Hnutí Hare Krišna v Maďarsku
V Maďarsku vyrostla zcela nová vesnice zasvěcená hinduistickým bohům. Žije v ní 150 stoupenců hnutí Hare Krišna, mají svůj chrám, otevřeli školu pro děti ze své komunity a také třeba chovají posvátné krávy. Navíc celé údolí, které leží asi 35 kilometrů jižně od Balatonu, otevřeli turistům, aby tak získali peníze a mohli dál propagovat své myšlenky a životní styl. Nepochybně je to největší centrum hnutí Hare Krišna ve střední Evropě.
Dvě mladé Maďarky v pestrobarevných sárí sedí v malé modlitebně a polední žár je nechává chladnými. Hudba je provází od rána do večera, protože jak praví knihy "každý krok je tanec a každé slovo zpěv". Předševším však chtějí žít jinak než lidé venku.
"Chceme být nezávislí na okolním světě jak nejvíc je to možné. Vím, že to nejde absolutně, ale alespoň to zkoušíme. Máme tu i generátor, používáme počítače a telefony, ale důležité je, že na tom nejsme závislí," vysvětluje sympatická hnědovláska s nezbytným znaménkem uprostřed čela. Původně vystudovala ruštinu, učení ale brzy pověsila na hřebík a zasvětila svůj život Krišnovi. V chrámu pracuje jako průvodkyně turistů.
"My se rozhodně necítíme jako atrakce pro turisty, protože všem bez výjimky se líbí způsob, jakým žijeme. Účastní se obřadů, i když jen jako diváci a některé to zaujme zcela vážně. Takže to není jenom pro nás, ale pro všechny."
Okolo se pohybují muži v dlouhých hábitech, ženy nosí splývavá sárí, a všem se u pasu pohupují modlitební korálky. Chodí pěšky nebo jezdí na kole, nové domky totiž stojí na druhé straně údolí. Skoro nikdo nemá elektřinu, ani stáje s posvátnými kravami. "Tahle dává jen pět litrů mléka a už deset let. Krávy tady dožívají, my je nezabíjíme."
O krávy se starají dva muži, kteří ve stáji i bydlí. Dojí rukama, a mléko dodávají do místního obchodu, který patří komunitě. Nemají čas chodit na společné obědy, vaří si sami, a měsíčně dostávají v přepočtu asi 1500 korun na suroviny. "Obvykle za hodinu podojím pět až šest krav, vypadá to jednoduše, ale je to docela dřina."
Všichni tu pracují dobrovolně, když potřebují peníze, požádají představeného chrámu, což je autorita, kterou si sami volí. Každý má zdravotní pojistku a z chrámového účtu se platí i sociální pojištění. Některé ženy mají děti, a tak ve svahu stojí i pestře vyzdobená škola. "Mezi námi jsou vystudovaní učitelé. Škola funguje podle zákona, zkoušky však musejí děti dělat ve státní škole. Studují Svatou knihu a učí se praktické věci jako je třeba hudba, šití a vaření. Chlapci i dívky."
Celý areál je vybudovaný účelně, jednoduše, ale na první pohled i velmi nákladně. Jako například dvoukilometrová cesta z parkoviště, kde muž v turbanu vybírá vstupné, které činí v přepočtu asi 140 korun. Ke chrámu zatím turisté musejí pěšky, a tak si alespoň dobře všimnou dvou obrovských bílých slonů, kteří vchod do údolí Hare Krišna hlídají.
