Egyptští studenti češtiny byli z Prahy na rozpacích
Českou republiku navštěvují cizinci z různých koutů světa, ať už jako turisté, obchodníci, pacienti nebo třeba studenti. Jejich postřehy o české společnosti pak pro nás můžou být velice zajímavé a někdy třeba i překvapující.
Asma je 22letá egyptská studentka, která studuje v Káhiře češtinu. Letos strávila, stejně jako její spolužák Mahmúd, pět měsíců na intenzivním kurzu češtiny v Praze. Oba pocházejí z poměrně skromných poměrů a pobyt v České republice pro ně byl vůbec první cestou za hranice Egypta.
Přestože se během svého předchozího studia bohemistiky o naší společnosti dozvěděli dost, byla pro ně – egyptské muslimy z poměrně tradičního prostředí – cesta do úplně jiné kultury v mnohém šokující.
Už komunikace s lidmi na pražské ulici připadala Mahmúdovi míň srdečná než v jeho rodné zemi. „Když se v Egyptě zeptáte někoho na ulici na cestu, hodně lidí vám rádo pomůže. Avšak v Česku, když se k někomu přiblížíte, má strach a dělá, jako byste byl zloděj. A tak jsme se báli na cokoli zeptat,“ říká.
Chování lidí na veřejnosti se v Egyptě řídí na naše poměry konzervativními pravidly. Není proto divu, že mnohé výjevy z pražských ulic přivedly Asmu přinejmenším do rozpaků. „Třeba muž a žena mohou dělat v Česku na ulici nebo v parku věci, které by mohly uvést ostatní lidi do rozpaků. To je zvláštní. V Egyptě to není možné,“ vysvětluje studentka.
Také Mahmúd byl dost překvapený, že ženy a muži se mohou líbat veřejně na ulici. A nelíbilo se mu ani to, jak reagovali lidé na muslimský šátek jeho egyptských spolužaček. Odkud podle něj pramení někdy až nepřátelský přístup českého okolí? „Myslím, že je to ze dvou důvodů – jsme muslimové a ještě k tomu Arabi. Moje kolegyně, které nosí šátek, měli problém s Čechy, ale především s Češkami,“ podotýká.
Mahmúda ovšem Češi také potěšili. „Líbil se mi systém a pořádek v celém státě. Systém dopravy, vlády i práce,“ shrnuje. Asma se mi svěřila, že jí učarovala česká příroda, ale s některými jevy v pražských ulicích se prostě nedokázala smířit: „Nelíbily se mi vztahy mezi lidmi a mezi ženou a mužem na ulici. Taky že muži pijí alkohol třeba v tramvaji, v metru nebo na ulici.“
Studijní pobyt v Praze tedy přinesl egyptským studentům jak hezké zážitky, tak i negativní zkušenosti. Zatímco Mahmúd by se rád do České republiky vrátil, Asma o další cestě už neuvažuje. Neumí si představit, že by strávila delší čas bez své rodiny. V Česku se jí však, jak říká, líbilo.
Zajímal mě – pro porovnání – také názor druhé strany. V Káhiře právě končí svůj dvouměsíční studijní pobyt Jitka, česká studentka arabštiny. Takhle vidí rozdíl mezi pražskou a káhirskou ulicí ona: „Velice pozitivní dojmy mám z místní hromadné dopravy. Lidé jsou velmi ochotní a poradí. Zároveň se chtějí seznámit, popovídat si nebo si na vás dokonce sáhnout výrazně častěji, než je Čechovi příjemné.“
Kulturní rozdíly v praxi způsobují mnohá počáteční překvapení nebo nedorozumění. A možná právě proto je občas užitečné poslechnout si názory cizinců na nás samotné a na českou společnost obecně. Můžeme je pak porovnat s vlastními pohledy na jiné kultury a společnosti.
