Film Vlny je neskutečně aktuální. Co se na Slovensku děje, svědčí o náznacích autoritářského režimu, říká herec Tomáš Maštalír

Jaké byly ohlasy na Slovensku?

Výborné. Myslím, že nikdo, když se před rokem film natáčel, ani netušil, jak bude v průběhu roku na Slovensku neskutečně aktuální. Podezřele a velmi mnoho principiálních věcí, které se dějí v tom filmu, se podobají tomu, co se začíná dít u nás na Slovensku. Takže teď je velmi aktuální. Máme informace, že po běžných projekcích v kinech lidé spontánně po filmu tleskají.

Čtěte také

Nejvíc mě inspirovala odvaha redakce Československého rozhlasu, říká Ewa Farna o písni k filmu Vlny

Takže boj za svobodu slova, svobodu jako takovou, boj proti cenzuře, boj proti diktátu a nadvládě jednoho názoru a jedné skupiny je opakem demokracie. My se na Slovensku stále tváříme, že demokracii žít chceme, ale co se za poslední rok na Slovensku děje, svědčí o náznacích autoritářskému režimu.

Dokonce dnes jsem se v době tiskovky dozvěděl, že bylo osobně doručeno v ranních hodinách přímo domů odvolání generálnímu řediteli Slovenského národního divadla Matejovi Drličkovi. Bez udání důvodu. Ministerstvo toto odvolání zatím nekomentuje a neuvedlo žádné relevantní důvody, proč k tomu mělo přijít. To jsou další z věcí... Praktiky z období, které se objevují v tomto filmu, se neskutečným způsobem podobají.

Vlny vypráví příběh našich kolegů, předchůdců, v Československém rozhlase, 60. léta, srpen 1968. Když jste v tom měl hrát, přesvědčil vás Jiří Mádl snadno?

Ano. Při kamerových zkouškách jsem samozřejmě netušil celý kontext toho filmu ani příběhu. Příběh statečných redaktorů z redakce zahraničního života jsem neznal, ten jsem poznal až díky scénáři. Samotná role, kterou hraju, je tak herecky rafinovaná, zajímavá, že mě to zaujalo hned. Už když jsme se při první setkání o tomto tématu, o postavě, charakteru s Jirkou bavili, tak jeho zápal, přehled, jeho vidění slibovaly, že to může být velmi zajímavá spolupráce.

V realitě jste herec. Potkáváte se se Slovenským rozhlasem v práci? Ve smyslu, že byste natáčel?

Čtěte také

Každý by měl občas do své hlavy pustit fantazii, zdůrazňoval v posledním rozhovoru s Lucií Výbornou Karel Weinlich

Určitě ano. Kdysi jsem ve Slovenském rozhlase nahrával velmi hodně, čtení poezie, prózy, rozhlasové hry... Přiznám se, že na rozhlasových hrách jsem vyrůstal. Pamatuju si, že v dětství vždy o osmé ráno v neděli šla pohádka. Nedělní ráno vypadalo tak, že máma nás vůbec nebudila, jen šla do pokoje a potichu zapnula před osmou rádio, kdy začala pohádka. Při ní jsme se probouzeli a zůstali jsme v posteli, až dokud neskončila. U nás hrál stále rozhlas, byl součástí mého života.

Za kým mám jet na Slovensko udělat rozhovor?

Kdo stojí za to? Myslím si, že máme velmi mnoho lidí, ale bohužel velmi mnoho kvalitních a šikovných lidí už ze Slovenka odešlo, žijí tady v Čechách, protože ze Slovenska i v důsledku té atmosféry, jaká tam je, odešli.

Čtěte také

V ulicích zněla střelba, hořely barikády, a Československý rozhlas vysílal. Kdo je skutečným předobrazem hrdinů filmu Vlny?

Tomáši, já mám takový zvláštní pocit, že vás to teď strašně tíží. Vlny mají po premiéře na Slovensku, před premiérou v Česku, teď jste se dozvěděl o odvolání vašeho šéfa Národního divadla. Cítím z toho rozhovoru jakousi tíseň. Jako bychom se bavili, vy byste odpovídal na to, co já říkám, ale někde vzadu by vám běžela tady ta tíže. Čtu to správně?

Je to, co se týká toho Slovenského národního divadla, velmi čerstvá informace. Teď jsem do rozhlasu utíkal z tiskovky po novinářské projekci. A v době té tiskovky mi přišla do telefonu zpráva s touto informací. Je to velmi čerstvé a je to velký šok. Takže samozřejmě si to bere docela dost mojí pozornosti.

A bere si to vaši pozornost, protože se bojíte o svoji pozici, nebo proto, že se bojíte o celé to divadlo? Na kterém vám nepochybně záleží, protože v angažmá jste přes 22 let...

Asi necítím strach. Co asi cítím, je rozhořčení. Zároveň mi to nebere rozum. Byla to poslední umělecká instituce, které se současná vládní koalice nedotkla. Zároveň to byl po dlouhém čase jeden sakramentsky šikovný manažer. Byl nestranický, neměl politickou příslušnost, byl umělecký manažer, který byl schopný přitáhnout do divadla kvalitní tým. Z divadla začal budovat instituci současnosti. Minulá sezóna byla rekordní v návštěvnosti.

Slovenské národní divadlo jako kdyby bylo dlouhodobě na obtíž Ministerstvu kultury. Instituce je dlouhodobě podfinancovaná. Momentálně byla finančně zastabilizovaná. Pokud chtělo mít ministerstvo klid a nechtělo mít starosti s Národním divadlem, měli to nechat tak. V konečném důsledku dělají problém i sobě. Pro ně to bude velký vykřičník, když začne ta instituce znovu kolabovat.

Čtěte také

iROZHLAS

Slovenská ministryně kultury Šimkovičová odvolala šéfa národního divadla. Ten krok kritizuje

Takže necítím strach nebo obavy o nějakou svoji pozici. Dokonce už ani necítím strach o to, kam se Slovensko bude ubírat. Uvědomil jsem si totiž, že oni se chovají, jako kdyby byli nekonečno. Ale neuvědomují si, že naprosto všechno má svůj konec a i oni budou mít svůj konec. Čím víc budou dělat takové věci, jako dělají teď, tím je jejich konec bližší.

Slováci nejsou úplně hloupí. Myslím si, že jednoho dne – a věřím, že to už není daleko – přeteče pohár a jednoduše půjdou pryč. Navíc se chovají ne jako správci státu, ale jako vlastníci státu. Paní ministryně myslím irituje desetkrát víc lidí, než je těch, kteří ji při volbách zaškrtli a dostali do vládní koalice.

Co dal Tomáši Maštalírovi do života sport? Co je pro něj nejsilnějším zdrojem emocí v umění? A co ho na lidech od malička fascinovalo? Poslechněte si celý rozhovor.