Expedici Tatra v USA hlídali agenti, v Guatemale skončila výprava ve vězení
Když parta kamarádů projížděla před téměř 30 lety ve speciálně upravené Tatře Střední Amerikou, dostala se na první stránky tamějšího tisku. Ten neoslavoval jejich cestu kolem světa, ale jejich dopadení. Proč posádka expedice skončila na několik dní v guatemalském vězení? Mohly za to tajné služby USA?
„Expedice Tatra, která se v těchto dnech dostala do Guatemaly, se bezesporu dostala do jedné z nejkomplikovanějších situací během své cesty kolem světa,“ informoval dne 19. března roku 1988 zvláštní zpravodaj Československé televize v Guatemale Ján Puchovský. Novinář a fotograf expedice Petr Bárta si do palubního deníku tehdy zapsal:
„Poprvé se mě zmocnil ten druh strachu onu noc. Otevřu oči. Uvědomím si, že se nalézám uprostřed noci kdesi v Guatemale. Po stropě bloudí světelné kužely baterek, zvenčí jsou slyšet hlasy a co chvíli někdo buší na uzavřené dveře Tatry. Vyhlédnu ven. Ve tmě kolem vozu pobíhají civilně oblečené postavy. V ruce mají pistole a automatické zbraně. Je tři čtvrtě na dvě.“
Co se dělo dál, na to v exkluzivním rozhovoru pro Český rozhlas po téměř třiceti letech vzpomíná tlumočník a navigátor výpravy Stanislav Synek:
„Odvezli nás do hlavního města a tam nás rozdělili a vozili nás každého samostatně v jeepu. Vzpomínám si na to, jak tam sedím vzadu mezi dvěma ozbrojenci se samopaly a projíždíme Guatemalou. Tam hrozilo, že mě při nějakém otřesu nebo nárazu střelí. Tak jsem jim v žertu říkal, aby náhodu nevystřelili. Oni měli kamenný obličej, vůbec se se mnou nebavili.“
Parta dobrodruhů strávila v guatemalském vězení devět dnů. Čas si krátili studováním slovníků nebo hraním dámy na dlaždicích v cele. Nejprve mohli pročítat i noviny, ale jednoho dne jim je přestali dozorci dávat.
„To jsme se divili a ukázalo se, že to je proto, že se tam začalo psát o nás, a to na titulní straně, kterou mám doma schovanou na památku. Byl tam obrovský titulek na celou stránku: Espías Checos detenidos. Tedy: Čeští špióni zadrženi,“ vysvětluje Synek.
Stovka agentů v zádech
Petr Bárta ve svém deníku tvrdí, že do Guatemaly dosáhly dlouhé prsty tajných služeb Spojených států, které měly československé dobrodruhy za východní špióny. Stanislav Synek říká, že po celou cestu ve Státech sledovalo výpravu hned několik aut. S úsměvem ale vzpomíná na to, jak si v Los Angeles udělali z tajných agentů vlastní ochranku. Nebáli se přespat v nebezpečné čtvrti a běžní Američané nemohli československou odvahu pochopit.
„Říkali nám: To jste se zbláznili! To je nejnebezpečnější čtvrť v Los Angeles, tady vás určitě zabijí! A já jim říkal: Nedělejte si starost! Protože jsem věděl, kde jsou naši strážci – tady bylo jedno auto, támhle jedno. Ze všech stran byli rozmístění. Bylo na nás nasazeno až 100 agentů FBI, CIA..."
A minimálně jeden další agent byl výpravě opět velmi užitečný.
„Byli jsme v San Franciscu, jeli jsme přes Golden Gate Bridge do Sausalita, to je na druhém břehu. Je tam takový kopec, krásné přírodní místo. Náš řidič to ale nějak zanedbal a měli jsme málo nafty. Jak se auto naklopilo, tak najednou došla. Říkali jsme si, co asi budeme dělat. Tak jsem vyšel ven a oni byli hned za námi. Řekl jsem jim: Máme takový průšvih, došla nám nafta. Dal jsem mu kanystr, odjel a za několik minut dovezli naftu,“ směje se Synek.
Ten nejenom že mluví pěti světovými jazyky, ale jako navigátor měl na starosti také přesuny Tatrovky z jednoho kontinentu na druhý. Dnes říká, že to bylo někdy nesmírně složité, protože mezi rozvojovými zeměmi jen zřídkakdy existovalo přímé lodní spojení. „Takže dostat se z Brazílie do Západní Afriky lze, ale musí se jet přes Hamburk,“ říká.
Přes Čínu jen s doprovodem
Nakonec výprava z Jižní Ameriky poslala Tatrovku samotnou do Singapuru přes severní Pacifik a pak další lodí na Nový Zéland a do Austrálie, pak znovu po vodě do Číny.
„V té době to ještě byla úplně jiná Čína, než je dneska, ale tam to bylo svým způsobem štěstí v neštěstí. Ačkoli jinde na světě jsme se mohli pohybovat zcela volně, bez omezení, tak v Číně to tak nebylo. Tam jsme se mohli pohybovat jen v doprovodu oficiálních průvodců. Byla nám přidělena dvě auta, která s námi jela celou tu dlouhou trasu až na hranice Pákistánu,“ vzpomíná Synek.
Z Pákistánu pak zamířila výprava do Afriky, kde padl plán na návštěvu států na západě, a i proto dnes Stanislav Synek říká, že výprava nakonec projela mnohem méně zemí, než plánovala. „Ale mám se radovat z toho, co jsem skutečně viděl, nebo naopak litovat toho, co jsem neviděl, ale mohl vidět?“ ptá se. A jednoduchou odpověď si v této otázce určitě najde každý sám.
Příspěvek je součástí seriálu Vědeckých dobrodružství na Českém rozhlase Plus, v nichž na expedici Tatra kolem světa vzpomínají v exkluzivních rozhovorech její účastníci. Poslouchejte celý týden v Magazínu Leonardo a v Ranním Plusu.
Archivní fotografie využité v tomto článku poskytl Martin Zikmund, který dochované materiály z expedice shromažďuje v rámci projektu TatraKolemSveta.cz. Otisk úryvku článku z Rudého práva poskytl archiv Ústavu pro českou literaturu AV ČR.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
