Emir Kusturica mění své filmové představy v balkánskou realitu
Málokdy se filmy a realita prolínají a ovlivňují tak jako v případě srbského režiséra Emira Kusturici. Jakoby se mu s koncem natáčení nechtělo opustit svět vlastních postav a jejich kraj. V Mećavniku na pomezí Srbska a Bosny vzniklo po dokončení jednoho z filmů něco mezi skanzenem, hotelem a režisérovým novým domovem. Tím ovšem budovatelské sny Emira Kusturici nekončí.
„V roce 2002 začal Emir Kusturica na nedalekém kopci natáčet film Život je zázrak. Filmový štáb však pronásledovalo špatné počasí. V očekávání slunečních paprsků přišel Emir na nápad, že postaví domek pro sebe, svoji rodinu a přátele,“ přibližuje mi genezi podivuhodného městečka Željka, která v něm pracuje.
V hlavách umělců se nápady rodí pořád, a tak vedle domu brzy vyrostl i dřevěný kostelík podle ruského vzoru, a městečko se začalo spontánně rodit, jak potvrzuje i sám Emir Kusturica.
„Nejprve jsme chtěli postavit kopii středověkého srbského města, ovšem daleko menší než je to, co vidíte teď. Město vznikalo vlastně podle antických principů, krok za krokem. V Mećavniku má stejně jako v antice všechno své lidské měřítko. Je to jeden z nestarších principů existence společnosti,“ vysvětluje slavný režisér.
Vraťme se však od teorie zpět k praxi. Nejmenší dřevěné domky v Kusturicově městečku jsou původní. Našli je kdesi v horách, rozebrali a přenesli sem. Větší jsou složené z několika staveb a třetím typem jsou dřevěnice, které vznikly ve fantazii stavitelů. Kupodivu všechno dohromady tvoří docela soudržný architektonický soubor.
„Je to hotel i město zároveň. V závěrečné fázi by mělo jít o místo, kde se lidé budou moci rozvíjet. Proto tady plánujeme také školu. Mećavnik bude mít nejen atributy starého města, ale také vzdělání,“ dozvídám se.
Zatím si je hosté mohou doplnit v knihovně nebo v kině, dodává Vladimír, který je v městě plní funkci jakéhosi šafáře. „Na náměstí Nikoly Tesly máme knihovnu, kde si hosté můžou zdarma vypůjčit knížky o umění a filmu, nebo můžou jít do kina Stanleyho Kubricka. Tam se promítají všechny Kusturicovy filmy,“ popisuje.
Kino je vybaveno systémem Dolby Surround a je to momentálně nejmoderněji ozvučený kinosál na světě. Není však odnikud vidět, ostatně, co by také ve středověkém srbském městečku dělalo. Je pěkně schované v podzemí, pod dvorem, který obývá Emir a jeho rodina a kam běžní hosté ani návštěvníci samozřejmě nesmějí.
V posledních pěti letech se tady koná hudební a filmový festival Kustendorf. Jezdí sem Nikita Michalkov, Johny Depp nebo režisér Jim Jarmush. Onehdy se tady stavili Brad Pitt s Angelinou Jolie.
V Mećavniku je všechno tak nebo onak spojeno s filmem nebo literaturou. „Tady na náměstí máme veterány – starou volhu, škodovku nebo trabanta, který byl vyroben pro film Odkaz. Názvy restaurací a obchodů Lotika, Aska, U Čorkana nebo Prokletý dvůr zase pocházejí z knížek nositele Nobelovy ceny Iva Andriče,“ ukazuje mi Vladimír.
A právě nejslavnější knížku tohoto spisovatele – Most na Drině – se Kusturica chystá zfilmovat. Před několika dny představil své grandiózní plány. V nedalekém Višegradu postaví celé kamenné městečko Kamengrad, které tam zůstane i po natáčení jako turistická atrakce.
Balkánský režisér po odchodu ze Sarajeva dlouho ve světě hledal nový domov. Nakonec ho našel tady, na pomezí Bosny a Srbska, což mimochodem přesně odráží jeho životní zkušenost, postoje, zvláštní mentalitu i složitý charakter. „Tohle pro mě není místo pro odpočinek. Je to místo pro život. Já tady žiju, tvořím a experimentuji,“ uzavírá Emir Kusturica.
