Dokonalý les. Slovenští lesníci prošli krajinou a vytyčili desítky nových pralesních rezervací
Pralesů už v Evropě příliš nezbývá. Současné lesy poznamenané lidskou činností k nim mají velmi daleko. Kdo ale hledá, najde. Ochranáři na Slovensku před dvanácti lety rozložili staré uherské mapy a vydali se do terénu. Výsledkem je vyhlášení šestasedmdesáti dosud opomíjených pralesů za přírodní rezervaci.
Mezi stromy je ticho, jenom vítr sfoukává z větví sněhové vločky. Pod nohama křupe sníh a šustí vrstva spadaného listí. V pralese je mnohem víc světla, než bych čekal. I stromů je míň. Kousek od nás je jasně viditelná hranice, za kterou začíná temný a hustý hospodářský les.
Nikde ani pařez
„Je to dané tím, že v minulosti vykáceném lese rostou stromy nahusto, stejného věku, stejné výšky… To vytváří korunový zápoj a světlo neproniká dolů. V pralese vidíme různě silné a různě staré stromy,“ vykládá Marián Jasík – vzděláním lesník, praxí ochranář z občanského sdružení Prales.
Některým stromům kolem je i dvě stě padesát let, jiné si místo mezi skálami a kameny našly teprve nedávno. Prales Bútľavka nedaleko Banské Bystřice tvoří hlavně buky, duby a jedle, říká můj druhý průvodce, lesník Pavol Kostúr.
„Přechází z čistých dubů po smíchání bukovo-jedlové,“ upozorňuje mě. Pokračujeme dál, přibývají kolem nás popadané stromy, stojící zbytky kmenů obrostlé choroši a nikde ani jeden pařez. Marián Jasík spolu s třiceti dobrovolníky hledali opomenuté slovenské pralesy šest let. Pěšky prošli dvaašedesát tisíc hektarů.
Hlavně bez zásahů lidské činnosti
„Hledali jsme, zda námi vytipované lokality splňují kritéria pralesu. Hlavně jsme se dívali, zda se zachovalo přirozené složení dřevin, struktura lesa a zda je tam dřevo v různých stádiích rozkladu. Třeba stromy, které umírají vestoje na svůj fyzický věk. A zda tam nezůstaly stopy po lidské činnosti,“ vyjmenovává základní charakteristiky pralesa.
Čtěte také
V zamrzlém sněhu jsme našli medvědí stopy z předešlé noci. Medvědů je tu tolik, že kdybychom šli potichu, do pár hodin nějakého potkáme. V horách kolem nás žijí i rysi a vlci. Bohatství samotného pralesa je ale v něčem jiném.
„Málokdo si uvědomuje, že diverzita života je v půdě,“ vysvětluje lesník. Prales díky tomu překypuje mechy, lišejníky, houbami. Mrtvé dřevo nabízí domov broukům a ptákům. Desítky let trouchnivějící stromy zadržují v lese vodu i uhlík.
Dvanáct let putovali krajinou
Marián Jasík s kolegy na vytyčení a prosazení rezervace Pralesy Slovenska pracoval dvanáct let. „Dává to šanci lidem vidět skutečný les. Byl bych rád ho nazývat lesem a ne pralesem, to ostatní ať se nazývá lesní porost. Udivuje mě ta dokonalost. Je krásně vidět kontrast k naší nedokonalosti, nejen ve společnosti, ale v lesnictví,“ uzavírá.
Jako každý lesník byl Marián Jasík vychovaný k tomu, že o každý les je třeba se starat. Tento názor už ale dávno opustil.
Související
-
Metr čtvereční pralesa stojí 9 korun. To je směšně málo, říká členka spolku Prales dětem
Proč by se nejen české děti měly starat o indonéský prales, přišla do Večerního hosta Radiožurnálu vysvětlit sociální ekoložka Alena Bendová ze spolku Prales dětem.
-
Lidé nejsou středobodem světa. Les za nás pracuje a dýchá, zdůrazňuje lesník
Říká se, že každý z nás má nějaký vztah k lesu. Chodíme do něj odpočívat, procházet se, přemýšlet nebo třeba houbařit. Všichni totiž žijeme okolo lesa...
