Fotbalový trenér Zdeněk Ščasný: Sparta už si zaslouží trenéra, který dostane důvěru na delší období

12. říjen 2022

Hostem středečního pořadu Na place s Pavlem Nečasem je bývalý úspěšný fotbalista, funkcionář a trenér Zdeněk Ščasný. Jak vzpomíná na roli kouče a sportovního ředitele v pražské Spartě? Uměl v kabině zvýšit hlas? Co říká na současné výkony a stav letenského klubu? Jsou fotbalisté v Česku zkažení lukrativními smlouvami? Myslí si, že je národní tým schopen konkurovat světovým celkům? Užijte si celý rozhovor s koučem, který je na veřejnosti považován za klidného člověka.

Zdeňku, udeříme rovnou hřebíček na hlavičku. Jak se Vám líbí dnešní Sparta?

Není to úplně otázka dnešní Sparty, ale je si podobná už několik posledních let. Ty problémy se táhnou delší dobu a fanoušci čekají něco úplně jiného. Během působení trenéra Stramaccioniho, ale nejenom jeho, se nakoupilo velké množství drahých hráčů ze zahraničí a moc přestupů se nepovedlo. To vyčištění prostředí postupně trvá, protože to nenarušilo jen strukturu mužstva, ale i vztahy v kabině. Myslím si, že momentálně je Sparta na dobré cestě.

Sparta je klub, který patří na špici ligové tabulky. To se jí ale nedaří a na titul čeká několik let. Kde je zakopaný pes?

Nedokážu na to jednoduše odpovědět, rozhodně je to na delší rozbor. Z logiky věci by se ve sbírání titulu měly střídat tři nejlepší celky u nás - Plzeň, Sparta a Slavia. Spartě se to ale dlouhodobě nedaří. Poslední titul s ní získal asi trenér Víťa Lavička. Pak jsem ho vystřídal já, titul jsme neudělali, ale dostali jsme se v Poháru UEFA až do čtvrtfinále. Nevím proč, ale když se ve Spartě povede udělat dílčí úspěch, tak se na něj nedokáže navázat.

Trenéři se ve Spartě střídají jak v Sazce. Proč jim vedení nedává dostatečnou důvěru?

Souhlasím s tím, že by se ve Spartě měl konečně vybrat trenér, kterému se dá důvěra na delší období. Říkám to i s vědomím toho, že jsem ve Spartě byl sportovním ředitelem, a i za mě ti trenéři odcházeli. Z dlouhodobého hlediska ta největší chyba nastala v době, kdy my jsme udělali v Evropě úspěch, v týmu jsem měl Lafatu, Dočkala, Costu nebo Matějovského.. Scházelo tam v létě uskutečnit dva, tři přestupy, které by ještě posílily mužstvo a nechci se pitvat v důvodech, proč to nedopadlo. Po mém odchodu přišel kouč Stramaccioni, otevřely se kohoutky, ale nepodařilo se to. Největší chybou tedy bylo to, že se ustoupilo z dobře nastolené cesty.

Čtěte také

Hodně sparťanských fanoušků křičí po tom, aby odešel sportovní ředitel Tomáš Rosický. Co si o tom myslíte?

Fanoušci po sérii neúspěchů křičí na každého, zažil jsem to ve Spartě sám..Tomáš přicházel ještě v době, kdy jsem byl sportovním ředitelem já, a bohužel jsme netušili, že už týmu na hřišti moc nepomůže, protože se potýkal se zraněním. Tomáš byl v podstatě moje pravá ruka. Učil jsem se být sportovním ředitelem a přiznávám, že jsem udělal spoustu chyb v jednání s trenérem a kabinou. Tomáš pak nastoupil do funkcionářské role s určitou vizí, kterou si přinesl z Anglie, kde dlouze působil pod trenérem Wengerem. Má teď jasnou představu o tom, co by Sparta měla hrát. Fanoušci jsou ale netrpěliví, nespokojení a naprosto logicky hledají viníka. 

Vy s Jardou Šilhavým a Víťou Lavičkou patříte mezi fajn chlápky. Je to dobře pro fotbalovou kabinu?

Myslím, že jsme trošku jiní. Obdivuji klid Lavičky, který dokázal být v kabině dost v pohodě, já naopak dokázal být velký rapl. Možná navenek působím klidně, ale snažím se být přirozeně milý. Jinak jsem trochu jiný než kluci.

Fungují v týmech ještě kamarádské party, které se semknou nebo už je to utopie?

Ta parta je určitě důležitá, ale těžko jí budete dělat, když máte v týmu dvanáct národností. Když se vrátím k trenérskému působení na Spartě, tak kluci jako Dočkal, Lafata, Hušbauer fotbalem žili, bavili se se mnou o taktice a vše jsme důkladně probírali. A chlapi tohohle typu mi v dnešním fotbale chybí. Prostě kluci, kteří když se na ně začne pískat, tak se nepodělají, hrajou dál a vezmou to na sebe. V dnešním fotbale jsou chlapáci, když se vyřizují smlouvy, ale na hřišti tam ty chlapy nevidíte.

V pětašedesáti letech za sebou máte hodně úspěšných trenérských štací. Budete ještě trénovat dál?

Trénovat dál bych šel jen v případě, že by to mělo hlavu a patu. Do nějakého klubu, kde by to pro mě byla správná výzva. Muselo by to být i trochu finančně zajímavé, abych do toho v mém věku šel.

Jako hráč jste prošel Roudnicí nad Labem, Duklou Praha, Spartou, Bohemians, Slušovicemi, Deryneia a jako trenér jste vedl kromě Sparty třeba řecký Panathinaikos, Žižkov nebo Teplice a to rozhodně není vše. Vcelku slušná kariéra, nemyslíte?

Když to teď tak poslouchám, tak se to dá označit jako bohatá kariéra. Kromě nesporných úspěchů tam bylo i množství neúspěchů, což ale přináší život ve všech profesích. Bylo to ale krásné.

Kam jste přišel, tak jste vytáhl klub nahoru. V čem je vaše kouzlo? 

Určitě se úplně nedařilo ve všech klubech, to je potřeba zmínit. Měl jsem ohromnou výhodu, že během hráčské kariéry jsem poznal trenéra Ježka. Už v té době jsem tušil, že bych se trenérství chtěl věnovat. A po zranění kolena jsem začal studovat obor trenérství na Fakultě tělesné výchovy, tak jsem se na to zaměřil a na spoustu věcí jsem se ptal právě trenéra Ježka. Taktiku se člověk učí celý život...

Petr Nečas a fotbalový trenér Zdeněk Ščasný před rozhovorem

Jak pracujete s taktikou?

Rozdíl je v tom, pokud děláte velký klub a někdo vám řekne, že se musíte prosadit svoji hrou a nedívejte se na soupeře. Tohle jsem ale já moc nikdy nerazil. Myslím si, že je důležité se na každého soupeře konkrétně připravit. Dělal jsem sezení a rozbory k utkání, které jsme odehráli. To samé probíhalo k zápasům, které nás čekali. Probrali jsme silné a slabé stránky soupeře a kromě videa jsme zkoušeli situace modelovat i na hřišti.

Úspěšný jste byl jako trenér ve Viktorii Žižkov za éry Ivana Horníka. To musela být sranda, ne?

Samozřejmě vznikla hra "Ivánku, kamaráde", ale to vždy bylo jen to A, B už lidi neviděli. Nemyslím si, že Ivan byl jediný člověk, který se těch všech kauz zúčastnil. Myslím si, že to ve fotbale bylo, je a bude. V tomhle případě to podle mě Ivan odnesl za všechny. Ivan byl ve fotbale nesmírně pracovitý a žil s ním, tu aféru odnesl asi spravedlivě za všechny, kteří do toho byli namočení. 

Myslíte si, že je v současnosti fotbalové prostředí čistší i díky technologii VAR?

VAR je pro mě obrovské zklamání. Je to fantastická věc, ale dělají to lidé. A pokud je někde lidský faktor, tak počítejte s chybami. Hrozně důležité je rozlišit chyby, které jsou neúmyslné a pak chyby, které jsou naprosto evidentní. I mezi současnými rozhodčími jsou ti, kteří ty chyby nedělají neúmyslně, když to řeknu slušně. Situace se určitě zlepšila, ale pokud někde půjde o velké peníze, tak jsem bohužel skeptik.

Šéf českých rozhodčích Radek Příhoda v pořadu Na place tvrdil, že si chce vychovávat kvalitní rozhodčí. Ale i zkušení rozhodčí jsou schopní udělat velkou hrubku...

Radek Příhoda je slušný člověk, byl i velmi dobrý rozhodčí a já si ho hrozně vážím. Svoji funkci se snaží vykonávat poctivě. Má pod sebou ale spoustu lidí a problémy vždy půjdou za ním. Dneska je ta doba složitá, protože nastupují mladí kluci, kteří chtějí pískat, ale zatím nejsou připravení na ligu. Je potřeba kontrolovat, odkud ty chyby rozhodčích plynou a VAR by se měl používat podstatně lépe.

Čtěte také

Během covidu vznikla iniciativa F-evoluce. Jaký na to máte názor?

Každá taková iniciativa se snahou něco vyčistit, je skvělá. Vždy se ale musíte podívat, co za lidi tam je. Spousta bývalých vynikajících hráčů mají tu energii to zlepšit, ale jsou tam i někteří lidé, za které bych ruku do ohně nedal. Vždy se na to snažím dívat z nadhledu a ne se vším úplně souhlasím.

Máme tu novou zprávu, že Pavel Hapal přebírá trenérské kormidlo u Baníku Ostrava. S Pavlem se znáte?

Známe se hodně dobře. Dodnes mě mrzí ta anabáze s Pavlem Hapalem, kterého jsem si po odchodu Stramaccioniho vybral jako trenéra do Sparty. Tak nějak jsem si ho prosadil a nedopadlo to úplně nejlépe. Po neúspěších jsem ho střídal v roli trenéra. Měl jsem v tu chvíli také odstoupit a nebrat roli trenéra. Tehdy jsem se zachoval trochu jako srab. Pavlovi to ve Spartě nevyšlo, tak mu nyní přeju hodně štěstí v Ostravě.

Čím to je, že se Baník Ostrava momentálně drží ve spodní části tabulky první ligy?

Četl jsem ty předsezonní plány a cíle, které určitě neodpovídaly kvalitě kádru Baníku. Ale určitě by Ostravští měli hrát v horní polovině tabulky. Poslední angažmá tam nevyšlo Vrbovi, který si měl dát po konci ve Spartě pauzu. Navíc Baník už byl domluven s Pavlem Hapalem, ale nakonec od toho cukl. Do nějakých větších rozborů se ale pouštět nebudu, to by ode mně nebylo fér. 

Jak se Vám líbí současný stav české fotbalové reprezentace? 

Ta doba, kdy jsme měli kádr hráčů, kteří měli zájem a hlad se prosadit v zahraničí i se finančně zajistit, je pryč. Teď už se ty kluci mají dobře tady u nás a těch osobností máme míň. Přes tu kvalitu, co máme, ty poslední reprezentační zápasy nedopadly vůbec dobře.

Čistě hypoteticky, kdyby se národní tým dokázal kvalifikovat na světový šampionát.. Byl by schopný konkurovat světovým celkům?

Je to krátkodobý turnaj, takže záleží na tom, jakou skupinu by tým dostal. Může vám vyjít jeden poločas, chytnete se a můžete dojít daleko. Z dlouhodobého hlediska nejsme schopni světovým celkům konkurovat, ale nějaký dílčí úspěch by se povést mohl.

Co si myslíte o tom, že se v Česku objeví talentovaný hráč, po chvíli se sebere a utíká do zahraničí?

Složitá věc. Podívejte se například na Hložka. Pořád mu tvrdili, ať odejde pryč a má vývoj. Rozumím tomu, ale proč ten vývoj nemá u nás v Česku. Nemá tady konkurenci v klubu, nebo v mužstvech, proti kterým hrajete, to je otázka...

Česko si v kvalifikaci o Euro 2024 zahraje proti Polsku, Albánii, Moldavsku a Faerským ostrovům. Je náš postup hotová věc?

Vždy je to trochu zrádné, ale jinak je takový los sen. 

Talkshow Na place každou středu na Radiožurnálu Sport
autoři: Pavel Nečas , rej

Související