Hotelová karanténa v Bangkoku: jídlo na přání a starostlivá péče. Až se člověku nechce ven...

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Už jsem zažil v asijských velkoměstech lepší časy, než s ochrannou rouškou
0:00
/
0:00

Největší překážkou cestování v Asii není momentálně strach z covidu-19, ale z ochranné karantény, kterou tam nařizují všechny země bez výjimky. Pokud získáte potřebné vízum a do dané země se nějak dostanete, musíte okamžitě po příjezdu minimálně na dva týdny do přísně hlídaných karanténních hotelů. V jednom takovém v Thajsku skončil na čtrnáct dnů i zpravodaj Radiožurnálu v Asii David Jakš.

Can I have your name?“ Tahle věta bude v následujících dnech prakticky jediná, kterou od personálu státního karanténního hotelu uslyším. Prvních pět dnů uteče jako voda v Mekongu.

Vydržet prvních pět dní

Brzy například člověk zjistí, že když nemá klasický odpadkový koš, zbytky jídla musí bezpodmínečně splachovat do záchodu a ne vyhazovat s běžným odpadem do plastových pytlů. Uklízečka totiž přijde až za pět dnů, čili do té doby už by se hnijící mořské plody v igelitových pytlích posouvaly po pokoji sami od sebe.

Výhled z karanténního hotelu na nejdelší ulici světa – Sukhumvit Road. Měří bezmála 170 km

Musíš vydržet do prvního testu – ten je po pěti dnech. A když je negativní, máš z z poloviny vyhráno. Potom už můžeš dvakrát denně na tři čtvrtě hodiny k bazénu na procházku.“

Francouz Didiere má před sebou poslední dva dny karantény, čili proti mně mazák a má to za pár. Cokoli potřebujete, přinese hotelová služba za dveře pokoje – povinná aplikace ve vašem mobilu člověka nejen hlídá ve dne v noci, ale slouží i k výběru a objednání jídla na další den. A dvakrát denně musíte přes ní poslat do místní nemocnice, jakou máte aktuálně naměřenou tělesnou teplotu.

Alkohol? S přivřenýma očima

První, co udělám, až odtud vylezu, bude to, že si dám tamhle na rohu ledové pivo,“ ukazuje mi Didiere z bazénové terasy malou večerku na ulici pod námi. Pravda, alkohol je ve státních karanténních hotelech oficiálně zakázaný, ale když si objednáte třeba kolu, automaticky k ní přinesou hromadu ledu, čili personál tuší, že cizinci si s sebou v kufrech asi nepřivezli jen boty a oblečení…

Celé je to postavené na hlavu. Předražené. Jde jen o to, aby vydělalo pár vybraných hotelů. Podle jakého klíče ty hotely vybírají a kdo o tom rozhoduje?“ ptá se další internovaný – Thajec Saharus.

Uvíznout v pohodlí

Na Francouze Didiera si v dalších dnech vzpomenu ještě dvakrát. Poprvé, když po třináctém dnu karantény musím na druhý covid test a ten samý den večer mi oznámí jeho negativní výsledek. Najednou máte před sebou poslední dvě noci a zjistíte, že se vám z karantény až zas tak moc nechce.

Na karanténní kuchyň mi zůstanou jen ty nejlepší vzpomínky

Když mi to říkal poprvé u bazénu, nevěřil jsem mu. Jenže kdy vám zase někdo bude nosit třikrát denně jídlo až pod nos a dvakrát denně se ptát, zda se cítíte dobře a jestli něco nepotřebujete.

Největším problémem je to, že žiješ patnáct dnů na ploše 9x5 metrů. Ale buďme za to rádi – můj kolega skončil v karanténě v Hongkongu. Pokoj 5x5 metrů včetně toalety a výhled do smradlavého světlíku,“ směje se na závěr patnáctidenní karantény slečna Sue.

Podruhé si na Didiera vzpomenu ve chvíli, kdy konečně mířím do té večerky na ledové pivo. Ten den jsou regionální volby a žádný alkohol se neprodává.

autoři: David Jakš , | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související