Domácí násilí na ženách a dětech
V každé osmé domácnosti se vyskytuje domácí násilí. V naprosté většině případů jsou jeho obětí ženy. Kromě psychických traumat jsou v krajním případě ohroženy i na životě. Vaším tématem se stala problematika domácího násilí, o kterém pojednává také příspěvek redaktorky Michaely Veteškové.
Dva roky jsem se dvěma dcerami putovala od azylu k azylu. Starší dcera se chytla party, ve které se bral heroin. Říkala, že už je z toho příliš unavená. V našem původním bytě zůstával bez problémů ten, před kterým jsme musely utéci. Citujeme z dopisu 38leté Ivany, která postoupila psychoterapii v neziskové organizaci Rosa. Ona a její dvě děti jsou obětí domácího násilí. Muž, který se ho dopustil, beztrestně žije dál v jejich společné domácnosti. Uvádíme jeden příklad za všechny jemu podobné. Policie totiž vyšetří a naše právo potrestá jen ty agresory, kteří postiženému ublíží závažně, to znamená že oběť musí vyčkat až mužovy násilnické sklony překročí šedou zónu mezi morálkou a zákonem. Policisté nijak nechybují, řídí se trestním právem, zákonem o přestupcích a zákonem o policii. Zákonodárci na ochranu obětí domácího násilí zatím nijak nemyslí. Ptáme se proč, poslankyně Miroslavy Němcové, která je členkou před rokem vzniklé Aliance proti domácímu násilí.
Miroslava Němcová: Když se mě takhle přímo zeptáte, tak já přímo odpovím, že termín žádný Vám neumím říci, kdy přesně vznikne, protože žádný takový cíl jsme si nestanovili, ani neuměli stanovit, protože jsme nevěděli jak náročná práce to před námi bude. Upřesnila bych pouze to, že není zatím nepostižitelný. Ten pachatel takových to násilných skutků postižitelný je, problém je v tom, že málo kdy se k němu policie dostane, neboť i ten jeho partner vezmeme-li za příklad týranou ženu, tak ona se svým způsobem stydí, obává, nechce aby se o tom dozvědělo okolí. A vůbec usvědčit toho člověka, pokud nepromluví ten, kdo je jakoby jeho obětí, je velmi obtížné, ale pokud se to podaří, tak ten nástroj, byť ne přímo jakoby ve specifickém zákoně, tak ten tady je.
Nad domácími tyrany se však začínají stahovat mračna. Senátoři v prvním čtení přijali novelu trestního zákona, podle které rodinným despotům hrozí až 8 let vězení. Zatím má dobré zkušenosti Aliance proti domácímu násilí a Bílý kruh bezpečí s ostravským regionem.
Miroslava Němcová: Právě ta Ostrava nám může posloužit jako příklad toho, jak daleko už tato problematika je zpracována. Vznikly různé manuály, tedy postupy, rady pro policii a lékaře a zdravotnický personál, který je seznamuje vůbec co to je domácí násilí, jaké má projevy a jak k oběti domácího násilí mají přistupovat specificky policisté a specificky lékaři.
O domácím násilí se začalo otevřeně a důrazně mluvit. V červnu zahájilo 10 ženských organizací, pod patronací manželky premiéra Viktorie Špidlové, dosud největší kampaň proti domácímu násilí. Kampaň na letošní podzim připravila nezisková organizace Rosa. Tento začala v Ostravě výstava o problematice domácího násilí.
Miroslava Němcová: Zrovna včera jsme otevírali výstavu americké fotografky Dony Ferato, která se zabývá tímto tématem. Byla přítomna nejenom při tom, kdy ty oběti přišly na policii, nebo byly ošetřeny ve zdravotnických zařízeních a tam je mohla fotografovat, ale dokonce a shodou náhod, byla přítomna při jednom aktu samotném. Čili ty její fotografie jsou velmi varovné a vypovídající o naprosto zoufalých lidech, kteří jakoby i z těch fotografií volají o pomoc. To byla jedna akce, která vznikla ve spolupráci Aliance proti domácímu násilí a Bílého kruhu bezpečí s krajem ostravským, severomoravským, kde i pan hejtman Tošenovský se věnuje tomuto tématu, díky podpoře ostravské radnice, ostravského kraje vzniká první centrum, které má název Dona a které sídlí v Ostravě a kde se můžou lidé, kteří jsou ohroženi takovým to jednáním svých blízkých, tak na které se mohou obrátit.
Výstavu fotografií uvidíte také v Praze už v polovině listopadu. Kampaň o domácím násilí probíhá v mnoha městech naší republiky.
