Doteky víry - 10. 2.

Publikace Ohrožené kostelyV západních Čechách - zejména v pohraničí - patří k nejohroženějším památkám kostely, protože jejich chátrání postupuje rychleji než opravy omezované nedostatkem peněz. I proto Biskupství plzeňské založilo Nadační fond Dominanty, který se snaží získat pro záchranu církevních staveb širší veřejnost. Pomoci v tom má i nová publikace. S jedním ze dvou autorů - a to plzeňským architektem Janem Soukupem - v ní listuje Ondřej Vaculík.Ohrožené kostely - to je název publikace autorů Luďka Krčmáře a Jana Soukupa, která na působivých fotografiích s popisy stavu a historie představuje 122 kostelů Plzeňské diecéze. Jde o stavby velice zubožené, někdy i napůl zřícené. Zdálo by se, že za pomalu dvacet let po převratu se stav našich církevních památek podstatně mění k lepšímu. Ale z vaší publikace, pane architekte Soukupe, vyplývá, že k ničení kostelů dochází dál:"Myslel jsem si ke konci režimu, že ten vztah ke kostelům a k památkám se změní. Bohužel musím říct, že se v podstatě prohloubil. Rád bych přivedl všechny lidi a zejména obyvatele těch míst, kde se ty kostely nacházejí, aby k těm stavbám obrátili pozornost a aby přestali věřit tomu, že je někdo opraví za ně. Nikdo takový nebude. To jsou naše stavby, nikdo za nás ten vztah neodpracuje."To, co tvoří ten komplet, jsou ohrožené kostely, v mnohých případech jsou to ruiny kostelů v Plzeňské diecézi. V úvodu si člověk může přečíst, že jich je 122 a to je strašlivé množství. "122 je v podstatě něco méně než čtvrtina všech kostelů v Plzeňské diecézi. To je skutečně obrovské číslo. Jejich zničením bychom byli opravdu hodně ochuzeni. Ta kniha navazuje na knížku, kterou jsme s kolegy Krčmářem a Procházkou dělali před třemi roky, a ta byla o zničených kostelech. Týkala se 64 kostelů, které byly srovnány se zemí. A tato knížka na tu předchozí navazuje. Ukazuje, že je tu dalších 122 kostelů, které mohou následovat osud těch zničených. To už by byl problém nejen památkářský, nebo problém, že se zničí nějaká výtvarná díla, ale to už zasahuje do podstaty krajiny, do podstaty našich měst a vesnic."Kde jste zvolili hranici těch kostelů, které ještě považujete za ohrožené kostely a v této publikaci jsou? "Ta hranice je pochopitelně nejasná. Jsou tam kostely, které se třeba už opravují, ale myslím si, že ohroženy jsou všechny, které nemají jasnou budoucnost. Když opravím na kostele jenom střechu, tak samozřejmě mu prodloužím život, ale já ho musím nadat tím životem. Tady jsou kostely, které nemají jasnou budoucnost."Publikace Ohrožené kostely má posloužit jako dar obcím a dalším možným partnerům, které tím Biskupství plzeňské oslovuje a vyzývá ke spolupráci. V omezeném množství je publikace k dostání také v Plzni v Karmelitánském knihkupectví ve Františkánské ulici.

Postní dobaPopeleční středou vstoupili tento týden křesťané západní církve do období postu, kdy se připravují na největší svátky - Velikonoce. Pravoslavným křesťanům začne půst až v pondělí 10. března, neboť Velikonoce letos oslaví o měsíc později než katolíci a protestanti. Důvodem je pravidlo nicejského sněmu ze 4. století, podle kterého se Kristovo vzkříšení smí slavit až po židovském svátku Pesach. Ten se letos časově překrývá s Velikonocemi západní církve. Západní církev toto pravidlo nicejského koncilu od 17. století nedodržuje.Ve všech náboženských systémech najdeme období, kdy se má člověk oddálit od věcí vnějšího světa, usebrat se a obracet k Bohu. Ta se střídají s obdobími slavení, radosti, někdy až nevázanosti. Naši předkové měli pro toto střídání velký smysl, a je škoda, že my ho objevujeme jen jako folklór. Krásně to vidíme právě na masopustu, který vystřídal Vánoce, pak následuje doba postní a Velikonoce. Dnešní člověk si půst spojuje téměř výhradně s omezováním jídla. Jak ale potvrzuje teoložka Ivana Noble, pro přípravu na největší křesťanské svátky by to bylo málo."Odpírání si věcí v postní době je pouze jedna strana postu. Kdybychom se podívali na postní tradici tak, jak je zobrazována třeba ve Starém zákoně, tak bychom se dostali blíž k proměně, k tomu že by to měla být doba, kdy člověk rozvazuje svá jha, jak by řekl starý biblický jazyk, měla by to být doba, kdy si klade otázky nad svým životem. Zkoumá vztahy k druhým lidem, hledá, jestli v nich nepanuje nějaká nespravedlnost, jestli ty vztahy jsou pokojné. A myslím si, že to je takový základní klíč v postní době. Z tohoto úhlu pohledu pak odříkání si buď alkoholu, masa nebo sladkostí, může dávat hlubší smysl. Ale nemělo by to být vyjádřením toho, že to je doba, kdy na sebe budeme chvilku zlí, abychom pak na sebe mohli být hodní, protože to by se člověk točil stále pouze kolem svého vlastního obrazu. A vztah k Bohu a k druhým lidem by se mu do schématu vůbec nemusel vejít."Na popeleční středu katolický kněz udílí věřícím tzv. popelec. Požehnaným popelem kreslí na čelo každého člověka znamení kříže a vyzývá k obrácení. To mimo jiné také znamená, aby dal člověk v sobě prostor skutečnému vztahu s Bohem.Ivana Noble: "Často máme představy o druhých lidech, sami o sobě, ale i představu o Bohu, o tom, jak Bůh působí ve světě, v našem životě. Postní doba by pro nás mohla být příležitostí, kdy trochu odstoupíme stranou, a kdy dovolíme druhým lidem, aby byly sami sebou, kdy dovolíme Bohu aby byl jiný, než jej obvykle známe a kdy dovolíme i sami sobě, abychom mohli spočinout, abychom mohli naslouchat, spíš než věci dělat nebo násilím nutit do té podoby, kterou jsme jim předem dali. Představa Boha není před tímto násilím uchráněná.
Dávání prostoru je takové ústřední téma osvobozování, osvobozování vztahů, a to není vždycky něco, co můžeme dělat aktivně. Tato cesta ke svobodě zahrnuje taky to, že někdy necháme věci být, že je necháme spočinout, že je necháme promlouvat a vezmeme na sebe tu pasivnější roli naslouchání.
Tato doba nechání věcí být je také dobou přípravy na Velikonoce, protože někdy, když necháme vztahy a věci být, tak mohou sestoupit do větší hloubky a v té hloubce pak můžeme znovu zakusit, co může znamenat Kristova smrt a Kristovo vzkříšení v našich životech i v našich vztazích.

Národní týden manželstvíO Národním týdnu manželství - rozhovor s Janem Frolíkem.Kdyby se Vás někdo zeptal, co je to Národní týden manželství, jak byste mu odpověděl? Národní týden manželství je občanská iniciativa, která chce aspoň jednou za rok v týdnu, kdy je svátek sv. Valentýna, letos je to od 11. do 17. února, připomenout, že dobré manželství není samozřejmost, že je potřeba o ně pečovat. Nejde o nějaké centrální organizování akcí. Jde o to dát impuls, postrčit lidi a pak už záleží na každém, co s tím udělá. Někdo zorganizuje seminář pro manželské páry, jinde si připomenou důležitost manželství obnovením manželských slibů, knihkupec bude prodávat se slevou knihy o manželství, vydavatel časopisu věnuje únorové číslo tématice manželství a někdo třeba jenom nečekaně přinese své ženě kytku.Jak vlastně vznikla tradice Národního týdne manželství? Koho tahle věc napadla? Myslím, že to napadlo současného koordinátora Národního týdne manželství (dále jen NTM) v ČR Petra Činčalu. Ten věděl, že se taková akce už léta pořádá ve Velké Británii, pozval pár lidí, kterým na manželství záleží, a pozval zakladatele NTM z Velké Británie Richarda Kana, aby nám řekl, jak to dělá. Tak vzniknul v roce 2006 přípravný výbor a vloni se uskutečnil první NTM v ČR. Takže si nejsme jisti, jestli už můžeme mluvit o tradici, když je to příští týden teprve podruhé.Čerpali jste nějakou inspiraci v zahraničí? Nakolik je to tradice reagující na česká specifika? Inspirací z Velké Británie to vlastně všechno začalo, bez tohoto vzoru bychom asi byli dost bezradní. Nemyslím, že děláme něco specificky českého, ve Velké Británii asi konkrétní akce častěji než u nás organizují místní sbory církve. Ale srovnávám nesrovnatelné. U nás je druhý ročník a ve Velké Británii jedenáctý.V přípravném výboru Národního týdne manželství se spojilo mnoho organizací. Jak jste je získali pro tuto myšlenku? Co je spojuje? V přípravném výboru, jehož pracovní jádro čítá podle okolností 5-10 lidí, jsme se skutečně sešli snad každý z jiné denominace nebo necírkevní organizace. Je to vskutku ekumenická spolupráce, ke které jsme nemuseli nikoho přemlouvat. Prostě všichni viděli, s jakými problémy se manželství v ČR potýkají, a všichni s tím chtějí něco udělat.Jaké je hlavní poselství celé akce? Cílem NTM je posílit vztahy v manželství a zvýraznit potřebu zabývat se otázkou vztahových dovedností jako předpokladů dobrého manželství, motivovat laickou a odbornou veřejnost, média i veřejně známé osobnosti, aby alespoň jednou za rok podpořili důležitost manželství, propagovat programy i iniciativy zaměřené na rozvoj manželských vztahů v České republice.
To hlavní, co chceme připomínat, je že dobré manželství není samozřejmost, že o ně musíme pečovat, starat se jeden o druhého. Motto letošního roku je ,Manželství - láska v dobrém i zlém'. Když slyšíme toto heslo letošního Národního týdne manželství, vybaví se nám další dvě slovní vazby, které zpravidla za tím následují v manželském slibu a které to 'v dobrém i zlém' jaksi konkretizují: 'v bohatství i v chudobě', 've zdraví i v nemoci'. Zejména ty poslední dvě jsou nejčastěji vykládány s důrazem na tu horší alternativu. Musíme spolu držet, mít se rádi, podporovat jeden druhého, hlavně když jsme chudí, nemocní, když je nám zle. To je jistě důležité, ale mlčky se to mnohdy vnímá tak, že když jsme zdraví a bohatí, je to dobré, všechno se daří a našemu manželství se nemůže nic stát. Omyl! Dobré období, kdy jsme zdraví, bohatí a všechno se nám daří, je často pro manželství daleko nebezpečnější. Narostou nám křídla, myslíme si, že si můžeme dovolit cokoliv. Člověk si řekne: 'Vždyť jednou není vždycky, manželka se to nedoví a já si jenom trochu užiju, přece na to mám, a pak se zase vrátím.' Velmi často se nevrátí, protože se už vrátit nechce nebo chce, ale už nemá kam. Rozhlédněte se kolem sebe. Jsou snad milostné aféry, nevěry, nemanželské děti, rozvody doménou lidí, kterým se nedaří?Pojďme konkrétně k příštímu týdnu. Kromě toho, že bude ve čtvrtek Valentýn, uskuteční se i celá řada vašich akcí. Můžete alespoň některé zmínit? Rád, ale předem se omlouvám těm, na které zapomenu. Tak např. Centrum pro rodinu Hodonín pořádá setkání na téma Vzpomínka na náš první den - manželský slib (vzpomínají dva manželské páry) a dále výtvarnou a literární soutěž pro děti na téma Manželství mých rodičů. Klub Rampa ve Vyškově (Apoštolská církev) připravil celotýdenní program, ve kterém je koncert Manželství a my, přednáška Láska v dobrém a zlém, beseda Manželství v dnešním světě, beseda v klubu maminek na téma Výchova dětí, přednáška Manželství na zkoušku a ukázková lekce kurzu Manželské večery. V Přerově, Plzni a Praze je ohlášen celý kurz Manželské večery. V Plzni bude kromě toho proběhne slavnost všech zamilovaných s poděkováním Dárci a původci lásky. V Praze bude dále beseda 'Dokonalá manželka? Aneb obrázek mé rodiny' v rodinném klubu Rybička na Spořilově a také a seminář pro manželské páry 'Komunikace a role v manželství' na Smíchově. V Chebu uspořádá Bratrská jednota baptistů přednášku Řešení konfliktů v manželství. V Hradci Králové pořádá komunitní centrum B Plus přednášku 'Dobré rady, jak rozbít manželství' a Family Fest sérii přednášek ,Jak peníze ovlivňují rodinu'. Centrum pro rodinu Turnov uspořádá manželskou večeři s výstavou svatebních fotografií a oznámení. Mateřské centrum České Budějovice pořádá výstavu svatebních fotoalb. V Ostravě se můžou těšit na pásmo hudby a poezie k zakončení NTM v hudebním klubu Templ ve Stodolní ulici. Mateřské centrum Jablíčko v Jablonci nad Nisou uspořádá besedu s manželským poradcem pro maminky, literární soutěž 'Manželství v dobrém i zlém', besedu s nejdéle sezdaným manželským párem ve městě a maškarní ples pro celou rodinu.Nejvíce toho, zdá se, mají v Olomouci a v Liberci... V Olomouci uspořádá Sdružení salesiánských spolupracovníků výlet pro rodiny s dětmi. Kancelář poslance Tomáše Kvapila a Mladí křesťanští demokraté pořádají přednášku 'Manželská láska z perspektivy biologie a teologie' a Mladí křesťanští demokraté s místní Charitou připravují povídání o rodině a manželství a promítání filmu Svátost manželství.
V Liberci pořádá Mateřské centrum Krteček Liberec už 2. ročník výtvarné soutěže pro děti 'Mám rád(a)...' Centrum Generace Liberec uspořádá lampiónový průvod městem, zakončený představením pohádky Perníková chaloupka, a seminář pro posílení partnerských vztahů 'Umění pohádat se aneb Jak zdravě zvládat konflikty'.Kdybychom rozdělili Česko na Prahu a zbytek světa, nakolik tradice týdne manželství zakořeňuje v hlavním městě a nakolik na venkově? Z těch příkladů, které jsem zmínil, vidíme, že zastoupení mimopražských (netroufám si užít slova venkov, abych se pak nemusel omlouvat třeba kamarádům z Liberce nebo Plzně) vůbec nezaostává, rozložení zhruba odpovídá počtu obyvatel.Kdo se angažuje na straně organizátorů různých drobných akcí? Předpokládám, že to jsou křesťané, ale zřejmě ne jenom oni... Křesťané jsou tam hodně zastoupeni, ale jsou tam i mateřská centra, Mladí křesťanští demokraté, Rodinné kluby, občanská sdružení, komunitní centra apod., která nejsou bezprostředně vázána na církve.Co vy osobně považujete za nejdůležitější? Co byste posluchačům nejvíc doporučili? Pro mne osobně je nejdůležitější upozornit na důležitost rozvíjení vztahových dovedností v manželství. Aby manželé uměli komunikovat, řešit konflikty, odpouštět si, sdělovat si nejvhodnějším způsobem, že se mají rádi, atd. A aby to zdokonalovali trvale. K tomu jim může pomoci např. kurz Manželské večery.Pro tradici, o které hovoříme, se vám podařilo získat podporu vlády, konkrétně ministra práce a sociálních věcí Petra Nečase. Myslíte si, že vláda dělá dost pro podporu manželství? Nebo by mohla dělat víc? Samozřejmě vždycky jde dělat víc, ale myslím, že pan ministr Nečas, kterého se problematika rodiny hlavně týká, dělá, co může. Odcitoval bych jenom několik vět z hezkého dopisu, který nám napsal:'Fungující rodina založená na manželství se ve světě představovaném nám dnes médii stává podobně nedostatkovým zbožím, jako slušnost ve sféře politiky. (...) Podporu manželství považuji za jednu z priorit mé politiky na ministerstvu práce a sociálních věcí, kterou hodlám zohledňovat ve všech krocích v reformě rodinné politiky. Bez iniciativy ze strany občanské společnosti je taková snaha ale zbytečná. Ostatně stát není od toho, aby definoval správný způsob života. Proto jsem rád, že v českých luzích a hájích vznikla tak potěšující iniciativa, jakou je Národní týden manželství. Upřímně ji podporuji a doufám, že se její cíl - trvalou společenskou reflexi významu manželství pro lidské bytí - podaří postupně naplnit.'Jak vypadají zákony v Česku? Občas zaznívají stížnosti, že vlastně klasickou formu rodiny znevýhodňují. Nejsem právník, ale jak tomu rozumím, tak klasickou rodinu nejvíce znevýhodňuje to, že u ní se dodržování zákonů snáze kontroluje než u konkubinátu, kde tatínek třeba žije s přítelkyní a dítětem, ale v občance má jiné bydliště a když má přijít kontrola, tak zmizí a z matky je rázem samoživitelka s nárokem na výhody. A tyto výhody jsou často důvodem, proč páry do manželství nevstupují.Jak vypadají statistiky? Příliš se nemluví o procentuálním zastoupení těch, kdo žijí v klasickém manželství. Spíš je bulvár plný statistik o tom, kolik partnerů průměrný Čech nebo průměrná Češka za život vystřídá. Máte nějaké "opačné" statistiky? Je mi líto, ale nemám opačné statistiky. Mohu pouze zopakovat, že:* V současnosti se u nás rodí více než 30 % dětí mimo manželství.
* Každé druhé manželství končí rozvodem.
* 47 % párů uvádí jako důvod rozvodu rozdílnost povah.
* Rozvody, kterých je každý rok více než 33 000, přijde ročně o jednoho z rodičů přes 20 000 dětí, které tak samy získávají negativní zkušenost s manželstvím.
* Průměrná délka trvání manželství v ČR je 13 let.
* Zhruba 70 % rozvádějících se párů má děti.
Dochází k výraznému nárůstu soužití nesezdaných párů jako alternativy manželství, přičemž četnost rozpadu těchto vztahů je mnohem vyšší než u manželství se všemi negativními dopady na děti těchto párů.Je situace v Česku dramaticky jiná v porovnání s Evropou nebo se západním světem? Situace v Evropě není všude stejná. Velmi zhruba se dá říct, že se zhoršuje od jihu k severu. My jsme sice někde uprostřed, ale situace u nás je horší než průměr. Např. počet dětí narozených mimo manželství je nejmenší na Kypru (méně než 5 %) a nejvyšší ve Švédsku (přes 50 %). U nás je to něco přes 30 %.Jaké výhody má podle vás klasický model rodiny? Připomeňme si nejdříve, co rozumíme klasickou rodinou: je to muž a žena, kteří jsou manželé a obvykle mají nebo chtějí mít děti; přitom za rodinu považuji i manžele, trvale pečující o dítě, které není jejich potomkem.
Takový model má řadu předností, např.:
* manželé se chovají odpovědněji, protože uzavřeli závazek, který může být zrušen pouze rozhodnutím nějaké oficiální autority (soudu, církve); znám několik manželských párů, které překonaly manželskou krizi a říkají: kdybychom nebyli oddáni, byli bychom se určitě rozešli, ale ten závazek (uzavřený před Bohem, dodávají někteří z nich) nám zabránil v ukvapených činech. A jsme rádi, že tomu tak bylo;
* děti, vyrůstající v rodině, mají ve svých rodičích přirozený vzor; tato motivace působí i obráceně, protože jenom velmi otupělí rodiče se nesnaží chovat tak, aby vzorem pro své děti skutečně byli;
* příznivý vliv na duševní zdraví: život v harmonické rodině přináší méně stresů způsobených hádkami, obavami o budoucnost apod.
* příznivý vliv na fyzické zdraví: pravidelný sexuální život s jedním partnerem, je mj. prevencí před pohlavními chorobami
* některé zahraniční prameny uvádějí, že je statisticky doloženo, že lidé žijící v manželství jsou šťastnější, zdravější, žijí déle, lépe pracují, více vydělávají a více naspoří. Zakladatel NTM ve Velké Británii Richard Kane přijal pozvání na tiskovou konferenci k zahájení našeho NTM a slíbil, že tam na toto téma promluví.Z historie je evidentní, že model rodiny se měnil a mění podle jednotlivých kultur, podle ekonomických a třebas i demografických podmínek. Nemyslíte si, že žijeme v době, kdy je postupně klasický model nahrazován něčím novým? Ano, v takové době žijeme. Podle mého je to jeden z důsledků odklonu společnosti od biblických hodnot. Klasický model rodiny, založený na manželství, je nahrazován modelem založeným na konkubinátu nebo dokonce programově neúplnou rodinou. To se nutně musí negativně projevit na budoucí generaci. Důsledky jsou těžko předvídatelné, ale např. psycholog Jeroným Klimeš očekává, že budoucí generace přirozeným výběrem přijde na to, že zodpovědné partnerské vztahy přinášejí lepší výsledky a vrátí se k nim. Co s tím můžeme dělat? Každý, komu záleží na zachování klasického modelu rodiny, může žít tak, aby jeho manželství, jeho rodina, byly vzorem, na kterém je vidět, že klasická rodina je ta nejlepší volba. To je velká výzva, kterou můžeme poslechnout teď hned a vůbec nemusíme čekat na změnu zákonů, vytvoření lepších podmínek apod. Začněme zametením před vlastním prahem.Přežije podle vás klasická rodina 21. století? Netroufám si spekulovat, jestli lidstvo přežije 21. století, ale pokud ano, tak věřím, že klasická rodina 21. století přežije, protože křesťanství přežije 21. století. V dnešní Evropě tomu mnohdy nic nenasvědčuje, ale Evropa už dávno není vzorem pro zbytek světa. Podívejte se na úžasný rozmach křesťanství třeba v Jižní Americe nebo v Africe. Stačí otevřít např. webové stránky evangelisty Reinharda Bonnkeho www.cfan.org.