Dialog s pachatelem trestného činu? Oběti hovoří o tom, že to byl moment, kdy si zažily spravedlnost, říká právnička
Restorativní justice zdůrazňuje, že trestný čin primárně nenarušuje právní normy, ale způsobuje újmy a narušuje mezilidské vztahy. „Mění životy obětí, jejich blízkých i pachatelů a jejich rodin,“ popisuje právnička a předsedkyně Institutu pro restorativni justici Petra Masopust Šachová. „Mediace je jeden z hlavních nástrojů mediace – setkávají se lidé, které potkal trestný čin, a hovoří o tom, co se stalo,“ vysvětluje Petra Masopust Šachová.
Odvaha je nejen o příbězích mluvit, ale také ty příběhy slyšet. Připouštíme si tím, že jsme sami zranitelní, vysvětluje advokátka Petra Masopust Šachová
Moje známá trest, který dostal pachatel za znásilnění, které bylo provedeno na ní, označila jako výsměch. Můj kamarád loni přišel o bratra, zabil ho řidič, který způsobil už třetí úmrtí, trest je nízký. Nemám pocit, že třeba tito lidé by v rámci jakékoli justice chtěli sedět s tím, kdo to udělal...
Možná je to tak, že na tu myšlenku nejsme úplně zvyklí, nedovedeme si to zatím představit. Řada obětí, které si prošly restorativním programem, hovoří o zkušenosti, motivaci, proč do toho šli – ukázalo se, že trestní řízení a uložení trestu jim ve výsledku žádnou úlevu nepřineslo.
Čtěte také
Není to pro každého, každý si hledá jiným způsobem cestu, jak se s náročnými životními situacemi vyrovnat, ale restorativní justice vytvořila tento nástroj v podobě asistovaného dialogu, kdy ti, kteří se ho zúčastní, často hovoří o tom, že to pro ně byl důležitý moment, kdy si zažili spravedlnost.
Kdy měli pocit, že jim bylo nasloucháno, mohli klást otázky, které v trestním řízení klást nemohou, odcházeli i s pocitem ujištění, že to, co se jim stalo, nebylo správné.
„Podívej, tohle jsi mi udělal, ale můj život nezničíš, já půjdu dál a beru si sílu zpátky.“
Je tam současně důležitý moment, kdy jsou lidé zapojeni do hledání řešení. Dostávají se z bezmocné situace, do které je trestný čin uvrhl a dostal je do momentu, kdy se mohli cítit narušeni ve svých životních jistotách. Pomáhá jim to brát si zpátky sílu. To je věta, kterou jsem slyšela z úst ženy, která byla znásilněná. Hovořila o tom, že pro ni bylo důležité si proti pachateli stoupnout a říct mu: „Podívej, tohle jsi mi udělal, ale můj život nezničíš, já půjdu dál a beru si sílu zpátky.“
Čtěte také
Co na straně pachatelů? Umím si představit, že když se jedná o marginálie, tak je to možná docela jednoduchá věc, asi záleží taky na typu osobnosti. Ale jak může pachatel pochopit, co udělal, když se jedná o psychopata, kde to je proti podstatě psychopatické osobnosti jako takové?
Je určitá část lidí, kteří toho nebudou schopni. Ale vrátila bych se o kousíček zpátky. Trestní proces z roku 1961 – v prvním paragrafu je napsáno, že trestní řízení máme proto, abychom našli a potrestali pachatele. Věříme tomu, že když člověk projde trestním řízením, dostane trest, tak se tím člověk promění, vrátí se zpátky a všechno má být dobré. Ukazuje se, že tohle nefunguje. V zákoně je napsáno, že nám jde o to najít a potrestat pachatele – to je rozměr, který restorativní justice hodně obohacuje nejenom o to, že velmi dbá na potřeby obětí, ale hledá i linku přijetí odpovědnosti pachatele.
Kdykoli se něco stane, je důležité mít otevřený prostor pro dialog, o věcech komunikovat, nezůstávat s nimi sám.
Jak by měla tato věta z roku 1961 vypadat v 21. století z pohledu restorativní justice?
Dbát na potřeby obětí, přispívat k jejich naplnění, vést řízení k tomu, aby byla nahrazena újma, která byla způsobena, vytvářet prostor pro to, aby pachatel přijal odpovědnost za to, co způsobil, a současně vytvářet prostor během celého trestního řízení, aby jeho součástí mohly být restorativní programy, aby kdokoli v jakékoli fázi trestního řízení mohl takové služby využít.
Zkusme se bavit z pohledu restorativní justice o běžné nespravedlnosti v životě. Dojde k nespravedlnosti v rodině, mezi přáteli, v práci... Jak bych se na to měla podívat z pohledu restorativní justice?
Je důležité, kdykoli se něco stane, mít otevřený prostor pro dialog, pro to o věcech komunikovat, nezůstávat s nimi sám. Pro řadu obětí nebo lidí, kteří si zažili něco tragického, kdy jim velká bolest vstoupila do života, je těžké o ní mluvit, je těžké najít to ucho, které by bylo schopno, připraveno to slyšet.
I pro nás, kteří bychom ty příběhy poslouchat mohli nebo měli, je to složité. Připouštíme si tím, že jsme sami zranitelní a že se to může stát i nám. Možná si v tom stavíme někdy bariéru, že se před těmi příběhy můžeme chránit, uzavírat. Je to o odvaze nejen o příbězích mluvit, ale i ty příběhy slyšet. Pokud se tohle podaří, může cesta k uzdravení růst.
Vyučuje se restorativní justice na právnických fakultách? Koho se v trestním řízení restorativní přístup týká? Co je smyslem projektů Building Bridges či Vnímám i Tebe? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Rodičem přes mříže. Seriál Radiožurnálu o rodičích a dětech, které rozdělil výkon trestu
V novém seriálu Radiožurnálu Rodičem přes mříže vás budeme brát tam, kam se většinou nikdo podívat nechce – do vězení. Poslouchejte od pondělí do pátku v 9:20.
-
Ve vězení je cítit lidské utrpení, zoufalství a zmařené životy, říká bývalý fotbalista Řepka
Za mřížemi strávil sedm měsíců a teď o tom Tomáš Řepka otevřeně vypráví. O strachu, vztazích se spoluvězni, práci v pekárně i nadechnutí se na svobodě…
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka