Jak se točily Vlny? Poslechněte si seriál ze zákulisí natáčení filmu Jiřího Mádla

V ulicích zněla střelba, hořely barikády, a Československý rozhlas vysílal. Kdo je skutečným předobrazem hrdinů filmu Vlny?

Být „rozhlasákem“ v šedesátých letech znamenalo něco jako být popovou hvězdou. Jména jako Milan Weiner nebo Věra Šťovíčková nerezonovala jenom z rozhlasových přijímačů. Jejich kritické komentáře ke komunistickému režimu tehdy hýbaly i veřejným míněním. Jak takový život odvážných „rozhlasáků“ v té době mohl vypadat, uvidíte i v dobovém filmu Vlny.

Novináře z rozhlasové redakce zahraničního života nepoznávali lidé na ulici jenom po hlase, ale i podle podoby, a dokonce se s nimi fotili. I tyto momenty uvidíte na filmovém plátně ve snímku Vlny.

Stanislav Majer jako Milan Weiner

Stanislav Majer ztvárnil průbojného a tvrdohlavého šéfa redakce zahraničního života.

Milan Weiner

Na začátku roku 1968 odvysílal skutečný Milan Weiner řadu svých zásadních a na tehdejší dobu velmi odvážných rozhlasových komentářů k aktuálním událostem.

„Desetkrát dvacetkrát jsme zvedali ruce pro nejrůznější rezoluce a volili své nejrůznější zástupce. Nikdo se tím nevzrušoval, protože každý věděl, že o nic nejde, že se nic nezmění. Skutečná rozhodnutí byla za nás učiněna už dávno předtím, aniž se nás kdokoliv ptal na náš názor.“

Po odvysílání zavolal do redakce i jeden rozhořčený posluchač. Nahrávka se dochovala v našem rozhlasovém archivu.

Čtěte také

„Tak, jak jste teďka vystoupil, jste jako agent imperialismu!“

„Jako agent imperialismu? Dobře, tak přijďte k nám do rozhlasu a řekněte svůj názor.“

„Jistě, že řeknu! Já bych chtěl vidět, od kdy vy jste člen strany?!“

„Já jsem člen od roku ‘42, já jsem vstoupil do strany v koncentračním táboře.“

„Já od roku ’39!“

Tatiana Pauhofová jako Věra Šťovíčková-Heroldová

Běžnou a nejdůležitější součástí prací novinářů je dnes ověřování zpráv. V době cenzury a tlaku komunistického režimu to ale normální nebylo.

Čtěte také

To, že členům tehdejší zahraniční redakce nechyběla odvaha, dokazují archivní nahrávky z osudné noci na 21. srpna roku 1968.

„Vážení přátele. V hodinách, které jsou zatím nejtěžší zkouškou pro naši vlast a každého občana této republiky, vám znovu musíme říct, že my, pracovníci Československého rozhlasu, shromážděni tady v budově v Praze na Vinohradské třídě, stojíme zcela za prezidentem republiky, legální vládou a předsednictvem Ústředního výboru strany v čele s Alexandrem Dubčekem.“

Takto konkrétně promlouvala v rozhlase Věra Šťovíčková-Heroldová. Tu si ve snímku Vlny zahrála Tatiana Pauhofová. „Věru vidíme jen v jednom krátkém úseku jejího života. Vidíme její postoj a to, jak si stála za svým slovem a jak byla věrná sama sobě. To je velmi obdivuhodné,“ popsala zhruba před rokem herečka při natáčení, kvůli kterému dostala podle skutečného předobrazu novinářky i brýle se silnými obroučkami.

Tatiana Pauhofová, Stanislav Majer a Vojtěch Vodochodský ve filmu Vlny

Záběry kombinované s archivními snímky

Jedinou fiktivní událostí ve filmu je milostná zápletka redaktorky se zvukovým technikem, kterého si zahrál Vojtěch Vodochodský.

Čtěte také

„Mě překvapila ta vzdorovitost a to, jací to byli hrdinové a jak se toho nebáli. Jak do toho šli naplno, jak se nebáli kompromitovat prezidenta v té době. Donutili ho třeba i rezignovat. To jsou příběhy, které by lidi měli znát, že tohle dokázali lidi z Československého rozhlasu, že vlastně rozjeli investigativní novinařinu,“ vypráví Vojtěch Vodochodský.

Režisér Jiří Mádl natáčel záběry na digitální i klasickou kameru. Právě scény zachycené na filmový materiál pak kombinuje s dokumentárními archivními snímky z roku 1968. Ty pak postupně dobarvili také s pomocí tzv. umělé inteligence.

autoři: Martin Hrnčíř , vma
Spustit audio

Související