Francouzi a jejich výslovnost

Aby Francouz správně vyslovil jméno ruského předsedy vlády, musí ho přepsat. Putin by se totiž četl Pytean, takže v novinách se píše o muži jménem Poutine, čili Putin. Je to jeden z mála cizinců, jehož jménu se ve Francii dostává zvláštní péče.

Českého prezidenta tady vyslovují Váklaf Kló, o premiérovi mluví jako o Nekazovi, a to nikoliv z neúcty. Většina Francouzů vidí a čte všechno francouzsky. A tak slavný herec George Clooney je tady Žorž Kloné, uznávaný brankář londýnské Chelsea Petr Čech se ve Francii jmenuje Seš. A když jsem se ptal záložníka fotbalového Bordeaux Jaroslava Plašila, jestli mu nevadí, jak ho komentátoři vyslovují, opáčil, že už si zvykl na Žaroslav Plazil.

Obyvatelé země galského kohouta zřejmě žijí v přesvědčení, že všichni na světě jsou Francouzi. Kromě Angličanů, neboli rostbífů, jak se jim tady občas říká. Odvěká rivalita se projevuje i tím, že anglická slova prostupují do francouzštiny jen málokdy.

Chcete-li si tu koupit nový software, musíte žádat logiciel, který si nenainstalujete do computeru, máte přeci ordinateur. Nezvoní vám mobil, ale portable. A neposíláte e-mail, nýbrž courriel. Podobně citliví jsou Francouzi i na výslovnost. Když nepoužijete správně nosovky a řeknete ledabyle enfan, není jasné, jestli mluvíte o dítěti. Jiná výslovnost znamená jiný význam.

V běžné konverzaci je to mrzuté, v politice by to mohl být malér. Pokud by jméno ruského premiéra Putina nepřepisovali do tvaru Poutine a vyslovili pytaen… Ne, taková slova opravdu do rádia nepatří… Putain je totiž vulgární výraz pro povětrnou ženu. A to ruský premiér opravdu není.

Z Paříže Jan Pokorný, Český rozhlas