Džamila Stehlíková ve Dvaceti minutách Radiožurnálu

Na webových stránkách bývalého prezidenta Václava Klause se objevila karikatura rodin, které tvoří páry stejného pohlaví. Děti na ní vyobrazené se zmateně ptají, kdo je jejich maminka a kdo tatínek? To vše v době, kdy do sněmovny míří novela zákona, podle které by si homosexuální páry mohly osvojit dítě.

Čtěte také

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaMůže vyrůstání v takových svazcích potomky traumatizovat? Do studia dnešních Dvaceti minut Radiožurnálu přišla členka vládních výborů pro práva dítěte a sexuální menšiny Džamila Stehlíková. Dobrý den.

Džamila STEHLÍKOVÁ, členka vládních výborů pro práva dítěte a sexuální menšinyDobrý den.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaPaní Stehlíková, vy už jste ten obrázek, který jsem zmínila, zkritizovala. Proč se vám nelíbí?

Džamila STEHLÍKOVÁ, členka vládních výborů pro práva dítěte a sexuální menšinyNo, protože tento obrázek je zaměřen proti rodinám, které vychovávají děti a blaho dětí je naším obecným zájmem. Ze života víme, že děti, které vyrůstají v takových stejnopohlavních rodinách, takových je přes tisíc v České republice, většinou netrpí. Jednak netrpí v rodině, výzkumy už prokázaly, že výchova stejnopohlavní dvojicí neznamená nějakou újmu na jejich zdraví duševním, fyzickým nebo větší pravděpodobnost homosexuální orientace, ale netrpí ani v okolí, paradoxně tolerantní Česko přijalo dobře stejnopohlavní páry, i když to byl boj, a ještě lépe přijímá děti. To znamená, páry, kdo vychovávají takto děti, říkají, měli jsme obavy, co u doktora. Vůbec nic. Co vrstevníci, co škola? Naopak. Učitelka a dokonce rodiče ostatních dětí snažili se tomu dítěti pomoct, ale pak zjistili, že není v čem, že je to dítě, je to úplně stejný normální kluk nebo holka a přijali je, aniž by byl nějaký velký rozruch. A teď přišel exprezident a řekl vždyť to není normální, podívejte se, kdo mezi vámi žije. A ublížilo to především těm dětem.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaAle musíme si říct otevřeně, já jsem studovala materiály k tomuto rozhovoru, také jsem prohlížela různé internetové diskuse, to není ojedinělý názor. Ten obrázek pro posluchače, kteří ho neviděli, můžeme popsat, na obrázku se ptá holčička dvou mužů který z vás je moje maminka. Malý chlapec se zase ptá dvou žen, která je můj tatínek. A tu obavu, že si děti nebudou vědět rady, tu sdílí víc lidí přece v Česku, takže to není jenom Václav Klaus.

Džamila STEHLÍKOVÁ, členka vládních výborů pro práva dítěte a sexuální menšinyPochopitelně, protože my jsme ty rodiny nezažili. Většina z nás má nějakýho známýho gaye nebo lesbu, nebo dokonce v rodině má, ale málokdo zažil rodinu, kde gayové nebo lesby vychovávají společně dítě nebo víc dětí a tím pádem pochopitelně máme z toho obavy, jak pobere to dítě.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaAle pobere to? Ví, kdo je maminka, když jsou to dva muži nebo dvě ženy, ví, kdo je tatínek, anebo to není důležité, aby rozlišovalo dítě, kdo je maminka nebo otec?

Džamila STEHLÍKOVÁ, členka vládních výborů pro práva dítěte a sexuální menšinyTo dítě vždycky rozlišuje, to zase nepodceňujme děti, nejsou nějak v těchto rodinách retardovaní. Oni naprosto přirozeně vplují do toho prostředí, protože rodiče si nevybíráme. Stejně mohlo by se ptát dítě, který vychovává maminka, jestli jseš maminka nebo tatínek, je to nesmysl. Děti dobře chápou ten rodinný model, protože nejsou ve vzduchoprázdnu, mají prarodiče, mají širší okolí, ale tu svoji rodinnou situaci vnímají jako samozřejmou s tím, že většinou v těchto rodinách, když vezmeme klasický model, jsou to ženy, častěji jsou to lesby, tak jedna maminka, která to dítě přivedla z heterosexuálního vztahu a to dítě ví, kdo je máme a dokonce ví, kdo je táta. Ten táta nemusí pro něj přestat existovat, ovšem nechce to dítě vychovávat, vzdává se výchovy, tak zůstane to na mamince, a pak přijde do toho vztahu další žena, no, a jak ji bude nazývat, většinou křestním jménem a odborníci to rozlišují jako biologická matka a sociální matka, tam problém vůbec není. Naopak, naopak výzkumy ukázaly, že zejména dospívající daleko lépe přijímají, když maminka do rodiny přivede partnerku než partnera, že dokonce kluci méně jaksi bouří se proti novými tatínkovi v uvozovkách, než proti tý ženě a říká se tomu nevlastní rodič, to přece všichni známe.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaAle řekla jste, že pro ty děti je to velmi samozřejmé, když vyrůstají v takové rodině. Není tady ale kámen úrazu právě v tomhle, že si ponesou do života model matka matka, žena žena, muž muž a že potom budou chtít kopírovat to, co zažily ve své rodině?

Džamila STEHLÍKOVÁ, členka vládních výborů pro práva dítěte a sexuální menšinyNechtějí, nechtějí. Podívejte se, sexuální orientace je tak hluboce biologicky zakotvena, že opravdu žádná výchova ji nepředělá. Podívejte se, kolik gayů a leseb vyrůstá v heterosexuálních tradičních rodinách. Proč nepřebírají ten model táty a mámy? Proč? No, protože příroda je v tom silnější, takže zde obava není a navíc ty modely vidí kolem sebe, protože ještě jednou říkám, je tam širší rodina, jsou tam kamarádi, vrstevníci, který taky mají klasické modely hetesexuálních rodin, takže v podstatě to dítě spíš už před pubertou řeší své vlastní vztahy s vrstevníky a když prostě kluk je na holky, což je jako většina, tak je mu úplně jedno, že ho vychovávají dvě maminky.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaMy se o tom tady bavíme tak trošku v rovině, která není úplně exaktní, ale vy jste řekla, že existují studie, které dokazují, že děti si nenesou trauma, nebo nejsou zmatené, neovlivňuje to následně jejich sexuální orientaci, navázání vztahů a tak dále. Jaké jsou to studie, jsou relevantní?

Džamila STEHLÍKOVÁ, členka vládních výborů pro práva dítěte a sexuální menšinyTy studie relevantní. To jsou především angloamerické /nesrozumitelné/ takzvané studie, kdy to dítě je sledováno 10, 20, 30 let poté, co opustilo rodinu svých stejnopohlavních rodičů, nezaostávají v ničem, jsou úspěšní, většina zakládá heterosexuální rodiny. Procento homosexuálně orientovaných jedinců je naprosto stejný, co v populaci nyní a /nesrozumitelné/.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaJá se ještě vrátím k té studii. Mě by zajímalo, na jakém vzorku třeba byly dělané, v jakých zemích? Jestli se vůbec na to můžeme spolehnout, o to mi jde?

Džamila STEHLÍKOVÁ, členka vládních výborů pro práva dítěte a sexuální menšinyPodívejte se, nejvíc studií udělali, byly, bylo provedeno ve Spojených státech, ty vzorky jsou obrovské, jedná se o tisíce osob, což odpovídá tomu, že Spojený státy tento problém řeší dlouho, protože vznikl problém, jak svěřit dítě do péče homosexuálního rodiče, když pár heterosexuální se rozvedl, tak se zjistilo, že to problém není. V Česku těch studií je méně, poskrovnu, jsou dvě větší studie, ten vzorek je pochopitelně malý a nejsou to kvantitativních, jsou to kvalitativní studie, to znamená, nejsou tam statistiky, ale popisován život dejme tomu 30 rodin a je zřejmé, že dítě tím netrpí, ale tím, jak ta studie pochopitelně byla započata nedávno, to dítě ještě nedosáhlo, já nevím, věku padesátky, kdy lze hodnotit tu celoživotní úspěšnost.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaJaký měl vlastně vztahový život takový člověk? To možná bude možné zhodnotit až s nějakým delším odstupem?

Džamila STEHLÍKOVÁ, členka vládních výborů pro práva dítěte a sexuální menšinyBezesporu, ale já si myslím, že nemusí být studie, která zabývá se tak jistou biologickou determinantou jako sexuální orientace nutně provedena v Česku. Já si myslím, že americké studie a studie v jiných státech Evropy, především Nizozemsko, Švédsko jsou pro Českou republiku relevantní. A pak my nechceme něco povolit nového, my chceme jenom uzákonit stav dětí, který v těchto rodinách vyrůstají, aby byly stejně ...

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaKteří už tady stejně jsou, ty rodiny tady fungují.

Džamila STEHLÍKOVÁ, členka vládních výborů pro práva dítěte a sexuální menšinyAno, aby nebyly v právním vakuum, aby, když je registrovaný pár a biologické matce se něco stane, aby ta sociální matka, s kterou vyrůstá třeba, já nevím, od narození, i tyto rodiny jsou, aby mohla se o něj starat a aby to dítě nešlo, dejme tomu, neputovalo do dětského domova nebo k rodinným příslušníkům vzdálenějším, aby vlastně neutrpělo trauma dvojí, že jednak přijde o matku, nedej bůh, a pak ještě přijde o to prostředí a o tu další milující osobu.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaJosef Šuma na našich facebookových stránkách, ve Španělsku se prý kdysi dělal průzkum, podle kterého je trestná činnost dětí z homosexuálních rodin, tedy u párů stejného pohlaví, vyšší, než u těch dětí, které vyrůstají v normálních rodinách, tedy heterosexuálních svazcích.

Džamila STEHLÍKOVÁ, členka vládních výborů pro práva dítěte a sexuální menšinyJá tu studii neznám, ale určitě vím, že trestní činnost je daleko vyšší u dětí, co vyrůstají v dětských domovech. Ta procenta jsou obrovská a bohužel často dívky volí cestu prostituce, kluci často opakovaně bohužel páchají kriminální činnost, nejsou schopny uchytit se v tomto světě. Naopak, když dítě vyrůstá v rodinném prostředí, a to už je jedno, jestli je heterosexuální, homosexuální, ...

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaNehraje to roli?

Džamila STEHLÍKOVÁ, členka vládních výborů pro práva dítěte a sexuální menšinyMá to pozitivní vliv na tu jejich trestnou činnost. Ty děti se vyrovnávají se vrstevníkům vyrůstajícím v tradičních rodinách.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaPosloucháte Dvacet minut Radiožurnálu se členkou vládních výborů pro práva dítěte a sexuální menšiny Džamilou Stehlíkovou. Zmínili jsme zákon, novela zákona, která by měla uzákonit adopce dětí nebo osvojení dětí homosexuálními páry, ta je teď ve sněmovně. Vy jste to načala, ale řekněte mi, bylo by to podle té novely tak, že si homosexuální páry mohou adoptovat jakékoliv dítě, které nemá rodiče?

Džamila STEHLÍKOVÁ, členka vládních výborů pro práva dítěte a sexuální menšinyNikoliv, nikoliv. V současné době páry nebo společná adopce je umožněná pouze heterosexuálním dvojicím a v podstatě tady jde o to, že individuální adopce je umožněna komukoliv na sexuální orientaci. Ovšem, když ten člověk je v registrovaném partnerství, tak není mu to umožněno ta individuální adopce, což je vnímáno jako porušování lidských práv a diskriminace, takže co přinese ta novela zákona? Ta přinese jenom to, že když pár v registrovaném partnerství vychovává společně dítě, přitom zákon o registrovaném partnerství ukládá tomu druhému partnerovi stejnou zodpovědnost za výchovu tohoto dítěte, tak může být ten sociální rodič, ten nevlastní rodič usilovat o adopci dítěte svého partnera registrovaného, které stejně společně vychovávají, takže to dítě bude víc právně ochráněno.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaA teď, když tedy spolu žijí a takové rodiny, řekla jste, že jich je tady asi tisíc v Česku, a jeden z partnerů, tedy ten biologický rodič by nějakým způsobem odešel od toho dítěte nebo zemřel, tak co s tím dítětem potom bude? Půjde do ústavu?

Džamila STEHLÍKOVÁ, členka vládních výborů pro práva dítěte a sexuální menšinyRozhodne soud a bohužel nemáme statistiky o tom, jak v těch případech rozhoduje soud, ale musíme uznat, že když by ty rodiče stejnopohlavní jeho nebyli sezdaní, nebyli by v registrovaném partnerství, tak individuální adopce je povolená, to je to absurdní, že když prostě přijde gay nebo lesba sám a řekne chci osvojit to dítě, není mu bráněno ten konkurz, nedostane to automaticky, ale když přijde já mám dobrý zázemí, ještě mám tady registrovaného partnera nebo partnerku, tak už tu šanci nemá, přičemž, když by chtěli dítě vychovávat jako pěstouni do pěstounský péči, bez problémů registrovaným partnerům děti dají a víme, že v roce 2011 MPSV přidělilo, ministerstvo práce a sociálních věcí těžce postižené dítě gay páru, který je v registrovaném partnerství, a vychovávají ho prostě velmi zdárně.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaPíše posluchač Vítězslav Oskar Vojtěchovský na našich facebookových stránkách, jakékoliv upřednostňování menšin nad většinou není dobré. Sám jsem z této menšiny. Musím říct, že společnost akceptuje jinou sexuální orientaci, je zcela postačující, není potřeba vyzdvihovat do nebe, už vůbec není potřeba povolit adopce takovým párům. Homosexuál neznamená sterilní, píše posluchač Vojtěchovský. Jestli chce dítě homosexuál dítě, může mít své, pokud bude chtít, a tedy podle něj není nutné nějak něco zvlášť uzákoňovat. Co byste mu odpověděla?

Džamila STEHLÍKOVÁ, členka vládních výborů pro práva dítěte a sexuální menšinyNám jde o ty děti, co už bydlí, už žijí a vychovávaný registrovanými partnery, protože to dítě už je na světě, ale není upraven vztah k tomu druhému rodiči. Takže pochopitelně je to krůček dopředu, když bude i ten druhý vychovávající rodič mít stejná práva, povinnosti a závazky k tomu dítěti. Co se týče tady obavy toho posluchače o to, že to téma nějak se rozviřuje. Já znám pár gayů, co říkají, že jim to vadí ta debata, to ubližuje.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaProč jim to vadí?

Džamila STEHLÍKOVÁ, členka vládních výborů pro práva dítěte a sexuální menšinyNo, protože oni už v tom věku nechtějí vychovávají dítě a teď vyloženě znovu, když jsou pilně akceptovány okolím, přichází další téma, kde ta veřejnost pohlíží na gaye a lesbinskou menšinu, že ty pořád něco chtějí, teď přišli zase s dětmi a vyloženě to může se zdát pro někoho, kdo k tý menšině patří, takový méně příjemné, ale nemohou být sobečtí, musí myslet na především lesbický matky, který ty děti vychovávají a taky chtějí i ty rodiny plánovat. Co budeme povídat, spoustu lesbických žen vychovávají děti, který se narodily po umělém oplodnění.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaDalší obava jednoho z posluchačů, že by byly homosexuální páry při adopcích upřednostňovány postupně před těmi heterosexuálními, že beztak jsou podmínky pro adopce v Česku podle tohoto posluchače velmi přísné, takže nejdřív by se měl stát zaměřit na to, jak líp umožnit adoptovat děti těm heterosexuálním rodinám .

Džamila STEHLÍKOVÁ, členka vládních výborů pro práva dítěte a sexuální menšinyBezesporu. Vůbec ty podmínky pro adopci nejsou nastaveny dobře a zbytečně mnoho dětí máme v ústavech a tady ani nedojde k tomu, aby stejnopohlavním párům bylo něco umožněno. Nadále zůstane nemožné pro takový páry společná adopce, to znamená dvěma muži nebo dvěma ženami, jde jenom o to, když už to dítě vychovávají, aby ty povinnosti toho druhého vychovatele byly zakotveny v zákoně, aby to dítě nezůstalo v právním vakuu, kdyby se něco stalo s tím biologickým rodičem.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaAle slyšela jsem a určitě vy taky, že se dějou, dějí i takové věci, že se domluví ženy lesby nebo gayové s někým jiným a to jim to dítě prostě odnosí a potom je možné, nebo by bylo možné adoptovat takové dítě. V tuto chvíli možná už by obavy o tradiční rodinu mohly být víc na místě?

Džamila STEHLÍKOVÁ, členka vládních výborů pro práva dítěte a sexuální menšinyPodívejte se, u nás to možný není, ale v zahraničí určitě gay pár, který jako finančně zámožný může vlastně objednat v uvozovkách tu adoptivní matku, která jim donosí to dítě, já nevím, ve Spojených státech nebo v jiných zemích, i v Evropě je to možný, to je ale záležitost ojedinělá a nikomu nemůžete zakázat někam odcestovat a vrátit se s tím dítětem. Ovšem to dítě bude mít právní problémy, protože ho nenapíšou na matrice jako dítě dvou otců a už jsou ty problémy, jak ho zapsat právně. Co se týče těch žen, ta praxe je stará velmi dávno a pochopitelně ta žena potom rodičovství touží, po tom mateřství a vždycky tu cestu najde, akorát někdy je to takový tak trošku ponižující, protože to není právně upraveno.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaA mělo by být podle vás?

Džamila STEHLÍKOVÁ, členka vládních výborů pro práva dítěte a sexuální menšinyPochopitelně, když žena chce mít dítě, musí prokázat, že má mužskýho partnera, ať už sezdanýho, jsou sezdaný nebo ne. A teď to bývá tak, že ona přijde a přivede kamaráda, který hlásí, že je ten partnera a pak ta žena oplodněná buď spermatem toho kamaráda nebo nejčastěji anonymního dárce a on tam figuruje jenom jako ten doprovod, ale tam jsou taky právní problémy. Proč někdo musí lhát? Je to přání každý ženy mít dítě tak přirozené, že v podstatě to, že u toho obchází zákon, vyvolává zbytečný stres. Ty rodiny i tak jsou v tom stresu, ještě teď přidal se i pan exprezident a když ta právní nejistota, tak jako necítí se tak úplně suverénní, jak by měli, když vychovávají dítě a potřebují pomoc a oporu ve společnosti.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaHostem dnešních Dvaceti minut Radiožurnálu je členka vládních výborů pro práva dítěte a sexuální menšiny Džamila Stehlíková. Objevují se obavy o osud tradiční rodiny, já už jsem citovala některé z nich, například ale i někteří poslanci se dívají dost skepticky na novelu zákona, která by umožnila adopce, o kterých se tady bavíme. Poslanec za ODS Boris Šťastný říká: "Jediný, kdo má právo na výchovu dítěte, je muž a žena, protože jen samec a samice dokážou v říši savců zplodit potomka." Tento výrok, jak byste na něj reagovala?

Džamila STEHLÍKOVÁ, členka vládních výborů pro práva dítěte a sexuální menšinyNo, jako my nejsme zvířata. Sice patříme k savcům, ale žijeme velice v komplikované složité společnosti a ten zákon by měl odpovídat potřebám lidí. A když tady máte ty děti a máte ty rodiny, tak ..., a mají určitý potřeby, tak ten zákon musí to zohlednit, ten zákon se píše ne pro ty zákonodárce, ale pro lidi. Když neslouží lidem, tak je nepotřebný. Rodičovství není právo. Neexistuje právo na to dítě, ale když to dítě se už narodí, tak v podstatě stát by měl udělat naprosto všechno, aby to dítě netrpělo a aby žádný dítě nebylo diskriminováno, ať už narodilo se v kterýkoliv rodině, třeba u nás děti nelegálních migrantů jsou chráněny, nikdo nesmí udat, že navštívily lékaře nebo chodí do školy, protože je to dítě a my nekoukáme na to, jaký má rodiče.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaAle teď se bavíme spíš o tom, že do budoucna, pokud by ten zákon začal platit, by se netýkal jen těch lidí, kteří už to dítě mají, těch homosexuálních párů, ale do budoucna by to jaksi otevíralo cestu i těm, kteří ho chtějí mít i třeba cestami, které jsou zatím alespoň zrovna legální a možná tady je ta obava o tu tradiční rodinu a o to, jak to dítě se narodí, docela na místě, nebo nemyslíte?

Džamila STEHLÍKOVÁ, členka vládních výborů pro práva dítěte a sexuální menšinyUrčitě, ale tradiční rodina je v krizi nikoliv kvůli gayům či lesbám, nikoliv, to prostě na speciální rozhovor. Ale to, že sice tato novela neumožní nic, než adopci dítěte registrovaného partnera tím druhým partnerem či partnerkou, nicméně evidentně, že pokud projde, určitě gayové a lesby přijdou s dalšími požadavky, že chtějí legálně podle zákona mít právo na adopci dejme tomu jiných dětí ...

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaI jiných dětí. A vy byste byla pro?

Džamila STEHLÍKOVÁ, členka vládních výborů pro práva dítěte a sexuální menšiny... společné. Pochopitelně, já bych byla pro, protože jednak je to normou ve většině státech USA a v mnoha evropských státech, a pak, já si myslím, že podívejte se na dětský domovy, jsou přeplněné. V Rakousku před 10 lety prohlásili pojďte, pomozte. Vy se topíte v penězích, gay páry, oba manažeři, jezdíte po světě a tady trpí rakouský děti v ústavech. Vyslyšeli, přišli a v podstatě vyprázdnili ty ústavy a brali děti, o který už v uvozovkách nebyl zájem. My máme polovinu dětí takzvaných neumistitelných, děti etnických menšin. Teďka ten gay pár, jak má v pěstounský péči dítě, má kombinovaný postižení, takže v podstatě já si myslím, že musíme myslet na ty děti, ty budou daleko šťastnější, když budou vyrůstat v prostředí dvou milujících ...

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaNež v ústavu myslíte?

Džamila STEHLÍKOVÁ, členka vládních výborů pro práva dítěte a sexuální menšinyNež v ústavu.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaPozvání do Dvaceti minut Radiožurnálu přijala Džamila Stehlíková, členka výrobu pro práva dítěte a sexuální menšiny, díky. Na shledanou.

Džamila STEHLÍKOVÁ, členka vládních výborů pro práva dítěte a sexuální menšinyNa shledanou.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaPěkný večer přeje Veronika Sedláčková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je společnost NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou. Zvukové záznamy zpravodajských a publicistických pořadů Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu.

autor: ves
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.