Divocí koně mezi odpadky z PET lahví. „Lidé se chovají, jako by jim patřil svět,“ soudí mladý Rumun

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Laurentiu pracuje v Londýně. Na jih Rumunska se vrací pomáhat rodině s podnikáním
0:00
/
0:00

Na Dunaji mezi Rumunskem a Bulharskem je ostrov, který si podle místních nenárokuje ani jedna ze zemí. Málokdo mezi zdejšími obyvateli ale ví, že na něm žijí desítky zdivočelých koní. Jejich nerušeným domovem jsou slunečné pláže, travnaté louky a přirozené lesy.

Od kormidla malého motorového člunu bojuje mladý Rumun Laurentiu s vlnami na Dunaji. Je neobvykle větrno a zvlněná třpytící se hladina nám ztěžuje cestu proti proudu. Vyplouváme od města Bechet k nedalekému ostrovu Kopanica.

Koně jsme objevili asi před dvěma nebo třemi lety, když jsme pořídili loď. Je jich tam asi 50, včetně hříbat. Většinou jsou na jižní pláži, mají rádi vyhřátý písek a slunce,“ popisuje Laurentiu.

Stádo je pro něj skvělou příležitostí. Žije v Londýně a živí se jako programátor ve finančnictví. Na jih Rumunska se ale vrací pomáhat rodině, která u Dunaje vlastní restauraci. Chce lidem ukazovat krásu svého rodného kraje a přilákat víc turistů – a pozorování zdivočelých koní v rajském prostředí písčitých pláží je skutečnou atrakcí.

Daleko od lidí, a přece blízko

Tenhle ostrov býval nejspíš propojený s pevninou a lidé sem kdysi koně vodili na pastvu. Někteří se ztratili a pak voda tenhle kus země i s koňmi odřízla. Svým způsobem jsou tu uvěznění, ale mají se dobře. Snažíme se do jejich prostředí moc nezasahovat, abychom nerušili jejich přirozené chování."

Koně jsou na ostrově Kopanica dlouhé roky. Laurentiu je objevil před asi dvěma až třemi lety

Objíždíme ostrov na člunu, spatřit koně se nám ale zatím nepodařilo. Kvůli hustým stromům a keřům to není snadné, plujeme asi 50 metrů od břehu a už jsme obhlédli celou jižní stranu ostrova. Na to, aby si koně užívali pláže, je dnes asi příliš větrno. Měníme proto plán – a kotvíme na ostrově.

Stinný les je plný vysušeného dřeva. Je vidět, že okraje ostrova jsou často pod vodou. Proto i tady, daleko od lidí, nacházíme plastové sáčky, PET lahve a další odpad. „Lidé by se neměli chovat, jako by jim svět patřil. Jen proto, že jsme o něco vyspělejší než zvířata,“ domnívá se Laurentiu. „Musíme myslet i na ně – i kvůli sobě. Bez nich nemůžeme přežít, pokud se budeme chovat dál, tak jak to děláme teď.“

Koně jsme nenašli ani přímo na ostrově. Ale nevadí nám to. Shodujeme se, že taková je příroda a její neuchopitelné kráse to spíš přidává. „Tenhle ostrov je ráj pro zvířata. Místo, kde mají svobodu, aniž bychom do něj jako lidé zasahovali, káceli stromy... je to dobré pro všechny,“ shrnuje Laurentiu.

Nerušený kout

Naposledy jsme se na lodi rozhodli obhlédnout břeh a konečně jsme měli štěstí. Po pláži klusá hnědák směrem k černému koni a světlému hříběti. U ústí malé říčky stojí asi šest zvířat, jejich srst se na slunci leskne a házejí hřívami.

Mezi koňmi jsou i hříbata. Podle Laurentia to značí, že se jim daří

Vidíme na nich, že z hlasitého motoru naší lodi mají obavy, a tak se po pár vteřinách kochání vzdalujeme, abychom koním nechali jejich klidný kout.

autoři: Ladislav Novák , als | zdroj:
Spustit audio

Související