Eva Vítečková se při tréninku učí hrát s parohy dole
Ve vysílání Radiožurnálu vás pravidelně informujeme o sportovním dění, nabízíme výsledky i reportáže. Jak však sportovci tráví jeden běžný den doplněný o dopolední trénink? To prozradí basketbalová reprezentantka Eva Vítečková.
Stojíme ráno v Praze na Pankráci, abychom se společně vydali na trénink. Jedeme na trénink, nebo do práce? „Trénink je jako práce,“ odpovídá Eva Vítečková. „Je dobře, že to, co mě baví, můžu dělat jako práci. Lidé chodí na šestou nebo osmou do práce, ale já si chodím do práce zasportovat. Někdo si myslí, že jen potrénujeme a máme volno, ale tak to není,“ vysvětluje.
V basketbalu vidí samá pozitiva
Kdy vlastně Eva Vítečková chodí do práce? „Záleží na času tréninku. Dnes nám začíná v 11 hodin, ale já jdu ještě na hodinu do posilovny, takže z domu vyjíždím o půl desáté,“ popisuje.
Basketbal není právě běžnou prací. Přemýšlí někdy Eva Vítečková o tom, co jí sport dává a co jí také vzal? „Vidím spíš pozitiva. Mohla jsem procestoval Evropu a trochu světa, poznat spoustu lidí,“ vyjmenovává. „Zážitky nebo pocity, když vyhrajete, asi nikdy nemůže pochopit člověk, který nesportuje,“ domnívá se.
Čas běží. Je třeba nasednout do auta a vydat se na Folimanku. Následuje malé rozcvičení basketbalistek. Poté má hlavní slovo trenér Lubor Blažek a masér Ladislav Burian. „Rozdělíme se na dva koše a budeme hrát jedna na jedna, dlouhý. V další části budeme hrát naši jedničku. Parohy dolů, protože jsou to kombinace, které na nás v Kaunasu budou zkoušet,“ zdůrazňují. „Potom se vrátíme k obraně,“ dodává Lubor Blažek.
„Dáme jim na kozu?“ ptá se ještě masér Ladislav Burian. „Dáme!“ dočkává se sborové odpovědi.
Basketbalistky se připravují na zápas proti Kaunasu
Parohy dolů si možná žádají vysvětlení. „Parohy dolů je akce, kterou jsme právě nacvičovali. Učíme se bránit Kaunasu. Asi nemá cenu popisovat, jak samotná akce vypadá. Chápu, že jde o vtipný název, ale máme i akce Parohy nahoru,“ zmiňuje Eva Vítečková.
A intenzita tréninku? Zbývají po něm síly a hlavně chuť mluvit? „Po takovémto tréninku je síla odpovídat na otázky, protože do nich nemůžeme jít úplně. Jde spíš o rychlost, ne o dobu tréninku. Jsme na začátku týdne, a tak se nemůžeme hned přetrénovat a unavit,“ nastiňuje.
Ani basketbalistky nezapomínají na odpočinek a rehabilitaci. „Preferuji odpočinek psychický – přijdu domů, odpočinu, lehnu si nebo se najím, někdy si zdřímnu, třeba hodinu po obědě. Jindy se snažím trochu protáhnout, jak nás učili už odmalička,“ říká Eva Vítečková.
Lymfatické kalhoty a domácí strava
„Používám také lymfatické kalhoty. Musím říct, že se mi na mistrovství světa vyplatily. Chodila jsem v nich po každém zápase a myslím, že na mě působí mnohem lépe než masáž,“ uvažuje Eva Vítečková. Přiznává však, že i tak tráví v masérně hodně času. „S Ladislavem Burianem jsme si sedli, a tak si povídáme o všem možném. Ještě před tréninkem u něj dost často sedávám a probíráme drby.“
Trénink končí. Co bude po něm? Zkouším pozvánku na oběd, ale nemám šanci uspět. Záhy pochopíte proč. „Děkuji za nabídku. Normálně bych šla, ale o víkendu jsem byla navštívit rodiče a maminka mě nabalila jídlem. Domácím jídlem od maminky opravdu nepohrdnu. Takže snad příště,“ dává mi košem a zároveň se i loučí Eva Vítečková.
