Díky Sáblíkové možná vyroste i nová Sáblíková
Úspěšní sportovci přinášejí rodným městům velkou slávu. Žďár nad Sázavou, ležící v malebné krajině Českomoravské vrchoviny uprostřed Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy, vychoval například kapitána hokejových mistrů světa z roku 2010 Tomáše Rolinka nebo dvojnásobnou olympijskou vítězku Martinu Sáblíkovou. A město na svou rodačku nezapomíná.
„Připraví se Kristýnka Kudláčková a Katka Macháčková,“ vyhlašuje jeden z pořadatelů Poháru Martiny Sáblíkové stojící u dráhy. „Jeeeď, jeeeď, makej!“ povzbuzuje obě rychlobruslařky publikum.
Vidina toho, že některé z dětí může napodobit slavnou Martinu, žene vpřed všechny – nejen tyto dvě závodnice, které momentálně krouží po oválu. Přišel i hokejista Matyáš v doprovodu tatínka. Proč si vybrali právě rychlobruslení?
„Fandíme mu. Je to individuální sport, takže jde o to, jaký ten člověk je,“ míní Matyášův tatínek. Po první jízdě se Matyáš dozvěděl, že má ještě hodně co zlepšovat.
„Ty prý hraješ hokej, proč chceš zkusit rychlobruslení?“ zajímá mě. „Protože aspoň budu v hokeji rychlejší,“ vysvětluje mi jednoduchou logikou Matyáš. Na otázku, jestli by chtěl dělat oba sporty dohromady, pokrčí rameny.
Zato odpověď na dotaz, co mu říká jméno Martina Sáblíková, je jednoznačná – a blesková: „Česká nejrychlejší závodnice v rychlobruslení!“
Na rodné město vzpomíná rychlobruslařka dodnes
Z toho by jistě sama Martina měla velkou radost. Jenže nezní to přeci jen trošičku divně, když je jí 24 let a už se bojuje o její pohár?
„Je to zvláštní pocit, když to člověk slyší. Na druhou stranu, když to dětem a lidem obecně udělá radost, proč to neudělat?“ svěřuje se dvojnásobná olympijská vítězka, která se, až skončí zimní sezóna, pokusí ještě atakovat brány her v Londýně. Samozřejmě na kole.
Ale zpátky na zamrzlý žďárský ovál v sousedství zimního stadiónu. Na něm udělala své první krůčky spojené s rychlobruslením. I v době jejích začátků mráz zalézal za nehty. A nejen za ně.
„V tuhé zimě je těžké bruslit. Když je trénink, člověk vyrazí na led, objede pár kol, vleze dovnitř, ohřeje se – a pak musí znovu ven,“ popisuje.
Na rodné město rychlobruslařka vzpomíná dodnes. „Ve Žďáře jsem začínala, vzpomínky na to mám určitě dobré – ať už na kolečkové brusle, nebo na moje první bruslení na ledě,“ vybavuje si.
Začínala na přírodním ledu
Stojí u toho také Milan Sáblík, otec Martiny. Ví, jak těžké začátky její byly. Bruslili tenkrát na přírodním ledu.
Jaká tehdy měl Martinin otec očekávání ohledně později velmi úspěšné kariéry své dcery? Čím dokázal trenér Petr Novák rodiče přesvědčit?
„S Petrem jsme si sedli, bylo to shodou okolností u tohoto zimního stadiónu. Říkal spoustu věcí, které mi nic neříkaly – poprvé jsem mu samozřejmě nevěřil. Ale potom to bylo v pohodě,“ vzpomíná otec Martiny.
Jenže Martina k rychlobruslení přešla od halového kolektivního sportu. Věc přinejmenším zvláštní.
„Marťa hrála basket, byl to najednou přechod do úplně jiného odvětví. Nevěděl jsem, co od toho mám očekávat, ale Petr byl přesvědčen, že s její fyzičkou a vůlí by to mohlo dopadnout,“ doplňuje otec.
Blýská se na zlaté časy rychlobruslení ?
A skutečně to dopadlo. Martině se klaní prakticky celý svět. Ve Žďáru navíc kráčí ti nejmenší v jejich stopách. K radosti Petra Nováka.
„Blýská se na lepší časy, čím dál víc míst mě kontaktuje v České republice kvůli zájmu o rychlobruslařskou dráhu. Věřím, že v Soči 2012 budeme už moct říkat, že v České republice je rychlobruslařské dráha,“ pochvaluje si.
Snad se jí české rychlobruslení skutečně dočká. Už jen kvůli nadšencům, kteří si žďárský ovál nedávno vyzkoušeli. „Strašně mě to těší. Bylo tady hodně lidí a hodně dětí si zabruslilo,“ pochvaluje si Martina Sáblíková.
Zvětšit mapu: přírodní rychlobruslařská dráha je kousek od žďárského zimního stadiónu
