Do dvou let nevíte jistě, jestli budou zdravé, popisuje matka předčasně narozených dvojčat. Dnes pomáhá dalším rodičům

Když se vaše děti narodily, vážily okolo 700 gramů a lékaři jim nedávali naději na přežití. Jak se s tím člověk vyrovnává?

Než jsem otěhotněla, byli jsme s mužem úspěšní manažeři, mladá nadějná generace. Moment, kdy se vám něco takového stane a vy to nemůžete ovlivnit, je obrovský šok. Zastaví vás to na místě, cítíte totální beznaděj: jste odkázáni na pomoc někoho jiného, navíc s nejistým výsledkem. Teprve okolo druhého roku dítěte se dá s velkou pravděpodobností říct, zda je zdravé. Do té doby se mohou projevit úskalí a problémy. Na začátku jsem nevěřila, že to bude mít dobrý konec.

Které chvíle byly nejtěžší?

Nejhorší byl týden na roomingu, kde se sžíváte s dětmi, učíte se jejich režim. Naše ležely 4,5 měsíce v inkubátoru a pak nadešel týden, kdy jsem byla s nimi. Každé tři hodiny je budí, sondují, krmí a přebalují, dítě má předurčený rytmus. Měla jsem depresi, že to nedám, nezvládnu to. Styděla jsem se nechat je sestřičkám. A pak ten strach, když jsem si je nesla domů. Najednou jsem nevěděla, jak jim dávkovat výživu, jak umělé mléko...

Rok a půl jsem cvičila Vojtovu metodu. Osmkrát denně, s každým dítětem čtyřikrát.
Hana Píšová

Kdy jste dospěli k jistotě, že máte zdravé děti?

Už během prvního roku jsme viděli, že se všechno ubírá dobrým směrem. Můj táta je dětský pedagog a psycholog a podroboval naše děti přísnému zkoumání. Rok a půl jsem cvičila Vojtovu metodu, na to jsem kladla velký důraz. Osmkrát denně, s každým čtyřikrát. Prakticky jsem nemohla dělat nic jiného. Jsem zastáncem toho, že to je jediná věc, kterou můžete do prvního roku věku pro dítě udělat. To, že jede v hezkém kočárku nebo má pěknou čepičku je sice hezké, ale pro zdravý vývoj je první rok strašně důležitý.

Čtěte také

iROZHLAS

Postavil na nohy tisíce dětí po celém světě. Před 100 lety se narodil tvůrce Vojtovy metody

Také proto vznikl váš fond. Jakou pomoc rodinám nabízíte?

Reflektujeme konkrétní požadavky rodiny v začátku, kdy je miminko v inkubátoru, často i několik měsíců. Snažíme se proplácet dopravu, aby maminky byly s dětmi v každodenním kontaktu. Když je maminka doma a začne řešit výživu nebo má dítě zdravotní handicap, hradíme speciální pomůcky, rehabilitace a terapie i pro rodiče. To je častá věc u pečujících rodin, na kterou by se nemělo zapomínat: lidé jsou pod obrovským psychickým tlakem, snažíme se hradit jim psychoterapie. Musí být silní, aby se postarali o své děti.

Proč podobné zkušenosti rozdělují manželství? A jak funguje spolupráce fondu s rodinami? Poslechněte si celý rozhovor.