Francouzské město Nancy zpřístupnilo zrestaurovanou secesní perlu – vilu Majorelle. Reportérka Radiožurnálu vás vezme na prohlídku

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Vila Majorelle ve francouzském Nancy
0:00
/
0:00

Moderní, dynamická, jednoduchá, ale i okázalá. Přesně takové zadání na projekt rodinné vily dostal na počátku 20. století mladý architekt Henri Sauvage od uměleckého truhláře a ebenisty z města Nancy Louise Majorella. Chtěl, aby mu postavil rodinný dům, ve kterém se dá normálně žít a jehož interiéry si bude moct vyzdobit sám. Dnes je Villa Majorelle unikátním příkladem, takzvané secesní Školy z Nancy. Města, které se hrdě hlásí k přídomku kolébka secese.

Před vstupem do vily si na boty bereme připravené návleky. Provází nás vedoucí uměleckých sbírek ve městě Nancy Claire Berthommierová a vysvětluje, co se s domem dělo poté, co jej opustil poslední z rodiny Majorellů.

„Pokoje a místnosti ve vile po dlouhá desetiletí nesloužily svému původnímu účelu. Poté, co syn Louise Majorella Jacques předal vilu do správy města, v ní byly kanceláře,“ vypráví. „My jsme ale vile chtěli vrátit její původní tvář a ukázat veřejnosti, jak se tady bydlelo. Zrekonstruovali jsme jídelnu, salón i ložnice, které jsou v patrech.“

Atmosféru pokojů dotváří secesní mobiliář. „Nechtěli jsme k těmto objektům lepit popisky, protože pak by se vytratilo kouzlo a návštěvníci by upírali pozornost jen k textu. Prostory jsme chtěli ukázat tak, aby si je lidé prohlíželi jako celek a díky tomu autenticky vnímali kouzlo tehdejší doby,“ vysvětluje průvodkyně Claire.

Kolem rodinného krbu

Krb si Louis Majorelle přál mít netypicky uprostřed místnosti

Dominantou obytné části vily je jídelna s krbem, který je umístěný netypicky uprostřed místnosti. „Takový krb mohl vytvářet rovnou dvě atmosféry – tu u jídelního stolu a pak v době po jídle, kdy si chtělo panstvo zakouřit, jakýsi kuřácký koutek,“ popisuje Claire Berthommierová.

Při prohlídce jídelny není možné opomenout ani drobné dekorativní detaily. „Stěny zdobí klasy obilí, které připomínají chléb. Na obraze vidíme zeleninovou zahradu i housátko. A pokud se pozorně podíváte na nábytek, všimnete si, že není zcela symetrický. Na jednom úchytu na kredenci je vyobrazená myš, jak šplhá po obilném klasu,“ ukazuje průvodkyně.

Postel jako umělecké dílo

Mobiliář je buď původní, jen zrestaurovaný, nebo nově vyrobený podle originálu. Stoupáme do poschodí, kde jsou ložnice. Pod nohama nám vrže dřevěné schodiště, kterému nahoře dominují velké barevné vitráže. Skrze ně se do jinak poměrně potemnělého interiéru dostává světlo.

Tvar čela postele připomíná motýla nebo hlavu kočky

„V ložnici jsme zrenovovali celý mobiliář, i tady jsou veškeré dekorace původní. Restaurátoři při práci vycházeli ze dvou dobových fotografií původního interiéru, díky kterým věděli, jak to v ložnici vypadalo na začátku 20. století.

„Pokoji dominuje postel. Pokud ji obejdete a podíváte se ze strany, uvidíte, že je to velmi ‚přítulná‘ postel – jako by vás chtěla obejmout. Tvar jejího čela připomíná motýla nebo hlavu kočky. Mám dojem, že Louis Majorelle chtěl, aby postel byla jednoduše takovým snovým místem,“ zamýšlí průvodkyně Claire.

A na závěr celé prohlídky nám ještě doporučuje návštěvu zahrady, abychom se na vilu, která je secesní chloubou města Nancy, mohli podívat v celé její kráse.

Spustit audio
autor: Marie Sýkorová | zdroj: Český rozhlas

Odebírat podcast

Související