Dominátor se znovu chystá opanovat led

"Nastupujte do mezinárodního vlaku EC 273 Jaroslav Hašek - ve směru Kolín, Pardubice hlavní nádraží..." zní z tlampače na pražském hlavním nádraží. Za Haškem Haškem, napadá mě při tomhle nádražním hlášení, když se chystám do Pardubic strávit nějaký ten čas po boku brankáře olympijských vítězů z Nagana a dvojnásobného držitele Stanley Cupu.

Vlak zastavuje v Pardubicích a já okamžitě vyrážím na trénink místního hokejového týmu. Neustále sleduji Dominika. Je soustředěný na každý kotouč směřující na jeho branku. Při jeho zákrocích občas spoluhráči kroutí hlavou a on se zpoza masky jen pousměje. Za více než čtyři měsíce přípravy mu však nebylo vždy do smíchu.

"Samozřejmě byly relativně těžší chvíle. Asi nejtěžší byly první dva tři týdny na ledě, protože i když jsem se předtím dva měsíce připravoval s Pepíkem Brukem na suchu a člověk si říká, jak je dobře připravený, tak když vleze na led v nových bruslích, betonech a tak dále, najednou zjistí, že to je něco úplně jiného. A právě v téhle fázi jsem, jak se říká, polykal andělíčky. Ale překonal jsem to, začal se cítit lépe a teď se cítím ready," naznačuje Hašek po americku, že je na začínající sezónu připravený.

Za celou tu dobu, kdy oznámil návrat, nezapochyboval o tom, že se rozhodl správně: "Do téhle chvíle jsem nezapochyboval ani jednou. Doufám, že to nebudu muset dělat při lize."

Na Haška už zase míří v rychlé kadenci střely jeho spoluhráčů. Jen málokterý z puků končí za jeho zády. A když přece, tak Hašek jen zakroutí nevěřícně hlavou. "Včera jsem měl, myslím, docela dobrý trénink, dneska jsem nebyl úplně spokojený. Ale to k tomu patří. Kdyby byl člověk po každém tréninku spokojený, tak by to bylo až nudné. Někdy je spokojenost menší, ale o to víc se pak těším na další trénink."

Čtyřiačtyřicetiletý Hašek už opět předvádí v brance své kousky. Desítka pardubických hráčů se mu snaží dát branku ze samostatného nájezdu. Kdo dá gól, končí, kdo ne, jede znovu. Nakonec potřebují jet střelci na Dominika 78krát, než potřebného počtu deseti branek dosáhnou.

Z Haška nekape, ale přímo teče pot. Unavený, ale šťastný. Šťastný z toho, že je zpátky v domácí aréně. "Tím, že je stadion stále přestavovaný, tak ho pořád poznávám. Základy zůstaly stejné a myslím, že naše aréna je naprosto výjimečná," řekl brankář.

Při další salvě střel Hašek několikrát za sebou kapituluje. Přisuzuji to únavě, ale Dominik mě opravuje: "Když puk letí z reklamy, tak je to jiné, než když letí z bílého ledu. To jsou věci, s nimiž jsem se dřív nikde nesetkal, aspoň v NHL určitě ne. Takže je to pro mě taková nová věc. Těžko teď předvídat, jaké to bude."

Trénink pomalu končí a Dominik Hašek se těší na rekonvalescenci. Z každého jeho slova je ovšem znát, že už se ostrý start opravdu blíží.

"Dostávám se do nového koloběhu, budu v zápasech poznávat spoluhráče i protihráče, kluziště, všechno, co k tomu patří. Pořád je ve mně taková nejistota, i když se cítím dobře, tak nevím, co můžu očekávat. Jsem rád, že můžu hrát proti těm klukům, proti kterým jsem kdysi hrál v NHL, ale nastoupím i proti klukům, které vůbec neznám a kteří jsou mladí. Ale je mi to nakonec vlastně úplně jedno. Na ledě budeme jednoduše spoluhráči, případně protihráči. A tak to má být," uzavírá gólmanský veterán.