Hořela Evropská komise, hořela
Hoří, hoří Evropská komise. Ozvalo se v tiskovém centru Rady Evropské unie, tedy budově stojící přes ulici naproti sídlu komise - paláci Berlaymont. Opravdu. Ze střechy protější budovy vycházel bílý, šedý a občas i hnědý a černý kouř. Byla cítit spálená umělá hmota.
Nejdřív to vypadalo, že se komise rozhodla rozesílat svá rozhodnutí do členských zemí nikoli maily a poštou, ale že hodlá se sedmadvacítkou komunikovat kouřovými signály. Přítomnost několika hasičských jednotek ale vyvrátila domněnku, že komise hledá levnější způsob komunikace po vzoru indiánských kmenů.
Když se oheň plápolající na kabelech někde uvnitř budovy podařilo uhasit, začalo se pátrat, kde a jak požár vlastně vznikl. Nejdříve bylo podezření na nástavbu na paláci, kde je technické vybavení pro komunikační sítě. Bylo podezření, že někdo příliš žhavil drát, jak s někým po telefonu živě diskutoval.
Pak se ukázalo, že největší žár, který vlastně spustil automatický alarm, byl ve 13. patře, kde je kancelář předsedy komise Josého Barrosa. Nějakou dobu panovalo přesvědčení, že tento Portugalec je příliš zapálený pro evropskou věc, až to stěny kanceláře nevydržely. Možná si právě chystal další z plamenných projevů a uniklo mu nějaké ostré slovíčko.
Euroskeptici vyslovili přesvědčení, že se oheň v paláci Berlaymont objevil prostě proto, že tam má spousta lidí horkou půdu pod nohama a že některým komisařům už dokonce hoří koudel u určitých partií těla.
Objevily se také spekulace, že možná některé pracovníky Evropské komise pálí dobré bydlo, a tak se je snažili někam schovat. Šachty s elektrickými kabely se jim mohly jevit jako ideální skrýš pro tuto ožehavou záležitost.
Obvinění padlo i na protější budovu Rady EU. Prý si odtamtud na druhou stranu ulice přeskočil červený kohout. Tento argument neuspěl, protože se ukázalo, že u sousedů sice byl Kohout, ale jmenoval se Jan, vedl jednání ministrů zahraničí EU a podle všeho už nebyl nějakou dobu červený, ale jen oranžový.
V centru pozornosti se ocitli i novináři. Oheň prý mohl vzniknout v tiskovém středisku. Novináři přece rádi zpracovávají chytlavá témata a často kují železo, dokud je žhavé. I tato stopa se ale ukázala jako mylná. Odborníci i hasiči nakonec dospěli ke dvěma nejpravděpodobnějším teoriím vzniku požáru.
Protože v budově Berlaymont pracuje hodně mladých úředníků a úřednic, kteří pro samou práci nemají čas na partnerský život, mohlo se docela dobře stát, že se některé/některému z nich zapálila lejtka a neštěstí bylo na světě.
Mnohem prozaičtější vysvětlení vzniku požáru ale zní: Úředníkům v Evropské komisi s blížícím se koncem funkčního období zkrátka hořely termíny.
Pavel Novák, Český rozhlas, Brusel
