Do karvinské ubytovny vyrazili hygienici, očkují proti žloutence
Nánosy špíny a nečistot v kuchyni, koupelně i v místnostech, které slouží všem nájemníkům. I tak vypadá život v karvinské ubytovně Průkopník, kde v minulosti vypukla epidemie žloutenky. Hygienici na místo vyrazili i s očkovacími vakcínami.
Ubytovny nebo vznešeněji řečeno hotelové domy. Na Karvinsku se stále častěji stávají posledním útočištěm lidí z nejslabších sociálních vrstev. Nájemníci však často nedodržují základní hygienická pravidla, a tak se nevzhledné budovy stávají ohniskem nákazy žloutenky. Jako například ubytovna Průkopník v Karviné.
Očkování po roce
Ošuntělá, nevzhledná budova. Z oken visí prádlo a zní hlasitá hudba. Kolem je spousta nájemníků a všude pobíhají děti. Tak vypadá ubytovna Průkopník, poslední štace pro desítky převážně romských rodin. Lidé tady kromě vlastních démonů musí občas bojovat i se žloutenkou. Proto tady hygienici naplánovali očkování a místní to vítají.
„Očkovat se budou pouze ti, kteří tu byli ubytováni v loňském roce a kteří byli v rámci mimořádného očkování právě v minulém roce očkováni proti žloutence typu A. Jde tedy o druhou dávku očkovací látky, která má vyvolat dlouholetou imunitu proti onemocnění,“ vysvětluje detaily kolem očkování hygienička Lenka Herboczková.
Ne všichni jdou k očkování dobrovolně
Překvapuje mě, jaký je o očkování mezi nájemníky zájem. Stojí za tím statný muž – šéf ubytovny Roman Mezej. „Řekl jsem jim, že kdo nepůjde na očkování, toho vystěhuji,“ vysvětluje, jakým způsobem dokázal, že se k očkování hrne řada nájemníků.
A je jasné, že tento chlap si umí sjednat pořádek – přesvědčuji se o tom, když bez milosti vyhazuje jednoho z nájemníků, který k očkování přišel opilý.
Naštěstí se vše záhy uklidnilo a symbolicky, jako anděl v bílém, přijíždí lékař s vakcínami. V přízemní místnosti si zřizuje improvizovanou ordinaci, před níž se hned začínají tvořit fronty.
Špína ve společných prostorech
Strach ze žloutenky má i dvacetiletá Aneta, matka dvouměsíční holčičky. Tu k očkování doprovází její muž Lukáš. Ten se mi svěřuje: „Podíváte-li se ke mně do bytu, mám tam čisto, když však vylezu na chodbu, chce se mi zvracet.“
A jeho žena dodává: „Ve společných místnostech tu není žádná hygiena. Společné koupelny, WC nebo společná kuchyň – to je něco strašného.“
Mám dotočeno a těším se na svou voňavou koupelnu. Mladá matka s dítětem v kočárku tady zatím zůstává i se svými sny o vlastním a čistém domově.
