Vězni cítí stud, oběti zase falešnou vinu, popisuje ředitelka vězeňského společenství, které pomáhá vidět za paragrafem člověka

Podat pomocnou ruku

Jedním z úspěšných projektů je Building Bridges (Stavění mostů), setkávání pachatelů s oběťmi. „Oběť nese dlouhodobé zranění a vstupem do projektu ho v sobě chce dořešit. Pracuje se s usmiřující, obnovující justicí: ptá se oběti, jak jí mohu nejlépe pomoct. Proti tomu platná, retributivní justice hledá trest, ale pro oběť nic nenapravuje,“ vysvětluje Gabriela Kabátová.

Když oběti poprvé vkročí do místnosti, kde je čekají vězni, největší strach bývá na straně vězňů. „Mají obrovský stud z prvního setkání, ale potom dojde k podání ruky, rozesadí se, začnou si povídat a strach opadne,“ popisuje Kabátová průběh projektu.

Falešná vina a odpovědnost

Oběť obvykle cítí falešnou vinu. Tento projekt lidem ujasní, kdo je za co odpovědný. „Pachatelé najednou nevidí paragraf, ale člověka s jeho pocity, podaří se jim přijmout zodpovědnost. Oběť si naopak nedémonizuje pachatele: vidí člověka, který selhal a odchází s tím, že to není její vina.“

Chybí mi ve společnosti soucit a uznání, že i já dělám chyby
Gabriela Kabátová

Mezinárodní vězeňské společenství také usiluje o to, aby zviditelnilo děti vězněných: „Osmileté, desetileté děti se trápí tím, jak zaplatí nájem, často mají hlad. Pořádáme pro ně kempy, kde o svých starostech mohou mluvit, a snažíme se zmapovat, co jim chybí,“ popisuje Kabátová.

Proto také vymyslela Den s dítětem: na zahradě vězení se sejde dvanáct otců se svými rodinami. „Je to ochutnávka budoucnosti otcovství. Asi osm hodin mohou být spolu a dopřát si, co roky nezažili. Je to šance, jak pomoct rodině zůstat pohromadě a uvěřit tomu, že se pořád mají rádi.“