Co zůstane po exministrovi Michaelu Kocábovi

29. březen 2010
Ozvěny dne

Michael Kocáb je nepřehlédnutelná osobnost, a je tudíž nadán schopností zanechávat za sebou stopy, z nichž se později vytvářejí symboly. Symbol alternativního rocku 80. let se na začátku let 90. proměnil v symbol povedeného odsunu ruských vojsk. Ačkoliv hlavní práci v zákulisí udělali jiní čeští diplomaté, kteří si dodnes stěžují, že jim tenhle podivný rocker vzal slávu, Kocáb byl tím, kdo o odsunu komunikoval s veřejností a udělal z něho politické téma.

S podobným úmyslem vstupoval do ministerské funkce. Chtěl z lidských práv a ochrany menšin vytvořit celospolečenské téma, jež by už nebylo možné přehlížet. Povedlo se to jen částečně. Kocáb už nemá takovou energii, aby dokázal strhnout pozornost a vyvolával veřejné diskuse; při splynutí s funkcí a politickým prostředím, kde jde přece jen více o provoz než o ideje, zmizela protestní energie, která z něho v minulosti vyzařovala.

Ministr Kocáb také vsadil na trpělivou, každodenní práci, což je v politice sice cesta správná, ale vzhledem k omezenému mandátu musela být nutně neefektivní. Krátký čas si vyžadoval účinnější, intenzivní cílení na jeden dva problémy a to se Kocábovi nepovedlo.

Přesto po něm zůstane zajímavé dědictví. Agentura pro sociální začleňování ve vyloučených lokalitách se ukazuje jako správná cesta, jak pomoci k řešení konfliktů mezi romskou menšinou a většinovou společností. Archivy ministerstva už také konečně obsahují vyčerpávající analytický materiál shrnující příčiny problémů romské minority od dětí po dospělé. A na tom, budou-li chtít, mohou stavět všechny další vlády.

Ty by pak neměly přeslechnout to, co Michael Kocáb opakoval, byť polohlasně, ačkoliv bylo třeba křičet. Veškerá snaha po integraci vyloučených (ne vždy jsou to Romové) bude dlouhá a drahá a bude na politicích, aby vysvětlovali, že se společnosti taková investice nakonec vyplatí. Spíše než klasický boj politický to bude vnitřní bitva s podivnou odnoží české xenofobie, kterou Kocáb výstižně nazval „anticiganismus“.

Hodnocení významu Kocábova otisku v politice bude tedy nejvíce záviset na tom, zda tento polohlasný apel zůstane oslyšen, či nikoli. Vzhledem k tomu, že se v Česku pořád ještě najdou významní politici považující existenci ministerstva pro lidská práva za hloupou zbytečnost, nejsou naděje na úspěch a na poklonu budoucnosti zas tak velké.

autor: Petr Fischer
Spustit audio

Více z pořadu