Dominik Duka: Ohlédnutí za setkáním katolické mládeže v Madridu

Před několika dny jsem se vrátil z Madridu, kde se konalo celosvětové setkání katolické mládeže. Všiml jsem si, že i v naší zemi řada médií o této události referovala, zvláště v souvislosti s návštěvou papeže ve Španělsku. Jak známo, média prahnou po střetech, to jsou pro ně ty pravé a nosné zprávy. Měl jsem možnost sledovat řadu velkých evropských a světových deníků a jen jsem se divil, jak o všem referují. A tak možná zpravodajství o demonstraci v souvislosti se setkáním mládeže ve Španělsku překrylo to dobré a ušlechtilé, co celou akci provázelo. Docela by mne zajímalo, jestli i u nás proběhla médii zpráva, že hrubý zisk byl kolem 150 miliónů eur a po odečtení státních nákladů na policii, zdravotníky či pořádkovou službu šlo do prázdné státní pokladny 54 miliónů eur čistého zisku. Nechci, nemohu a ani neumím suplovat média, přesto mi dovolte, abych vám přinesl své zážitky a dojmy.

Především se musím přiznat, že jsem mezi ostatními biskupy a arcibiskupy, kterých bylo kolem osmi stovek, měl jednu velkou výhodu: chodil jsem po Madridu v dominikánském bílém lehkém hábitu, zatímco moji kolegové měli navlečené černé kleriky. Vše bylo skvěle zorganizované, jezdili jsme metrem na slevené jízdenky, chodili na jídlo do madridských restaurací, o všechny bez rozdílu bylo dobře postaráno. Tato organizační schopnost Španělů mne velice mile překvapila.

Z České republiky přijelo 3,5 tisíce mladých lidí, a tak jsme se spolu se Slováky dostali na pěkné 10. místo, pokud jde o počet účastníků z té které země. První místa ze 192 zemí zaujali se stotisícovou účastí Španělé, Italové, Portugalci, Francouzi a další. Velké mše se skutečně účastnily dva milióny lidí, z toho mladých 1,2 miliónu. Musím však uvést, že za mladého tam počítali toho, kdo se věkem nachází mezi 16 a 24 lety. V každém případě to bylo největší setkání mládeže v Evropě a to vše v neuvěřitelné kázni, radosti a přátelství. Na rozdíl od minulých celosvětových setkání, kdy bylo více zábavných programů, tentokrát byl kladen důraz na studijní program a diskuse. Možná to bylo i tím, že většinu této mládeže tvořili vysokoškoláci.

Nedá mi, abych na pozadí této zkušenosti nepromluvil o naší mládeži, našich školácích, kteří prvního září začínají běžný školní rok. Často se úroveň vzdělání, mravní hodnoty či pracovitost našich mladých stávají terčem kritiky. Je jistě co zlepšovat, to je pravda, ale přece jen jsem přesvědčen, že situace u nás není tak zlá. Možná více než kritice mládeže bychom se měli věnovat práci s ní, umění nadchnout, přinášet životní vzory právě svou prací, svými osobnostmi. Nemusíme být právě čítankoví hrdinové, ale měli bychom vědět, že už staří Římané říkali, že „verba movent, exempla trahunt“, tedy že slova hýbají, ale příklady táhnou.