Dialog s pachatelem trestného činu? Oběti hovoří o tom, že to byl moment, kdy si zažily spravedlnost, říká právnička
Restorativní justice zdůrazňuje, že trestný čin primárně nenarušuje právní normy, ale způsobuje újmy a narušuje mezilidské vztahy. „Mění životy obětí, jejich blízkých i pachatelů a jejich rodin,“ popisuje právnička a předsedkyně Institutu pro restorativni justici Petra Masopust Šachová. „Mediace je jeden z hlavních nástrojů mediace – setkávají se lidé, které potkal trestný čin, a hovoří o tom, co se stalo,“ vysvětluje Petra Masopust Šachová.
Moje známá trest, který dostal pachatel za znásilnění, které bylo provedeno na ní, označila jako výsměch. Můj kamarád loni přišel o bratra, zabil ho řidič, který způsobil už třetí úmrtí, trest je nízký. Nemám pocit, že třeba tito lidé by v rámci jakékoli justice chtěli sedět s tím, kdo to udělal...
Možná je to tak, že na tu myšlenku nejsme úplně zvyklí, nedovedeme si to zatím představit. Řada obětí, které si prošly restorativním programem, hovoří o zkušenosti, motivaci, proč do toho šli – ukázalo se, že trestní řízení a uložení trestu jim ve výsledku žádnou úlevu nepřineslo.
Čtěte také
Není to pro každého, každý si hledá jiným způsobem cestu, jak se s náročnými životními situacemi vyrovnat, ale restorativní justice vytvořila tento nástroj v podobě asistovaného dialogu, kdy ti, kteří se ho zúčastní, často hovoří o tom, že to pro ně byl důležitý moment, kdy si zažili spravedlnost.
Kdy měli pocit, že jim bylo nasloucháno, mohli klást otázky, které v trestním řízení klást nemohou, odcházeli i s pocitem ujištění, že to, co se jim stalo, nebylo správné.
„Podívej, tohle jsi mi udělal, ale můj život nezničíš, já půjdu dál a beru si sílu zpátky.“
Je tam současně důležitý moment, kdy jsou lidé zapojeni do hledání řešení. Dostávají se z bezmocné situace, do které je trestný čin uvrhl a dostal je do momentu, kdy se mohli cítit narušeni ve svých životních jistotách. Pomáhá jim to brát si zpátky sílu. To je věta, kterou jsem slyšela z úst ženy, která byla znásilněná. Hovořila o tom, že pro ni bylo důležité si proti pachateli stoupnout a říct mu: „Podívej, tohle jsi mi udělal, ale můj život nezničíš, já půjdu dál a beru si sílu zpátky.“
Čtěte také
Co na straně pachatelů? Umím si představit, že když se jedná o marginálie, tak je to možná docela jednoduchá věc, asi záleží taky na typu osobnosti. Ale jak může pachatel pochopit, co udělal, když se jedná o psychopata, kde to je proti podstatě psychopatické osobnosti jako takové?
Je určitá část lidí, kteří toho nebudou schopni. Ale vrátila bych se o kousíček zpátky. Trestní proces z roku 1961 – v prvním paragrafu je napsáno, že trestní řízení máme proto, abychom našli a potrestali pachatele. Věříme tomu, že když člověk projde trestním řízením, dostane trest, tak se tím člověk promění, vrátí se zpátky a všechno má být dobré. Ukazuje se, že tohle nefunguje. V zákoně je napsáno, že nám jde o to najít a potrestat pachatele – to je rozměr, který restorativní justice hodně obohacuje nejenom o to, že velmi dbá na potřeby obětí, ale hledá i linku přijetí odpovědnosti pachatele.
Kdykoli se něco stane, je důležité mít otevřený prostor pro dialog, o věcech komunikovat, nezůstávat s nimi sám.
Jak by měla tato věta z roku 1961 vypadat v 21. století z pohledu restorativní justice?
Dbát na potřeby obětí, přispívat k jejich naplnění, vést řízení k tomu, aby byla nahrazena újma, která byla způsobena, vytvářet prostor pro to, aby pachatel přijal odpovědnost za to, co způsobil, a současně vytvářet prostor během celého trestního řízení, aby jeho součástí mohly být restorativní programy, aby kdokoli v jakékoli fázi trestního řízení mohl takové služby využít.
Zkusme se bavit z pohledu restorativní justice o běžné nespravedlnosti v životě. Dojde k nespravedlnosti v rodině, mezi přáteli, v práci... Jak bych se na to měla podívat z pohledu restorativní justice?
Je důležité, kdykoli se něco stane, mít otevřený prostor pro dialog, pro to o věcech komunikovat, nezůstávat s nimi sám. Pro řadu obětí nebo lidí, kteří si zažili něco tragického, kdy jim velká bolest vstoupila do života, je těžké o ní mluvit, je těžké najít to ucho, které by bylo schopno, připraveno to slyšet.
I pro nás, kteří bychom ty příběhy poslouchat mohli nebo měli, je to složité. Připouštíme si tím, že jsme sami zranitelní a že se to může stát i nám. Možná si v tom stavíme někdy bariéru, že se před těmi příběhy můžeme chránit, uzavírat. Je to o odvaze nejen o příbězích mluvit, ale i ty příběhy slyšet. Pokud se tohle podaří, může cesta k uzdravení růst.
Vyučuje se restorativní justice na právnických fakultách? Koho se v trestním řízení restorativní přístup týká? Co je smyslem projektů Building Bridges či Vnímám i Tebe? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Rodičem přes mříže. Seriál Radiožurnálu o rodičích a dětech, které rozdělil výkon trestu
V novém seriálu Radiožurnálu Rodičem přes mříže vás budeme brát tam, kam se většinou nikdo podívat nechce – do vězení. Poslouchejte od pondělí do pátku v 9:20.
-
Ve vězení je cítit lidské utrpení, zoufalství a zmařené životy, říká bývalý fotbalista Řepka
Za mřížemi strávil sedm měsíců a teď o tom Tomáš Řepka otevřeně vypráví. O strachu, vztazích se spoluvězni, práci v pekárně i nadechnutí se na svobodě…
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.