Dagmar Pecková při naší Prodané nevěstě kdysi málem smíchy porodila, usmívá se Jan Jiráň z Ypsilonky

Jak vás napadlo „prošlápnout“ čtenářům cestu k opeře?

Lidi se nejčastěji vymlouvají, že nerozumí, co se v opeře zpívá. Mrzí mě to, protože v opeře je spousta krásné muziky. Proto jsme se je s Robertem Rytinou rozhodli převyprávět. V Ypsilonce je pak zahráli činoherní herci a vložili do příběhu ukázky hudebních pasáží. A volali nám lidé, že spousta příběhů je velmi zajímavá. Berou prý knihu dětem, protože toho díky ní vědí o opeře víc než dospělí.

Čtěte také

Prodaná nevěsta v sokolovně? V Čechách by nás s tím vyhodili, ale Němcům se to líbí, říká Trpišovský z režijního dua SKUTR

Přestože nejste operní pěvci, operu neparodujete, naopak je znát vaše upřímná snaha...

Tou upřímností předáváme lásku, ale v naivní upřímnosti je i velká legrace. Dagmar Pecková byla na Prodané nevěstě asi třikrát. Jednou se prý bála, že předčasně porodí, jak se chechtala.. Pro pěvce je navíc snadné číst naše úhybné manévry. Marek Eben hraje Jeníka a já Krušinu, ale hlasově to máme obráceně. A kde Marek nemůže vysoko, převezmu jeho árii a vrátím mu ji zpátky. To laik nemusí rozpoznat, ale odborníka to těší.

Co vám osobně přinesla revize klasiků vážné hudby?

Půvabná byla práce na představení Mozart v Praze. Člověk si uvědomí jeho genialitu. Během pilování v našem miniorchestru vzniklo několik situací, v nichž jsme si s kolegy začali říkat přezdívkami. Každý dostal jinou a pak jsme měli přednášku od Zdeňka Mahlera o Mozartovi: jeho velkou zábavou prý bylo říkat lidem přezdívkou. Jen z jeho tónů jsme došli k témuž, aniž bychom to věděli.

Proč si lidé myslí, že opera je pro snoby a silné příběhy se jim v opeře ztratí?

Proto jsme se do toho pustili: zapomnělo se na to, že v devatenáctém století nebyla televize ani rádio a opera byla lidová věc jako dnešní pop music. Mozartovy árie z oper si na ulici pískali lidi všeho druhu: nejen intelektuálové a muzikanti, ale i obyčejní lidé. Ještě mí prarodiče si běžně zpívali árie, patřily do populární hudby. Na to se trošku zapomnělo.

Jak vypadá čtyřhodinové čínské konverzační drama? Jak dlouho trvá zveršovat Opičího krále? A proč Jiráň pročítá materiály o první republice? Poslechněte si celý rozhovor.