Do historie roku 1968 potřebujeme žáky vtáhnout, ÚSTR v tom byl inovativní, poukazuje archivářka

Je podle vás potřebné si podrobně připomínat události před 56 lety?

To nepochybně důležité je, ovšem otázka je, jakým způsobem si to máme připomínat. Já jsem produktem té frontální výuky, kdy se učitel postavil před třídu, něco jí odvykládal a nám to šlo jedním uchem sem, druhým ven. Taková druhá světová válka už byla někde na úrovni pravěku, a pak to podle toho také vypadalo.

Takže si myslím, že pro mladou generaci, která je na tom bohužel s rokem 89, natož pak s rokem 68 podobně, je třeba zvolit úplně jiné metody, jakým způsobem ji s touto dobou seznamovat. Je třeba je vtáhnout do děje, nějakým způsobem je nechat tu dobu prožít a nechat je utvořit si svůj vlastní názor.

Vy jste se narodila až po roce 1968. Už jste mluvila o tom, jak vzpomínáte na školní vzdělání. Jak je na tom podle vás společnost s povědomím o událostech těch let? Ono se nechce věřit, že školáci si je prý někdy pletou s rokem 1989.

Čtěte také

Děti zajímá, kam svět spěje. Vzdělávání o klimatu ale závisí na jednotlivých učitelích

Bohužel, to je v podstatě to, o čem jsem mluvila na začátku. Pro ně je to období velmi vzdálené. Uvědomme si, že dnešní děti, žáci, studenti se narodili až po roce 1989, ale i jejich rodiče už toto období prožili jen jako děti. To znamená, že se od té doby neustále vzdalují.

Mladé lidi dnes pálí úplně jiné věci: pálí je válka na Ukrajině, situace v Palestině, ekologie, problematika LGBT, takže my je musíme k té historii dovést. Říká se, že historie je učitelka života a ono to tak skutečně je. Pokud bychom studenty a žáky naučili, jak o dějinách přemýšlet, jak si vytvořit vlastní názor, jak chápat souvislosti a naučili bychom je kritickému myšlení, tak se jim to bude hodit nejen pro pochopení dějin, ale i v celém dalším životě.

Odloučení a začlenění archivu

16. července jsme odvysílali 20 minut Radiožurnálu s ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů Ladislavem Kudrnou, který mimo jiné mluvil o spolupráci s Archivem bezpečnostních složek. Vy jste cítila potřebu na některé jeho výroky reagovat.

Čtěte také

Torzo budovy ÚSTRu vracíme státu. Věříme, že stomilionový dluh pomůže zaplatit z rezerv, říká Kudrna

Podle Ladislava Kudrny by měly být všichni archiválie utříděny a digitalizovány a ÚSTR by měl mít jejich kopie. Vy tvrdíte, že to je jinak – jak?

Já se omlouvám, ale skutečně je to jinak. Tuto myšlenku sice vyslovil v jednom z rozhovorů před rokem či dvěma pan poslanec a předseda bezpečnostního výboru Žáček, ale nikde, ani v důvodové zprávě nebo při vzniku zákona, se o ničem takovém nedočtete. To je skutečně nový konstrukt, protože s tím opravdu nemohl nikdo počítat.

Když Archiv bezpečnostních složek vznikal, v původním návrhu zákona dokonce nebyl ani jako samostatná instituce – byl organickou součástí Ústavu pro studium totalitních režimů, tak jako je to ve většině ostatních postkomunistických států. Zvedl se ale odpor, protože odborná veřejnost měla strach, že o archiválie nebude řádně pečováno, a proto nakonec bylo přistoupeno k tomuto kompromisu, tedy ke vzniku samostatné instituce Archiv bezpečnostních složek, byť jeho ředitel je podřízen řediteli Ústavu pro studium totalitních režimů, ale také je současně podřízen Ministerstvu vnitra. Dalším kompromisem bylo, že celý archiv se stane součástí Národního archivu.

Ale to, že by všechno bylo zpracováno a digitalizováno, to je naprosto iluzorní. V některých dalších archivech ještě nejsou materiály po roce 1945 nebo písemnosti národních výborů zpracovány vůbec, takže těžko mohl někdo předpokládat, že se za tak krátkou dobu podaří v Archivu bezpečnostních složek všechno zpracovat. Ono to ani není potřebné a účelné: důležité je, aby se k archiváliím badatelé dostali.

Čtěte také

Posledních 10 let si vedl ÚSTR tragicky. K vyrovnání s vlastní minulostí ho ale nutně potřebujeme, míní nová radní Ústavu Pajerová

V jakém stavu jsou teď obě instituce?

Já si o stavu Archivu bezpečnostních složek vzhledem k tomu, že tam nepracuji, netroufám polemizovat. Jak jsem říkala, vím, že odešli nějací IT odborníci a někteří další. Na druhé straně je tam nějaká strategie rozvoje, a pokud je dodržována, tak Archiv pokračuje směrem, jako tomu bylo dříve.

Ale bojím se, aby tomu tak bylo i nadále: aby se nevrátila situace před rokem 2013, kdy byl ředitel Archivu pouhým přívěškem a převodní pákou ředitele Ústavu, který mu dával rozkazy a ředitel Archivu je poslušně plnil. Proto si také myslím, že by se měl Archiv bezpečnostních složek stát součástí Národního archivu co nejdříve, nejpozději tedy v datu, které určuje zákon (1. ledna 2030, pozn. red.).

Totalitní režimy zkoumají badatelé v různých institucích. Potřebujeme samostatný ÚSTR?

To je otázka spíše na ÚSTR. Otázka to samozřejmě je, protože máme Historický ústav, máme tady Ústav pro soudobé dějiny. Ona úloha ÚSTRu je přece jen trošičku jiná, má trošku větší popularizační složku. A hlavně, co se líbilo mně, ale bohužel už to není až tak pravda: měl skvělou vzdělávací složku.

Čtěte také

Jak budovat vztah žáků k dějepisu? Učit je bádat nebo začít od současnosti, navrhuje historik Činátl

Jak jsme se bavili o tom, jakým způsobem učit o minulosti, tak tam byli kolegové z oddělení vzdělávání, kteří zaváděli skutečně inovativní metody tzv. badatelské výuky, kdy vtáhli žáky do děje a vzbudili jejich zájem. My jsme měli možnost jejich práci pozorovat, právě když k nám přišly exkurze do archivů, velmi často spojené právě s workshopem kolegů z oddělení vzdělávání.

Například si kolegové vzali úryvky z vyšetřovacího spisu, nějaké výpovědi různých osob z jednoho spisu, rozdali to skupinkám v rámci exkurze a ty skupinky měly přijít na to, co se stalo, o čem spis je a co v něm hrají za roli, jakého aktéra zrovna mají: jestli mají pachatelé, vyšetřovatele nebo svědka. Mohla jsem se toho zúčastnit asi dvakrát a vyloženě to účastníky nadchlo.

Co se dá z archivů vyčíst o aktivitě Státní bezpečnosti v období Pražského jara? Poslechněte si celý rozhovor vedený Vladimírem Krocem.