Damián Danihel jako jediný z jedenáctičlenné romské rodiny přežil hrůzy holocaustu
Ve čtvrtek 27. ledna si připomeneme Mezinárodní den památky obětí holocaustu. A ačkoliv od konce 2. světové války uplynulo 77 let, stále je možné objevovat dosud neznámé příběhy lidí, kteří ji zažili na vlastní kůži. Například moravský historik při vytváření databáze romských obětí holocaustu pro web Holocaust.cz narazil na neznámý příběh romské rodiny.
Historik Michal Schuster zahájil v roce 2018 výzkum ve Státním okresním archivu Břeclav se sídlem v Mikulově, kde narazil na dokumenty o romské rodině Dychově z vesnice Hrušky nedaleko Břeclavi. Postupně se mu podařilo rozkrýt její osud, který skončil naprosto tragicky právě za 2. světové války.
„Vesnice Hrušky je celkem nevelká a v meziválečném období v ní žila jedna romská rodina Dychova, což byli rodiče a osm malých dětí, které se jim tam za té meziválečné doby postupně narodily. Kromě toho s nimi žil ještě nemanželský syn té paní Dychové Damián, kterému tam všichni říkali Damiš Malík, skutečným příjmením byl od narození Danihel, ale říkali mu tam Damiš, Damián Malík. Ta rodina byla v té vesnici velice oblíbená, byla zapojena do společenského i pracovního života. Pan Dycha si jednak přivydělával jako kovář, a pak také jako nádeník – pracoval u zdejších sedláků i pro obecní úřad. Děti chodily naprosto bezproblémově do školy. Nicméně po roce 1939, když se dělaly soupisy Cikánů, tak tam byli zapsáni jako jediná takzvaně cikánská rodina, jak se dobově uvádělo. A to vedlo k tomu, že byli zaevidováni do hromadného transportu, během něhož byla v květnu 1943 odtransportována velká část romských rodin z Jižní Moravy.“
A jak se Michalu Schusterovi podařilo zjistit, rodiče a osm dětí z této rodiny skončili v transportu a pak postupně zemřeli v Osvětimi. Přežil jen Damián Danihel, který se narodil v roce 1921 ve slovenské vesnici Čáry.
„Damián, zvaný Damiš, v té době pracoval u jednoho z nejvýznamnějších sedláků v té obci a také u bývalého starosty. Mně se podařilo najít v té obci ještě pamětníky, spolužáky těch Dychových dětí, kteří si pamatovali jak tu rodinu, tak i tohoto Damiána. Ti mi řekli, že z transportu byl Damián vyjmut a to z toho důvodu, že se za něj zaručil jednak ten sedlák a jednak stávající starosta. Jistou roli v jeho zachránění mohlo sehrát také to, že se narodil na Slovensku, takže nebyl v té době protektorátním občanem, nebyl tedy považován za protektorátního takzvaného Cikána a to mu mohlo nějakým způsobem pomoci v tom jeho osudu. Skutečnost je taková, že opravdu přežil, až do konce války a ještě částečně i po válce sloužil u toho sedláka v Hruškách a po konci 2. světové války se pak odstěhoval na Slovensko, kde založil rodinu.“
Historik Schuster po jeho osudech dál pátral.
„Já jsem na základě těch archivních dokumentů věděl nějaké základní informace o osudu té rodiny, která zahynula v Osvětimi, ale osud toho Damiána byl pro mě záhadou. A tak jsem postupně začal pátrat po něm, po jeho rodině a potomcích a opravdu se mi to podařilo. Našel jsem jeho děti, jeho potomky, kteří žijí částečně v Česku a částečně na Slovensku, a osobně jsem se s nimi také setkal. Mohl jsem jim tlumočit informace o rodině toho Damiána z Hrušek, které oni měli jen povšechné, protože ani sám ten pan Damián Danihel nevěděl, co se s nimi stalo v Osvětimi. Věděl jen, že odjeli a už se s nimi nikdy nesetkal.“
Výzkum byl pozoruhodný nejen pro potomky Damiána Danihele, ale i pro samotného historika.
„Tento výzkum byl pro mě zásadní v tom, že ukázal, co lze dohledat, že na základě nějakých kusých informací, kdy jsem měl informace pouze o tom, že tam těch deset lidí žilo, že byli odtransportováni a zemřeli. Postupně jsem dal dohromady ten příběh, jak žili před válkou, jaké měli spolužáky, kamarády. Podařilo se mi dohledat i nějaké osobní fotografie ze svatého přijímání, školní fotografie, kdy jsou ty děti vyfocené se spolužáky a s učitelem před školou. Podařilo se mi mluvit se spolužáky těch dětí. A pak se mi podařilo i dohledat ty potomky pana Damiána, který už bohužel nežije. Pro mě to byl zásadní důležitý osobní zážitek, protože jsem mohl zprostředkovat informace, které se mi podařilo získat, těm potomkům, mohl jsem jim předat fotografie jejich tatínka a dědečka, které nikdy neviděli. A já jsem zase od nich mohl získat informace o jeho osudu po válce.“
Damián Danihel zemřel v roce 1985, ale jeho příběh žije dál jak mezi jeho potomky, tak i mezi obyvateli vesnice Hrušky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
