 nechal patentovat jejich krajan Svend Foyn.

Kdyby velryby mohly křičet...

Spočíval ve vybavení klasické harpuny výbušnou hlavicí, která v těle zasažené velryby explodovala a učinila tak lov velryb nebývale efektivním. I přesto však tehdejší lovci spotřebovali ne méně než tři harpuny na zabití jediného zvířete.

„Existuje slavný citát jednoho velrybáře, který prohlásil, že kdyby velryby mohly křičet, nikdo by je pak nedokázal zabít. Tak brutální tehdy metody lovu byly,“ říká kanadský polární historik Christopher Gilbert. Až do roku 1910 se přitom z těl zabitých velryb zužitkovával jen malý zlomek a zbytek úlovku byl naházen zpět do moře.

Efektivní zabíjení

Norové se na jižní polokouli ve 20. století stali tím, čím byli Baskové pro lov velryb v Evropě už od 17. století – mezinárodně uznávanými experty, které na své čluny rády najímaly mnohé další státy a národy. Baskové byli dokonce tak efektivní, že v průběhu zhruba šesti desetiletí dokázali prakticky zcela zlikvidovat všechny velryby v okolí Špicberk. Pozabíjeli tehdy desetitisíce kusů, v Antarktidě se však kořist později počítala už na statisíce.

Od zvýšení kvóty z 999 velryb za rok na 1 278 si Sandberg slibuje vyšší motivaci velrybářů k tomu, aby vůbec vypluli, přestože zpracovatelských závodů na velrybí maso je už jen velmi málo a poptávka po něm dlouhodobě klesá

„Je těžké srovnávat Nory a Basky, protože lovili ve dvou zcela rozdílných érách. Norové byli však v éře technologicky vyspělého lovu bezesporu považováni za velmi talentované a efektivní,“ dodává k tomu Christopher Gilbert. Jen jedno číslo pro ilustraci – v rekordním roce 1930 bylo za jedinou letní sezónu jen u ostrova South Georgia zabito 26 tisíc velryb.

Smrt velryb pro průmyslový olej

Velrybí produkty, hlavně tuk a olej, promazávaly v Evropě během průmyslové revoluce stroje, ale sloužily i k pouličnímu osvětlení, výrobě svíček nebo mýdla. Používaly se také při výrobě prvních plastů a za válek k přípravě výbušnin. Povolání lovce velryb proto tehdy nebylo žádnou hanbou, ale naopak prestiží.

Dnes je ovšem situace jiná, a tak na rezavějící obrovské nádrže na velrybí olej, které na ostrově Deception nemůžete přehlédnout a které připomínají ropnou rafinérii, hledíme s velmi smíšenými pocity.

I my přece ještě dnes využíváme produkty průmyslové revoluce. Zároveň však také víme, že jen ve 20. století bylo v jižních mořích při lovu velryb zabito přes 300 tisíc největších savců této planety – plejtváků obrovských, kvůli čemuž tito majestátní obři z moří a oceánů málem vymizeli.

Komerční lov, nebo tradice?

Při pomyšlení na tato čísla není těžké všechny, kdo se ještě dnes zabývají lovem velryb, plošně odsoudit. Kanadský biolog Andrew Wenzel přesto poukazuje na nebezpečí příliš unáhlených soudů.

„Dnes se diskuse týkají zejména lovu plejtváků malých, tedy druhu, který se dříve lovit vůbec nevyplatilo a který tak nikdy nebyl ohrožen. Mezi lovem ohrožených a neohrožených druhů je rozdíl, ovšem s podmínkou, že lov probíhá podle lidsky přijatelných pravidel a nikoliv brutální cestou, při níž zvíře umírá i několik hodin,“ domnívá se.

Obrovské rezavějící nádrže na bývalé lovecké základně u antarktických břehů bývaly kdysi plné velrybího oleje

„Jde o komerční lov velryb, nebo o domorodou tradici pro vlastní obživu v některých částech světa? Jste pro lov jako takový, ať už jde o jelena, soba nebo losa? To všechno hraje v našem pohledu na lov velryb roli,“ říká ochránce zvířat a zároveň také člen rodiny s dlouhou loveckou tradicí v kanadských lesích.

Průmyslový lov velryb ve velkém tím v žádném případě nehájí. Jen k námětům pro přemýšlení o nuancích soužití člověka s přírodou, jichž si už tak z Antarktidy odvážíme celou řadu, přidává jeden navíc.

autoři: Tomáš Sniegoň ,
Spustit audio

Související