Hlásím bankrot!

Týdně přibývají desítky Čechů, kteří se rozhodli řešit svou finanční situaci osobním bankrotem. Od ledna 2008, kdy novela insolventního zákona začala platit, evidují soudy již více než tři tisíce žádostí.

Ty příběhy jsou na první pohled podobné. Nejprve spotřebitelský úvěr u jedné banky, pak u jiné a nakonec nezbývá než si vypůjčit na splátky u pochybných společností s vysokým úrokem. A finanční past zaklapne.

Společnosti zaměřující se na pomoc ve finanční tísni v těchto doslova praskají ve švech. Celosvětová recese totiž umocnila dlouhodobý problém Čechů - mnoho let přeceňují své finanční možnosti a půjčují si více než mohou splácet. Lidově se tomu říká vytloukání klínu klínem, nebo chcete-li půjčku půjčkou.

"Do skupiny klientů, kteří mají příliš mnoho závazků, respektive přecenili svoje síly, padá zhruba 23 procent jmenovaných důvodů. Mezi další důvody bych ovšem jmenoval úvěry pro třetí osobu. Častým důvodem platebních problémů bývá rozvod, rozchod s partnerem nebo partnerkou. Dále nemoc, úraz, nástup mateřské dovolené," potvrzuje nejčastější důvody zadlužení David Šmejkal, ředitel pražské pobočky Poradny při finanční tísni.

Statistiky ústavu nabízejí i další zajímavá čísla. Například prototyp běžného českého dlužníka. "Náš průměrný dlužník má mezi 30 až 40 lety, jeho výše příjmů je nejčastěji mezi 10 až 20 tisíci čistého a má středoškolské vzdělání nebo je vyučen. Drobně převažují ženy nad muži," vypočítává Šmejkal.

A podobná čísla lze spatřit i u pročítání insolvenčního rejstříku. O osobní bankrot loni v Česku požádalo kolem patnácti set lidí. Letos to bude určitě ještě více.

"Od začátku roku 2008 do teď bylo podáno přes tři tisíce návrhů na oddlužení. Ze statistických údajů, které má ministerstvo spravedlnosti k dispozici, sledujeme nárůst podávaných návrhů na povolení oddlužení. A to tak, že počet návrhů k červnu se přibližuje k počtu návrhu za celý loňský rok," říká tisková mluvčí ministerstva spravedlnosti Veronika Ludvíková.

Odhadnout, kam až mohou čísla narůst, si ale netroufá. V pražské poradně, kterou prošlo kolem deseti procent žadatelů, příliš optimističtí nejsou. "Osobně se domnívám, že něco okolo deseti procent všech dlužníků by se mohlo v nejbližší době ocitnout ve finančních problémech," odhaduje šéf pobočky.

Zdá se vám číslo deset procent nízké? V součtu by to znamenalo, že akutní problémy se splácením pociťují desítky a možná i stovky tisíc lidí.

Půjčky životní standard nezvýší

Za prvních sedm měsíců požádalo o oddlužení více lidí než v celém minulém ruce. Jak se vyhnout podobnému osudu, když už si člověk jednou musí půjčit?

Proč si tolik Čechů půjčuje více, než jsou schopni splácet? Vede je k tomu jen momentální finanční tíseň, nebo jde opravdu jen o snahu užít si vyšší finanční standard? Podle Hynka Filipa, majitele společnosti Sampa Invest, která se zabývá vymáháním pohledávek, platí u dlužníků většinou druhá varianta. Své tvrzení dokládá některými příběhy z terénu.

"Pamatuji si na zběsilý případ ve Sloupu v Čechách, kdy si dotyčná napůjčovala asi na čtyřicet různých produktů a nijak ji netrápila skutečnost, že tyto produkty nesplácí. Dokonce měla koně," říká šéf vymahačů.

Jeho agenturou projdou tisíce nesplacených pohledávek. Soucit s většinou lidí ale podle něj není na místě. "Soucit můžete mít s někým, kdo je nešťastný, přišel o ruku, stal se mu úraz, padlo na něho nějaké neštěstí. Ale většina dlužníků, kteří se dostanou do dluhové pasti, do stavu úpadku, tak na ně žádné naštěstí nepadlo. Chtěli jenom více uzených kuřat, než si mohli dovolit," vysvětluje Hynek.

A jedním dechem dodává, že příliš nevěří, že by právě tento segment lidí zachránil osobní bankrot. "Obávám se, že motivace většiny dlužníků, kteří se k tomuto institutu uchylují, je úplně jiná. Motivace je vyhnout se tlaku různých exekučních, soudních i mimosoudních vymáhání," upřesnil.

Čísla z ministerstva spravedlnosti mu dávají za pravdu jen částečně. Již během prvního roku zrušily soudy kvůli neplnění podmínek pět procent schválených oddlužení.

"V současné době soudy schválily přes tisíc návrhů na oddlužení. Z toho asi v padesáti případech bylo oddlužení zrušeno," potvrzuje mluvčí ministerstva Veronika Ludvíková.

Nesplácení úvěrů ale není jen český fenomén. Mezinárodní měnový fond odhaduje, že americké domácnosti nebudou schopny splatit až 270 miliard dolarů ze svých dluhů. V Evropě se číslo má pohybovat kolem 170 miliard dolarů.

Vlády jednotlivých států si proto lámou hlavu, jak zabránit podobném šoku, jaký vyvolaly v minulém roce nesplacené hypotéky. "Ministerstvo financí zhruba před třemi lety pustilo pracovní skupinu o finančním vzdělávání. Výsledkem jednání takové pracovní skupiny byla změna rámcových vzdělávacích programů základního středního školství. Bohužel velice málo se dělá pro finanční gramotnost dospělých," říká ředitel Poradny při finanční tísni David Šmejkal.

Podle Hynka Filipa jsou ale rady ze strany státu problematické. Pokud se zde dlouhodobě mluví o tom, že jediná možnost ekonomického růstu je spotřeba, opačné tvrzení by působilo nedůvěryhodně. A tak sám nabízí nakonec jedinou radu.

"Východisko je přestat blbnout. Východisko je jenom v tom, že si tento segment populace uvědomí, že cesta k tomu vést bohatší život nebo zvýšit si životní standard vůbec nevede přes půjčky. Ta vede jen a pouze přes zvyšování příjmů," dodal.

K orientaci slouží predátorský index

Žadatelé o osobní bankrot mají podobný osud. Když přestanou půjčovat banky, většinou se obrátí na nebankovní sektor. A často si ještě více ublíží. Člověk v tísní ve spolupráci se Sdružením na ochranu spotřebitelů vypracoval rozsáhlou analýzu, která se zabývá predátorskými praktikami společností nabízejícími půjčky.

Daniel Hůle z Člověka v tísni uvedl, že úroveň mezi společnostmi, které v Česku nabízejí úvěry, je velmi rozdílná. Přesto se domnívá, že situace ve srovnání s dobou před pěti nebo deseti lety je lepší. "I mezi nebankovními společnostmi je řada společností, které nabízejí podmínky srovnatelné s bankovními domy," uvedl Daniel Hůle.

Organizace Člověk v tísni společně se Sdružením na ochranu spotřebitelů zpracovaly takzvaný predátorský index. Do nich zahrnuly výhradně smluvní podmínky jednotlivých společností. "To znamená, že bez ohledu na to, jak v praxi nakládají s klienty, jsme se zabývali tím, co mohou dle smluvních podmínek, které jim klient odsouhlasí, vyžadovat. Zabývali jsme se tedy především srozumitelností, délkou, přítomností institutu rozhodčí doložky, cenou produktu a v neposlední řadě cenou produktu v případě, že se dostanete do prodlení. Třeba z důvodu, že vám zaměstnavatel čtrnáct dní neplatí výplatu, a vy se tak opozdíte se svojí splátkou," přiblížil Daniel Hůle.

Do průzkumu byly přitom zahrnuty společnosti, které splňují alespoň minimální standardy v transparentnosti, tedy ty, které mají minimálně na internetu volně dostupné smluvní podmínky a kalkulačku cen svých produktů. "Těchto společností je relativně málo. Zároveň společnosti, které jsme analyzovali, jsou velké," upřesnil.

V této souvislosti varoval před společnostmi, které své smluvní podmínky veřejně nenabízejí. "Stejné doporučení mají naše obě organizace vůči společnostem, které využívají institutu rozhodčí doložky," doplnil. Tohoto institutu také využívá jako jediná mezi českými bankami Komerční banka. Přesto podle Daniela Hůleho banky představují lepší řešení při usilování o úvěr. "Zároveň ale ověřují bonitu, takže ne každý na jejich produkty dosáhne," dodal.

Jsme teprve na začátku 21. století a už můžeme předpokládat, že vývoj nejrůznějších technologií půjde neustále dopředu. Co když ale s technologickým pokrokem zapomínáme na to, že život má také svůj duchovní rozměr. Nalaďte si v úterý 4. srpna Radiožurnál po 14. hodině.

Náměty na reportáže a dotazy můžete posílat na e-mailovou adresu podkuzi@rozhlas.cz.